Rumunsko: Cesta Eibenthal-Bígr

image001

Výhled z hradu na Dunaj

image002

Hrad

Po snídani, kterou jsme si připravili sami, aby jsme nemuseli budit zbylý hradní osazenstvo, jsme vyrazili zase zpět Eibenthal. Cesta byla nezáživná a tak jsme se celkem rychle dostali do Eibenthalu. Dostalo se na nás i se snídaní, i když nás paní upozornila, že jsme si jí měli objednat předem U medvěda. Nicméně dostalo se na nás za což jsme byli vděční. Paní byla úplně zlatá a mluvila krásnou, roztomilou češtinou. K snídani byl (asi) ovčí sýr, klobásy nakrájený na kolečka. Obojí domácí. Dál byl chleba obalovanej ve vajíčku, čaj, okurka, rajčata, marmelády a máslo. Prostě žrádlo jako pro krále. Před náma u paní posnídala banda jiných čundráků, kteří byli včera taky na „párty“ U medvěda. Vypadali poměrně víc zvalchovaně než my.

image005

Kostel v Eibenthalu

image006

Hospoda U Medvěda

Po snídani, toho dne druhé, jsme po červený turistický značce vyrazili směr Bígr. Z Eibenthalu vede ještě žlutá. Prý je super, protože vede přes místa s krásnýma výhledama. Je taky delší o 8km. Nám stačilo těch cca 18km po červený plus cca 7km, který už jsme vylezli od hradu.

Trasa vedla přes několik menších vesnic, respektive spíš osad. Dál od centra Eibenthalu se začaly objevovat opuštěný domy, zarostlý trávou a křovím. Ideální místo pro romantický duše nebo umělce, který potřebujou klid na práci. Případně nadšence do permakultury. Z praktickýho hlediska hlavně kvůli poloze se mi to zdá vyloženě nepraktický. Vozit tam milenku na víkendovej špás z Prahy nic moc. Radši si připlaťte za chatu někde v ČR. Kousek za osadama bylo pár budov, který sloužily pravděpodobně pro úředníky z nedalekých dolů. V jedné z polorozpadlých budov jsme našli nějaké plány a záznamy v Rumunštině, většina byla psaná krasopisně rukou. Papíry se válely různě po podlaze a evidentně bylo každýmu u řitě, že tam leží už spoustu let.

image008

Zchátralé budovy nedaleko od Eibenthalu

image007

Zchátralé budovy nedaleko od Eibenthalu

Pak jsme se vydrápli do kopce, chvíli lesem, chvíli po louce. Louka byla nádherná. Hrála všema barvama, nádherně kvetla. Všude samej motýl, některý (rozuměj všechny) jsem viděl naživo poprvý v živote. Před nohama uskakovali luční koníci. Armády lučních koníků. Atmosféru dokreslovali cvrčci. No prostě bylo to bájo. Tak jsem se kochal až mi kluci utekli. Ale ten okolní klid a mír za to stál.

image009

Nepořádek v budovách

image010

Ručně psaný záznamy

image011

a plány…

Na cestu pěkně svítilo slunce, takže jsme párkrát zastavili. Narazili jsme taky doslova na ostružinovou plantáž, čehož jsme s Radkem využili. Chvíli mlel něco o tom, že někde čet jak na ostružiny močí nakažená lesní zvěř a že můžeme chytit parazita. Musel jsem se ale dlouho soustředit než mi došlo, co říká. Měl totiž ostružin plnou hubu. Evidentně kašlal na pomstychtivou lesní zvěř, jejímž jediným smyslem života je zahubit lidstvo za pomocí pomočených lesních plodin.

image012

Ostružiny

Na části trasy byla vykácená paseka-bylo nutný dávat pozor, kam se ztratila červená značka, ale nezabloudili jsme. Když už jsme přeskákali pokácený stromy, sešel jsem k potoku pro vodu. Byla to hrozně strmá cesta, ale co by člověk pro vodu neudělal. Pět minut cesty a ukázalo se, že přístup k potoku je tu lepší a bez srázu. Vzal jsem si z toho ponaučení-příště pošlu pro vodu někoho jinýho. Nakonec ještě přes řeku a přes silnici no a dorazili jsme do Bígru.

Samozřejmě naše první kroky vedly do hospody. Ne že bysme teda chtěli pít, ale jak všici víme, pokud něco potřebuješ, zajdi do hospody. A tak jsme šli. Krom piva jsme si odnesli informaci, kde se dá sehnat ubytko. Vyrazil jsem tam.

Pán byl Čech, strašně milej a že mají místo. A pokud budu chtít i jídlo, mám počkat a domluvit se s jeho paní, která přijde za půl hoďky. S paní jsem se domluvil. I když bylo cca 18h, stejně řekla že nám udělá večeři. Oba manželé byly strašně milí a hrozně příjemný. Ubytko bylo a tak jsme čekali v hospodě u piva (a limonády). Během pití jsme pozorovali bandu čtyř holek, který se blížily k nám. Sedly si k našemu stolu a šly taky pro pivo. Byly to Češky. Super sympatický holky od Plzně, Tachova, Rokycan a z Cornwallu (typický český město) Vyrazily společně na výlet. Pokecali a strávili jsme s nima trochu času a ještě jsme se ubytovali ve stejným místě jako my. Musím přiznat, že takový ženský bych chtěl mít doma (ne najednou). Působily na mě jalo vychechtáný pohodářky, co jedou takhle ven zážít nějakou srandu. A největší jejich plus byl ten, že jim nevadil náš smrad z ponožek, propocených triček a podobně. I když čert ví, možná kdyby to byly naše přítelkyně, chovaly by se k nám jinak. Hehe.

Po zabydlení a večeři jsme vyrazili zase do hospody tentokrát bez holek. A zase nemyslete si, že jsme nějaký alkáči. Tentokrát jsme šli shánět odvoz. Následující den jsme plánovali dostat se zpátky k Dunaji a chytit stopa ideálně až do další český vesnice-do Gerníku. Z Bígru k Dunaji po silnici se nám nechtělo šlapat a tak jsme chtěli zkusit zda tím směrem někdo nemá cestu. Neměl. Za to jsme potkali týpka, co jezdí do Bígru pomáhat babičce na baráku a taky jsme se dozvěděli, že v Bigru žila babička fotbalisty Pavla Nedvěda. Čert ví, zda je to pravda, nejsem znalec. Jak nakupuju, tak prodávám. Kousek od nás seděly dvě holky a připadaly nám jako Česky.

Kluci do mě pořád vandrovali, abych za nima šel a zjistil zda jsou z Čech místo, aby za nima šli sami. Ale chápu to. Jeden zadanej, druhej asi stydlivej (málo vožralej). Dělají si ze mě prdel prakticky od chvíle, kdy k nám do kupé nastoupila ona dívčina po cestě do Brašova. Pokaždý když je v blízkosti nějaká holka, tak poslouchám kecy o  zázračných feromonech a podobný ptákoviny. Marno těm volům opakovat, že jsem zakřiknutej a introvertní (ne pseudo introvertní jako například některé truhlářky) člověk s rozvinutou sociofobií.

Při odchodu se ukázalo, že holky jsou od Berouna s velkou partou lidí, což byli ty čundráci, který v Eibenthalu měli snídani před náma a který šli delší trasu po žlutý. No a holky měli taky super hippie wolksvageny a svolily, že nás vezmou dolů k Dunaji, což bylo fajn a moc jim za to dekujeme (kdyby na tenhle blog náhodou narazily)

S pocitem úspěšnýho dne, jsme šli spát. První parta holek štěbetala ve svým pokoji, takže si snad ani nevšimly jak se u nás chrápe.

Byl to další super den, plnej milejch lidí, úžasných krajinek. A keců o feromonech.

Další zastávka Gernik. Snad chytneme stopa a nebudeme to muset šlapat celý po silnici.

image014

Okolí Bígru

image015

Domy v Bígru

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s