Rumunsko: Bígr-Gerník -Svatá Helena a domů

Tož jsme ráno posnídali, jak je naším dobrým zvykem. Snídani jsme měli společnou s holkama. Normálně bych napsal, že to byla příjemná snídaně, ale aby v tom kluci nehledali zase něco jinýho až tenhle článek budou číst, tak radši napíšu, že to byla jedna z nejotřesnějších snídaní, který jsem kdy zažil. Bylo to snídání úplně na prd, protože jsme se pořád o něčem bavili, dozvídali jsme se samý zajímavosti a největší holčičí prohřešek byl, že jim ani nevadilo, že smrdím(e) nebo to aspoň nekomentovaly. Jak říkám prostě hrůza. Holky měly odpočinkovej den, my jsme měli odvoz k Dunaji a tak jsme se rozloučili s těma hrozně nepříjemnýma holkama a šli jsme dál. Byl jsem rád, protože ty čtyři holky, který byly samy na špacíru, pořád se smály, věděly co je to vrstevnice nebo stoupání, byly fakt strašný.

Holky, co nás vezly dolů k Dunaji byly ještě horší. Asi protože byly tak ochotný a nebo protože nám ušetřily 8km chůze po asfaltu. Byly od Berouna, jezdily s partou na čundry a zase se s náma neustále bavily. Navíc se ukázalo, že Radek pracoval snad pro máti jedný z nich. No prostě ráno byla totální katastrofa. Že kluci?!

image001

Mašírujeme podél Dunaje směr Gerník

image002

Čekáme na autobus. Marně.

image003

Blížíme se ke Gerníku

image004

O co větší katastrofa bylo ráno o to lepší byla cesta do Gerníku. Vynechali jsme Rovensko, abychom nemuseli tak pospíchat a do Gerníku jsme šli po silnici s tím, že chytneme stopa. Co 4km jsme stavěli. Cesta byla nezáživná, i když se šlo podle Dunaje. Aut jezdilo hodně, ale žádnej nezastavil, takže jsme téměř do Gerníku došli pěšky. Od poslední vesnice se šlo po štěrkový cestě, kde jsme potkali sice tři auta, ale všechny jeli opačným směrem. Do Gerníku zbývalo cca 7km, když tu nám najednou zastavilo auta s dvěma ženskýma a dvěma staršíma dětma. Ty dvě dámy nám chtěly vzít batohy, což bylo strašně obtěžující a aby toho nebylo málo, tak se nakonec nabídly, že i když jsou přecpaný, tak nás vemou všechny až do Gerníku i s batohama. Už jsme nevěděli jak se jich zbavit a tak jsme jim do toho auta vlezly. Ženský byly strašně pozitivní a taky se pořád smály, vezli jsme se autem a to je prostě něco příšernýho. Nakonec aby se hrůza dovršila, zastavily nám rovnou před hospodou, kde měli točený pivo.
Prostě děs. Ještě teď se mi ježí vlasy, když si na to vzpomenu.

image005

Náš pan domácí zahání kravky z pastvy

image006

Gerník

image007

Gerník byl zatím nejvíc turistický město, který jsme s klukama navštívili (rozuměj v Banátu). Dostali jsme tip na ubytování hned naproti hospodě, kde bydlela taková milá starší paní s (asi) snachou a jejím manželem (snachy). Tudíž synem té staré paní. Ale ty rodinný pouta mohly být jinak. V tom samým místě s náma bydlel i zájezd nějakých doktorek či co to bylo za dámy. Dostali jsme večeři a taky snídaní a nocleh v takový velký společný místnosti. Spali jsme tam jen my tři. Doktorky spaly ve vedlejší místnosti, který oddělovaly dveře.

Po večeři jsme se šli podívat po Gerníku. Narazili jsme na další autobusy s českýma turistama, někdy zbytečně moc hlučnýma (a vožralejma), pak tam taky lítal nějakej týpek na čtyřkolce, což vydávalo neskutečnej randál a podle pohledů místních starousedlíků bych si tipnul, že z toho kraválu moc nadšený nebyli. Viděli jsme kostel, obecní úřad, turistický info a Mlsárnu, kam jsme se chtěli následující den podívat, respektive já chtěl jako vášnivý milovník všeho sladkého. Nicméně dáma, která provozuje Mlsárnu mi řekla, že jejího psa srazilo auto a že pravděpodobně bude muset další den k veterináři. Takže na Mlsárnu nakonec nedošlo. Nicméně paní byla moc milá. Článek o provozovatelce Mlsárny v Gerníku najdete například zde.

image010

Pověstná Mlsárna

image009

Gerník

image008

Turistický info v Gerníku, nikdo tam nemluvil Česky

Po procházce Gerníkem jsme se vrátili do hospody, kde si k nám přisedly ony dvě dámy, co nás svezly autem. Byl to moc fajn večer.

image011

Gerník

Večer, když už jsme spali respektive se o to pokoušeli (v mým případě) se vrátili naše spolunocležnice. Byli poměrně hlučné a v náladě. Radek se nám ráno svěřil, že jim chtěl vynadat. Byl jsem rád, že to nakonec neudělal bůhví, co by se stalo, kdyby mladej krásnej kluk vlez do jámy lvové. Opilá smečka ženských je nebezpečná.

Směr Svatá Helena

image012

Jdeme do Svatý Heleny

image013image014

Už je mi to blbý ale ráno jsme OPĚT posnídali, mimochodem jsem se dozvěděl, že se na stejným místě ubytovaly ty strašný čtyři holky, který jsme potkali v Bígru. Po snídani jsme vyrazili směr Svatá Helena. Cílová destinace našeho pobytu v Banátu. Cesta byla už jen 14km, což nebylo moc. Ovšem počasí se zase začalo kazit a celou předchozí noc pršelo, takže cesta nic moc.

Cesta vedla přes louky a les. Zase padla mlha, krápalo. V lese navíc někdo jezdil s traktorem, takže krom bahna jsem občas i zapadnul do vyjetých kolejí. Kluci většinou byli chytřejší a jakmile jsem zapad, našli jinou cestu, který jsem si já nevšim, takže oni překročili všecko téměř suchou nohou, nicméně nakonec jsme všichni měli na botech tak kilo bahna. Celou dobu jsme šli po červený až na jednom rozcestí jsme uhnuli směrem ke Kulhavé skále, ke který jsme stejně nedošli, protože jsme sešli z cesty a vrátili se zase zpět na červenou. Nakonec nás ještě chytil liják, kterej nám vrátil rybníky tam, kam patří-do našich bot. Ve Svatý Heleně nás čekala hospoda. Hospodskej nám sehnal ubytování a dokonce nám řekl, že nás sveze do Moldova Veche, kde odjíždí autobus směr Temešvár, odkud jsme pak měli odjet do Aradu a pak zpět do ČR.

image016

Ve Svatý Heleny

image017

Ve Svatý Heleně

Dal jsem si kafe. Kluci pivo. Byla nám zima. Byli jsme promočení. Cesta nic moc v tomhle počasí. Naše dobrodružství se chýlí ke konci. Po nějaký chvíli si nás přišla vyzvednout paní, u který jsme měli být ubytovaní. Připravila nám večeři, rozestlala postele. Spolu s náma u ní bydlela šesti člená rodina z ČR. Po večeři jsem si šel lehnout-byl jsem utahanej až na půdu. Kluci se ještě šli „domluvit“ s hospodským na tom odjezdu. Jakmile jsem se dotknul postele, došlo k tomu co vždycky-přestalo se mi chtít spát. No a tak jsem psal zážitky. Kluci se vrátili asi za dvě hodiny. Dozvěděl jsem se, že měli dvě čučořičky-normálně se tomu říká „cujka“ a je to nějaká rumunská slivovice. Hospodskej byl navíc asi zákeřnej, prorotože panák u něj znamenal decáka. Kluci v hospodě potkali nějaký Čechy, takže se museli domlouvat asi i s nima… Takže kluci vypadali poměrně unaveně a znaveně. Domlouvat se s hospodským holt není nic lehkýho. Ale domluvili se.

Usnuli jakmile se dotkli polštářů. Já pořád nemohl zabrat. Po hodině se vzbudil Radek a vstává. Říká něco nepublikovatelnýho a potácí se ke dveřím, který chvilku láskyplně ošahává. Pak se otočí na skříňky plný skleniček a říká: „Potřebuju mapu“, to mě zarazilo a nechtěl jsem aby rozflákal to sklo. Ptám se ho jestli bude zvracet, prý ne, ale potřebuje mapu, protože „nevím, kde tady mají dveře a potřebuju na záchod“. No tak jsem ho vzal pod křídlo a nasměroval ho správným směrem. Na záchod jsem šel i já a po něm. Než jsem se za dvě minuty vrátil zpátky Radek už ležel v MÝ posteli a spokojeně spal. Pak vstal ještě Tomáš, ale ten žádnou mapu naštěstí nepotřeboval.

Ráno jsme do sebe naházeli vydatnou a bohatou snídani, zaplatili a vyrazili ve smluvenej čas za hospodským. Čekal na nás a vyjeli jsme směr Moldova Veche, kde nás pan hospodskej vyhodil přímo na zastávce autobusu. Měli jsme několik hodin do odjezdu a tak jsme šli na kafe. Bylo to kafe, který jsme pili snad nejdýl v životě (cca 4h).

image018

Temešvár

image019image020image021

Cca ve dvě jsme v autobuse nabrali směr Temešvár. Do Temešvářu jsme přijeli kolem 18h. Cesta byla horká. Autobus nebyl zas tak starej, ale asi nefungovala klima a navíc v buse nebyla otvírací okna, takže peklo. Zpotili jsme se, aniž bysme vstali ze sedačky.  Ubytko v Temešváru bylo kousek od autobusu, takže pohoda. Počkali jsme na člověka s klíčema, chvíli oddychli a vyrazili do centra Temešváru na večeři. Dali jsme si typický rumunský jídlo-hamburger s hranolkama. No a pak jsme vyrazili do pelechu. Čeká nás cesta domů.

image022

Nádraží v Aradu

Závěr?

!!!!Nezáleží kam jedete, ale s kým!!! Můžete jet All Inclusive do Dubaje, štětky inclusive, ale když máte parťáka/y na prdel, tak se může zhroutit sen o úžasný dovolený během několika vteřin.

Jeli jsme do Rumunska, s báglama jsme se tahali po horách. Boty plný vody, většinu času déšť a mlha, ale za sebe můžu říct, že mě tenhle typ „dovolený“ bere víc než sedět s drinkem u bazénu, kde mi nějakej chudák drží deštník jen proto, že jsem si zaplatil All inclusive. Navíc to, co jsme zažili my a lidi, který jsme potkali, to prostě u bazénu nezažijete.!!!!

Díky Kluci!!!

DSC01121

Reklamy

One thought on “Rumunsko: Bígr-Gerník -Svatá Helena a domů

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s