Sázení stromů v Kanadě aneb víkend snů

Nebudeme se na zdržovat dlouhýma proslovama a přejdeme rovnou k jádru pudelhunda. Předně upozorňuju, že to bude taková polotelenovela. Tj. hodně postav s tím rozdílem, že během tohoto příběhu neprobíhá hromadná (ani postupná) kopulace mezi jednotlivými postavami. Až na můj údajný pokus o pígling auta. Událo se 26.-27.10.

Nejprve popis postav.
Kudrnáč – prostě Kudrnáč.
Nikola. Češka, pracující v hostelu kde bydlí Kudrnáč.
Lenka – kamarádka Nikoly, která přijela do Kanady
Eliška a Petr – Eliška na fb sháněla práci ve Victorii a tak se ona a Petr seznámili s Kudrnáčem
Marcel – Kudrnáčův hippie kolega z práce
Ryan – kluk z Austrálie, kterýho Kudrnáč potkal ve společným pokoji v hostelu
Meg – Ryanovo kámoška, kterou Ryan poznal přes seznamku
Sarah-Češka, která je ve VIC na výměnným studijním pobytu.
Mai-holka z Japonska. Kamarádka Sarah
Fejsbůk – střed vesmíru

Kudrnáč, Lenka a Niky byli domluvení, že někam společně o víkendu pojedou, ale neměli konkrétní plán. Jednoho dne z fejsbůku na Kudrnáče vyskočila reklama na sázení stromků v místním parku. A tak se Kudrnáč zeptal Niky a Lenky zda by šly. Okamžitě kývly a ještě ten den se přihlásili. Pak Kudrnáče napadlo, že zkusí další lidi. Napsal Elišce a Petrovi. A už jich bylo najednou pět.

V práci se Kudrnáč zeptal Marcela, protože ten už stromy sázel a navíc o sázení stromů s Kudrnáčem pořád mluví. Marcel kývnul. Aby toho nebylo málo napsal Kudrnáč Ryanovi. A ten, že mu na víkend přijede kamarádka Megan a teda přihlásí oba. No a tak se stalo, že skupina měla celkem 8 členů, což je naprosto famózní úspěch.

Sázení probíhalo pod dohledem organizace Greater Victoria green team a cílem bylo vysázet během 3h celkem 450 stromů. Na akci bylo víc než 70lidí, takže práce netrvala moc dlouho. Sázelo se mnoho druhů stromů od vrb až po javory. Stromky byly rozmístěny po okolí, takže stačilo vykopat díru, zasadit strom, zahrabat, přikrýt mulčem a hotovo. Taky došlo na odstraňování keřů ostružin, které byly označeny jako invazivní rostlina, která se sem údajně dostala v devadesátkách… Místo ostružin se opět sázeli stromky.

Po skončení práce se odpojili Petr s Eliškou. Zbytek se rozhodl pro výlet na Mount Douglas. Na parkovišti se ukázalo, že Ryan má prázdný kolo u auta. Kudrnáč s Marcelem a Ryanem se snažili kolo výměnit. Práce s heverem nebyla snadná a tak se Kudrnáč s Ryanem střídali při zvedání auta a to vše za hřejivých, podporujících slov od ostatních přihlížejících.

Kudrnáč tlačící, Ryan ležící a možná spící

Protože zvedání dodávky heverem bylo čím dál těžší a Kudrnáč není z nejsilnějších musel tento využít energii celého těla, což vyvolalo pobavení u přihlížejících, kteří pohyby vyhodnotili jako Kudrnáčův pokus o kopulaci s dodávkou, respektive zadním kolem na straně řidiče. Nutno dodat, že Kudrnáč byl celou dobu oblečen, jak je vidět na přiložené fotce. Kolo se nakonec podařilo vyměnit. Bohužel, náhradní bylo také prázdné, což všichni samozřejmě zjistili až posléze. Jak to někdy bývá. Naši hrdinové se rozhodli vykašlat na celou dodávku a pokračovat v plánu. Tož vyrazili na Mount Douglas. Předtím se ale šli najíst, protože všici měli hlad.

Po obědě, kdy si dal každej co hrdlo ráčí, skupina nadšenců vyrazila na Mount Douglas poblíž Viktorie. Na vrchol dorazili akorát před západem slunce, což bylo velmi romantické a povznášející. Naší skupince se taky podařilo oslovit jinou skupinku a požádat o zvěčnění na digitální aparát čínské provenience. Skupinka naštěstí narazila na zkušenou osobu a tak vznikl bezpočet úžasných fotografií, plných krásných a šťastných lidí… Jako třeba tato.

Po západu slunce naši hrdinové vyrazili směr své domovy. Meg a Ryan se vydali vyměnit kolo. Marcel, Kudrnáč a Niky s Lenkou to vzali směr downtown. Normálně by příběh skončil tímto happyendem, ale to by nebylo ono, kdyby nedošlo ke zvratu. V autobuse se česká část výpravy začala bavit mateřským jazykem, čehož si všimla vedle sedící dívka. A všimla si toho asi protože to byla taky Češka. Studentka Sára. Všichni se dali do řeči… No a nakonec z toho vzniknul plán jet následující den do Tofina…

TOFINO

Tofino je taková malá prdýlka na Vancouver Islandu. Nicméně prdýlka vyhlášená surfováním, takže v sezoně se Tofino změní na supr přecpaný místo. Všude samej surfař. My jsme měli štěstí, takže nebylo moc narváno. Cesta tam i s přestávkama na kochání zabrala cca 5h a jeli jsme já, Marcel, Niky s Léňou a Sára s Miou.

Během cesty jsme se zastavili kousek od Port Alberni v lese, kde rostou až 800let starý stromy, což v překladu znamená stromy jak hovado. Zajímavý bylo zjištění, že na tom samým místě řádil před 350 lety požár a spousta stromů to přežila a to bez zásahu hasičů, záchranářů, ekologů atp… Čímž se opět ukázalo, že příroda má mnohem větší sílu, odolnost a hlavně schopnost přizpůsobení se než si my lidí vůbec umíme představit. Což na druhou stranu neznamená, že ji můžeme bezstarostně kurvit (promiň babi), tak jako doteď. Nicméně opět jsem se utvrdil v názoru, že člověk potřebuje přírodu víc, než příroda člověka.

V Tofinu jsme se na Ryanovo doporučení stavěli ve stánku Tacofino, kde prodávali tacos, burritos a mimo jiné vynikající čokoládový koláček. Vynikal hlavně kombinací chutí, kdy jste na začátku cítili sladkou čokoládovou chuť, pak trošku slanou a nakonec vás rozpálilo chilli a zázvor. Kukí byl takový wow, že jsme ho sežrali dřív než jsem stihl udělat fotku. No tak si představte koláček.

Sproat Lake

Navštívili jsme Tonquin beach, nějakou bioeko extra raw zero waste kavárnu, long beach, kde jsme se hecovali jak dlouho vydržíme stát v ledovým oceánu, vyfotili pár fotek a pak upalovali domů. Byl to takový rychlo výlet. Od každýho něco, ale stálo to za to. Marcel navíc prohlásil, že to byl nejhezčí víkend za několik posledních měsíců. A to vás prostě nabije.

No a takhle my si tady žijem. Nebudeme si nalhávat, že je to tady všecko jen zalitý sluncem, že tu běháme nahý na louce posetý pampeliškama, oslovujíc se bratře a sestro, ale právě kvůli okamžikům popsaným výše to tady celý dává smysl.

Kudrnáč a Happy tree Friends