Rumunsko: Odpočinkový den u Podragu

Občas je třeba i trochu odpočívat a tak jsme si po několika kilometrech (asi třech) udělali pauzu u jezera Podragu.

image001

Ranní výhled ze stanu. Bez mlhy.

Vstávám v sedm na budík. Něžným hlasem jak to umím jen já budím kluky.
„Vstávejte vy hovada“ (pro babičku: Kamarádi drazí, vstávejte prosím pěkně). Z chumlu se ozvalo „Hmm jo“ nepoznal jsem zda od Rádi nebo Tomáše. Bylo to fuk, páč se pak vzápětí zase ozvalo chrápání. V půl osmý nakonec všici vstáváme. Po čtyřech dnech se probouzíme do slunečného rána, což u mě opět způsobuje ztvrdnutí koutků do blaženého úsměvu. Asi s tím kluky už seru. Nemáme moc vody, takže rychlá snídaně, balení a jdeme.

Počasí drží celou dobu, fotoaparát se zase zahřívá. Výhledy úplně super. Po cca hodině a půl docházíme k rozcestí, pokračujeme dolů do údolí, kde je horská chata u jezera Podragu s občerstvením. Cestou potkáváme alpiňáky. Radek se zdraví s nějakým týpkem, co bydlí kousek od něj jak se ukazuje. Svět je malej.

image003

Došlo i na koulovačku. Tahle koule letí na mě… stejně tak i všechy další

V chatě kraluje poměrně striktní ale milá paní s vnučkou/dcerou Valentinou. Prý má otevřeno až od dvou ale pivo (pro kluky) a kolový nápoj nám dát může a máme se posadit do jídelny. Paňmáma nás obsloužila a šla pokračovat v úklidu po alpiňácích. Polívka že bude až skončí.

 

Skončila. Obejdnali jsme si kafe, tři hlavní chody a jednu polívku. Polívka a kafe byly zároveň asi po dvou hodinách. Kafe vlažný, polívku chtěl jen Tomáš ale nakonec se s náma rozdělil. Celkem se vedla debata o tom zda zůstat či jít dál. Dva byli pro to jít dál. Jeden pro to zůstat. Nakonec jsme teda zůstali. Na hlavní chod jsme čekali další hodinu a to nám paní máma přišla říct, že rýži dala vařit a zjisitila, že „není k jídlu“, takže buď polívku nebo místo rýže k vepřovému bude hrášek. Chtěli jsme se pořádně najíst a tak že počkáme na hrášek.

image004

Sušíme boty

Počasí se mění každým okamžikem, obecně se ale dá říct, že venku je tepleji než uvnitř kamenný chaty. Jdeme ven. Kluci se rozhodli jít postavit stan a protože začalo přibývat lidí byl jsem zvolen jako hlídač jídla, aby nás nikdo nepředbeh a my nečekali další 4h zbytečně.

V partě nově příchozích byly dvě Polky. No tak co jsem měl dělat, začal jsem se s nima bavit (dle mě) / tokat (dle kluků). Přijely za dva dny stopem z Polska ještě je vzala náhodně nějaká rumunská rodina k sobě na nocleh s večeří (grátis), protože pršelo. Měly celkem zajímavý zážitky. Bohužel si nás všimli kluci a začali si ze mě zase dělat prdel, že prý musím s někým pořád tokat. Takže tu mám pověst tokajícího tetřeva. Už mě ani nebaví pořád lidem vysvětlovat, že ne každej rozhovor chlap ženská musí končit sexem jako ve filmech z holyvůdu.

image005

Odpočinek u chaty

Když už i mě začalo kručet v břiše, šel jsem se zeptat pání mámy jak to vypadá s jídlem. Prý je hotovo a můžeme jít jíst. Paráda šest hodin po objednání. Dostali jsme vepřový maso na kousky s hráškem v nějaký omáčce. Celkem mi to chutnalo, kluci si dosypávali nějaký koření, aby to prý bylo poživatelný. Myslím si, že přeháněli, ale šest hodin na takový jídlo a 150Kč bylo dost i na mě. Ale co jsme na  dovolený, tak si můžeme dovolit předřazený a průměrný jídlo, tak to aspoň říkají klucí.

Taky jsme řešili co dál protože zítra docházíme na místo, kde buď pokračovat v treku nebo jít na hrad Poenari, což je prý skutečný sídlo Drákuly. Respektive Vlad tam žil. No a že teda pojedeme tam. Vědíc, že se k nám chtěl připojit Andrei psal jsem mu SMS co máme v plánu. Přišla lepší odpověď než jsem čekal. Andrei nás prý vyzvedne v Lacul Balea, půjdeme na hrad a pak nás hodí zpátky, abysme mohli pokračovat. Byla to naprosto neodolatelná nabídka, protože z rezortu Lacul Balea směrem k hradu a zpět nejezdí žádná veřejná doprava. Jen organizovaný zájezdy a nebo lidi s autama. Pro nás to znamenalo, že bysme museli stopovat s nejistým výsledkem. Kdo by do auta vzal tři smradlavý a špinavý, i když krásný kluky?! Hrad je navíc vzdálenej asi 30km a vede k němu celkem nezáživná cesta. Díky Andreiovi jsme měli tenhle dopravní problém vyřešenej. Nemůžu uvěřit, že je to rok, co jsme se viděli naposled. Strašně se na toho kluka těším. Kdybych byl párovej asi bych se takhle těšil na návrat do ČR, na svojí milovanou přítelkyni, ale jako sólo jezdec musím vzít za vděk i radostí z kámoše! Hehe.

Zbytek dne jsme odpočívali. Nic zajímavýho. Před spaním jsme se šli s Radkem podívat kolem jezera, který je kousek od chaty, pokecali s klukama s Moravy, který spali ve stanu kousek vedle a šlo se spát. Zajímavý je, že když se bavím s klukama tak se nemusím poslouchat narážky o tokaní a divokým sexu… Čím to asi bude?

11.7. Léta páně 2018

Další fotky ve fotogalerii:)

image006

Jezero Podragu

DSC01126

Chata Podragu

image001

Chata i s jezerem dohromady

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s