Rumunsko: 2. den na Fagaraši

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet…

Spíme do osmi. Venku prší. Ze stanu mě vyhnaly nějaký hlasy. Vylez jsem ven, aby nám náhodou nesežraly zásoby jídla, co jsme schovali před medvědem do chaty. Byli to nějaký rumunský čundráci, který brzo odešli. Co neodešlo byla mlha. Na vrcholy kolem vůbec není vidět, není vidět ani dva metry od stanu. Všude mlíko. Rozhodli jsme se, že počkáme do zítra. Na zahnaní nudy jsme šli pro vodu k nejbližší řece doufajíc, že mlha odejde. Neodešla. Líně se převaluje v tom našem údolíčku. Na kopce není vůbec vidět ani když je viditelnost lepší.

DSC01909

S Radkem soutěžíme, kdo dřív naplní ešus vodou ze stropu.

 

Přemýšlíme co budeme celej den dělat. Vaříme kafe, vaříme polívky. V polorozpadlý chatě jsme si udělali posezení z materiálu, co jsme našli kolem. Napadají nás věci jakože zrekonstruujeme tuhle ruinu. A čas běží. Fotíme variace na mlhu stokrát jinak. Fotky jsou pěkný ale po stoprvní už přestávají být zajímavý. K chatě přibíhají dva běžci, jen pozdraví a běží na hřeben. Zase jíme. Přichází skupinka turistů. Jsou tu s cestovkou Alpina. Našinci. Přicházejí v dešti, rozkládají stany, někteří v nich rovnou mizí, jiní se jdou najíst k nám do chaty, kterou jsme interně nazvali „U tří kokotů“ (patentově chráněno). Ptám se průvodce jak probíhá přijímací pohovor k Alpině. Kluci se smějou, že prej to vypadá jako že chci dělat průvodce. Říkám že proč ne. Týpek z Alpiny odpovídá, že dělal něco jako orientační běh. Okei. S touto informací  můj zájem o práci průvodce opadá. Průvodce se ptá, kde je voda. Posíláme ho k řece, kde jsme byli my. Týpek se po deseti minutách vrací, že našel vodu blíž. Sakra. Je to holt průvodce.

image002

Někde v mlze je voda

image003

Stůl a lavice ze starých dveří, to je Hospoda u Tří kokotů

Jsme v chatě sami, alpiňáci ve stanech. Vaříme nějaký polívky, co koupil Tomáš. Stály stopade. A nebyly nic moc. Spíš nic než moc. Jdeme pro vodu, kam nám ukázal průvodce. Měl pravdu. Je vidět že je to průvodce. Než jsme se vrátili s Tomášem s vodou, Radek začal vyřezávat hrací kostky z kusu dřeva, který uloup z naší hospody. Kostky jsou super. Mají jen dvě vady. Padají na nich většinou ty samý čísla a když padne kostka do vody, čísla vypíchaný šídlem nejdou přečíst. Nicméně Ráďa se nevzdává a dál vyřezává jednu kostku za druhou. Dělá už i větší modely. Zatím má rozpracovanou šestou kostku a dodává, že první tři jsou moc malý a není na nich vidět, co tam padlo. Tomáš čte mapu. Asi se snaží vykoukat lepší předpověď počasí. Ta je mimochodem špatná na následující týden-má pořád pršet a snad i mrznout. Tak mě napadá, že až vám nějakej prodavač bude tvrdit, že tyhle boty za trojku s goretexem jsou nepromokavý, tak mu nevěřte. Když budete tak důvěřivý jako já, skončíte s rybníkem v botách při vytrvalým rumunským deštíku. Není nad kůži. Sice smrdí nohy, ale máte je v suchu a za sebe můžu říct, že svůj smrad snáším celkem dobře na rozdíl od některých mých spolucestujících.

image006

Radek vyřezává hrací kostky

image007

Výsledek jeho práce

Tož takhle my si tady žijeme. Není to žádná velká turistika, ale nějaká zábava (jídlo) se vždycky najde.

Alpiňáci vyrazí zítra pokud nebude bouřka. My půjdeme taky. Pokud to bude nějak na hovno prostě slezeme dřív a pojedeme All inclusive do Chorvatska jako to dělají normální lidi.

image005

Cestou pro vodu

image004

Ema má mámu. Máma mele maso. My máme Tomáše. Tomáš myje ešus

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s