Category Archives: Uncategorized

Osudy dobrého Kudrnáče…

…aneb hurá do Belgie.

Nastal čas se opět vrátit do práce, vydělat peníze a pak je vyměnit za něco smysluplnýho (třeba zážitkový pobyt u All Hands and Hearts). Jelikož se do práce vracím po roce, budou první (a všechny ostatní) dny rozhodně k popukání.

Jestli se z toho hned první den neosypu, tak čekejte nějaké další záživné čtení.

A protože štěstí přeje připraveným, rozhodl jsem se připravit viz. foto.

foto

Jablko musí být všude, kde jsem já. Něco pozitivního ke čtení. Tentokrát jsem zvolil biografii Jima Morrisona s velmi optimistickým názvem „Nikdo to tu nepřežije„.
No a kdyby ani kniha nezabrala, tak pak už jedině čokoláda, která se skrývá v úžasném bio eko raw obalu s ruční kresbou (díky K.)

S tímhle vším ten nástup do práce musím přežít:)

Mějte se všichni fajn a buďte zdrávi!

Reklamy

Dobří Kudrnáči se vracejí

Zdravím všechny přátele a čtenáře. Jsem zpět v ČR. Z důvodů nemoci v rodině jsem předčasně ukončil svoje putování.

Mám ještě několik rozepsaných článků, které uveřejním jakmile to čas dovolí. Pokusím se je dopsat dřív než zapomenu.

Děkuji všem za podporu během mojí cesty.

Na brzkou shledanou

Fotogalerie. Hurááá!!!

Jak málo stačí k radosti jako nahrání 132 fotek do nově zřízené fotogalerie. Prozatím a na dlouhou dobu jsem zveřejnil jen několik fotek z Ausangate treku. Odkaz na celou fotogalerii můžete najít v menu nahoře.

Nemám moc času na třídění, takže se něco bude opakovat, něco stát za prd… Důležitý je, že je to tam:)

Největší koncetrace smolařů? Hlavák v Praze

Myslíte si, že nejsmutnější místo je hřbitov? Kdepak. Je to hlavní nádraží v Praze. Vysvětlím vám proč. Zároveň se omlouvám, že budu psát jako prase bez formátování apod., ale z důvodu ušetření páteře jsem se rozhod nechat noťas doma. Tudíž píšu z mobilu. A je to očistec.

Posledních pár týdnů se objevuju na hlaváku v Praze poměrně často. Víc než by bylo zdrávo. Ne nejezdím si sem vydělávat jako chlap šlapka… A sleduju tu zajímavej trend. Je tu největší koncetrace smolařů, kterou jsem kdy zažil.

Stačí se postavit kdekoliv na nádraží a čekat. Během chvíle přijde cikán co mu chybí na vlak na Moravu, kde bydlí. Dáte mu dvacku. Pak přijde týpek, kterej byl s kamarádem na dvoudenní akci, je mu trapný žebrat, ale schází jim 17Kč na cestu domů. Zase dvacka. Trhá vám to srdce. Ještě nestihnete zandat poníženku a už u vás stojí další smolař, tentokrát je to chudák ženská co ji nějakej tyran zahýbal, ona ho načapala doma při šuku se svojí nejlepší kámoškou a tak se rozhodla odjet k rodičům do Berouna, ale víte jak to je. Byla tak v šoku, že si nevzala ani peněženku a tak potřebuje ještě pět korun… Máte na krajíčku a tak plačíc vyndáváte desetikorunu. A nevěřícně kroutíte hlavou jak tu krásnou holku, která je zválená a vypadá jako feťáčka, moh nějakej zmrd nechat… Poníženě vám ta holka děkuje, hlasem kterej by jí moh závidět kdejakej kuřák, ale co pláče a tak je jen vyřvaná. Ona děkuje a odchází. Vy si připadáte jako matka Tereza. Sušíte slzy ale to už na vás ve frontě stojí další smolař. Tenhle je podle svých slov jedinej upřímnej a „chlapíku potřeboval bych nějakej drobák na jídlo, dva roky(zadejte libovolnej casovej údaj) jsem pořádně nejed“. No a tak dáváte, rozdáváte, darujete až najednou zjistíte, že vám nezbylo ani na ten váš blbej vlak…

Každou další návštěvou zjišťujete, že jsou ty smolaři pořád smolařema..Mění se jen historky. Destinace kam „potřebuju na lístek“. No stručně srdce neustále pláče, oči furt mokrý. Peněženka se vyprazdňuje…

A tak bych na vás všechny chtěl apelovat. Pokud chcete darovat peníze na dobrý účely, neposílejte je černouškům do Afriky. Stejně ty vaše příspěvky sežerou byrokrati a nebohej Afričanek z toho má prd. Daleko lepší je, když chcete dělat charitu, zajít si na hlavák do Prahy. Hlavně si vemte kapesníky.