Kdo je Kudrnáč

Jmenuju se Honza, loni (2016) mi bylo 30. Mám několik ex-přítelkyň a jednu dceru-Jůlii. Bydlel jsem v Sokolově, Plzni, Líních a pak zase v Plzni. Teď už nebydlím, jsem/budu/byl jsem v Peru (duben 2017).

Před pár lety mi říkali, že mám celej život před sebou, od tý chvíle uteklo už 12 let takže už to není úplně pravda. Jako malej jsem měl spousty snů, ale vždycky jsem se vzbudil dřív, tudíž mi v paměti neuvíznul ani jeden, takže si musím plnit co mě zrovna napadne. A někdy je to dost těžký, páč mě několikrát denně něco napadá. Třeba jednou, když jsme šli s kámošem z rokáče, nás napadli skinhíti. Také se snadno a rychle zamiluji, nejčastěji mě to potká ráno když se dívám do zrcadla.

Psal jsem několik blogů. Všechny byly tak oblíbené, že je nikdo neznal. Napsal jsem také několik článků o mých zážitcích na čundrech viz. „Psáno jinam“. Baví mě psát. Také jsem byl „velmi úspěšným moderátorem“ PubQuizu v Plzni. Asi měsíc. Pak jsem toho nechal kvůli odjezdu do Peru.

K „cestování“ jsem se dostal díky Visacímu zámku. Potkal jsem na jejich koncertě v plzeňský Šeříkovce, holku, která mi změnila život, protože do mě hučela tak dlouho ať s ní jdu na čundr až jsem nakonec šel (aby dala pokoj). A bohužel mě to chytlo. Nikola je všechno co si vybavíte pod pojmem hipík. Od chvíle co jsem jí potkal se to se mnou nějak vleče. Toulavý boty mi nějak přirostly k nohám a k srdci. A když dlouho nechodím, jsem nervózní.

Mezi moje oblíbené autory patří Ironie, Sarkasmus a Cynismus. Jsem nadprůměrně empatický, ale velmi podprůměrný v matematice, z čehož plyne že jsem vlastně průměrný. Rozumím všemu a zároveň ničemu, všude jsem byl a od všeho mám klíče. Kdysi jsem býval ortodoxní extra true hardcore brutal death metal massive attack fucking hard metalista, ale postupem času jsem vyměk a poslechnu si všechno co se mi líbí.

Za svůj život jsem bez brigád chodil do tří zaměstnání. Pracoval jsem jako technik údržby testovacích stanovišt v Panasonicu. Podruhý jsem byl kvantitářem, SQA a tým lídrem vstupní kontroly ve společnosti, vyrábějící klimošky do vlaků. A do třetice všeho dobrého kvantitář ve všemi opěvovaném automotive. Z brigád bych chtěl zmínit plnění koblih v Carrefouru, pečení rohlíků a chlebů v pekárně, skládání skříňek pro dělníky v nějaký průmyslový zóně u Tachova, doplňování ředidel v OBI (povznášející zkušenost), prokrastinování v oddělení dřeva tamtéž. Zkoušel jsem montovat solární panely na střechu JZD, ale to nějak nevyšlo. Půl dne jsme čekali na vrtačku, pak se rozbila a já dodnes nedostal zaplaceno. Ale co chcete, když děláte bez papíru. Taky jsem třídil plechovky v Rexamu, kde jsem poznal svýho budoucího tchána. To jsem ještě nevěděl, že je to budoucí tchán. Měl jsem dělat kompars ve filmu. No a teď jsem nezaměstnaný pseudocestovatel. Je fajn myslet si o sobě, že jste cestovatel. Zní to kůl.

Ženy mě zbožňují nejvíce, když se od nich držím co nejdále. A tak dále.

Dále jsem byl sedm let dlužníkem-hypotéka, auto na lízačku, půjčky a jiné dluhy…jsem několikrát úspěšně vyléčený alkoholik, otec na baterky a co ze mě bude dál to se dozvíme na konci pořadu:)

A v neposlední řadě trpím syndromem nápomoci a duševní poruchou zvanou Bájná lhavost. A teď mi řekněte čemu z toho všeho máte věřit…

Děkuji za pozornost.

Reklamy