Moji Ahmedi. Moje práce, moje běhání a moje stěhování.

Takže začneme tím, že pokračuju pořád ve fabrice na plošiny. Nějakým nedopatřením jsem se stal nejzkušenějším pracovníkem v této garážové firmě. Takže zaučuju nově příchozí kolegy. Dokonce se mi podařilo zaučovat i stálý (budoucí bývalé) zaměstnance. Jo není nadto, když vám mezi prvníma dojde, že máte připojit červenej drát na červenej knoflík, černej drát na černej knoflík. Stálý zaměstnanci mají ovšem všecko v prdeli (promiň babi) a tak sotva jsem je zaučil, přestali pracovat a radši hrajou karty.
Jedinej kdo zůstal a pracoval, byl Ital Roberto a dva marokánci. Oba shodou okolností Ahmedi, o kterých jsem se lehce zmínil v minulém článku.

Moji Ahmedi

První Ahmed je tým lídr v týhle garážový firmě, protože je fakt schopnej a dokáže spravit úplně všecko. Je tak šikovnej, že jsem mu dokonce odpustil i to, že se ve vysokozdvižným vozíku tváří jako bojovník IS. Druhej Ahmed zůstal jen proto, aby mě naučil arabsky. První dny jsem bral zlehka, takže takový ty klasický fráze jako díky, což se vyslovuje „Šukran“ nebo klasický „Salám alejkum“, což je prý doslova „Mír s tebou“ . Postupem času jsem přitvrdil a naučil se, jak říct žádnej spěch-„šuja šuja“ nebo dobrý peníze. To se vyslovuje „mzjen flus“. Může se taky stát, že to, co tady píšu jsou naprostý békoviny a Ahmedi mi nakecali nějakou ptákovinu, ale nemám důvod jim nevěřit, jsou celkem milý, když se mě snaží kulturně obohatit. Jsou to fakt milý lidi, bez ironie. Ahmed tým lídr má pět žen. Jedna v Belgii, která ho pořád štve, protože je pořád nasraná a zpruzená a že se těší do Maroka, kde má další čtyři manželky. Hrozně se smál, když mi to povídal. Nechápu, jak se může smát někdo, kdo má pět manželek. Asi jsou v Maroku málo emancipovaný.

Mezi řečí jsem Ahmedovi řek, že ženský v ČR jsou škaredý, taky věčně zpruzený a vůbec hrozný až tak že kolikrát i jedna manželka je moc. Ne že bych si to myslel (jsem o tom přesvědčen), ale chtěl jsem, aby Ahmed tuhle informaci šéroval (jak říkají ingliš spíking borci) uvnitř svý komunity a nechtěli pak do ČR. Pak si mi taky stěžoval, že má šéfa „big pig“, protože mu z fabriky z Antverp posílá lidi, který buď nechodí do práce a když, tak celej den proflákaj. A ty, co něco umí si zase bere zpět do Antverp. Prý to Ahmeda cituji: „sere“., konec citace, hlavně, protože šéf chce po Ahmedovi vyšší výrobu, ale lidi mu posílá nahovno a když tu splní šéfovo přání s pořádnýma lidma, tak mu je šéf sebere. Když mi tohle vyprávěl, byl totálně nasra..štvanej, celou tuhle věc ukončil slovy: „Good, responsible man must be punished“ – volně přeloženo, pro anglicky nespíkující neborce, Schopnej, zodpovědnej člověk musí být potrestán. Celkem Ahmeda chápu. Zažívám to dnes a denně. Hehe. Džouk

Druhej Ahmed se mě ptal na peníze v ČR, tak jsem mu řek, že bereme v ČR strašně málo a sociální systém stojí za prdel. Prakticky žádný dávky, takže Češi utíkají do Belgie, Švédska, Francie, Německa a jinejch bohatejch zemí. Možná vám přijde blbý lhaní, ale jednou mi za tohle poděkujete. Nicméně štěstí přeje připraveným, takže plánuju nechat si vysvětlit několik dalších frází jako třeba „Zabijte moji ženu, ale mě nechte žít“. „Alláh je velký“ a další užitečné věty. Jinak jsme se s Ahmedem učitelem bavili o lidech co přichází z jihu a usazujou se různě po EU. Ahmed doslova řekl, že to, co do Evropy přichází jsou zvířata, který nemají chuť se nějak přizpůsobovat. A že lidem jako je on, který jsou v Belgii třeba 20let dělají jen ostudu. Řekl mi to nepříliš dobrou ale srozumitelnou angličtinou, což je milý. Ale možná jsou to všechno jen hochštapleři a já naivní, důvěřivá sněhová vločka (snowflake=anglickej výraz pro sluníčkáře) zasluhující upálení na hranici nebo napíchnutí na kůl.

Novinky v robotě

Téměř každej den se učím něco novýho, už umím například kalibrovat plošinu se zátěží, takže se pořád něco děje. Baví mě to, je to taková práce hrou. Učíte se ani nevíte jak. Navíc když od nás něco Ahmed potřebuje, jde za mnou. Když potřebujou ostatní, jdou za mnou. Připadám si hrozně důležitě, když mám takovouhle funkci. Teď už zbývá, abych taky vymyslel nějaký to lejstro. Časem bysme se měli přesouvat do fabriky v Antverpách, ale zatím je dost práce v garáži u německejch hranic. Mimochodem jeden Turek, co jsem se s ním bavil (to mám ale multikulty kámoše, co?), povídal, že fabrika v Antverpách je „hell“. Předpokládám, že se v tý fabrice víc pracuje, půlhodinový přestávky trvají maximálně třicet minut a míň se hrajou karty, takže pak chápu, jaký to musí být peklo.

Stěhování. Opět.

Už je to tady zase. Sotva jsem zapustil kořeny, udělal si nový kámoše, našel supr extra kůl levnej obchod, kde jsem mohl nakoupit prezenty pro všechny, který zbožňuju až na půdu, tak mě přestěhujou. Taky mi tudíž odpadlo dělání bio eko kopřivovýho šampónu s kolegou chemikem. Ale prý mi pošle návod mailem, tak jsem zvědav, jestli si na starý kolena nebudu muset kupovat kádinky, petriho misky a křivule.
No ale říká se, že změna je život, zvyk je železná košile, dobrého pomálu, nové koště dobře mete a čert ví co ještě… No a tak jsem strávil nedělu uklízením a přejížděním Belgie od Bruselu k Antverpám. Do novýho baráku se mi moc nechtělo, protože no to je fuk.

DSC00011

Výhled ze starého domu

DSC00027

Výhled z nového domu

Nakonec jsem ale novej barák vzal na milost, hned jakmile jsem dostal pokoj s postelí u okna s výhledem na les. Co jsem tu krajinku viděl, už držím svůj havajsky tvarovaný pysk. Okolí je podle mapy samej les, samej rybník, takže už vím co budu dělat o víkendu krom nákupů pro mé nejdražší přátele (takže jen pro mě). Vydám se fotit broučky a krajinky. Už se nemůžu dočkat. Jsem z toho ustříklej (jak dneska říkají holky). Mimochodem byl jsem taky běhat a prakticky skoro téměř celou dobu jsem běžel lesem. Skoro téměř jsem napsal, protože z původní 5km trasy lesem, kterou jsem si naplánoval se stalo neplánovaných deset s 5km ve městě mezi krásnými, čistými, voňavými Belgičany. K celému ztracení došlo kvůli tomu, že jsem si naplánoval trasu podle mobilu a mobil nechal doma s tím, že „Je to přece jednoduchý. Doprava, vlevo, pak ještě dvakrát a jsem zase doma“, jsem ve ztrácení fakt dobrej, nesnažte se mě trumfnout.

Kousek od ubytka je tudíž les jak jste z výše uvedeného jistě pochopili a v tom lese je spousta chat a chalup, plus kemp. Naprosto na fantastickým místě, obklopeným borovicemi. Oáza klidu. U každý chaty je minimálně 1000m2 pozemek, takže to nejsou klasický osady chata na chatě jako v ČR a to se mi líbí. Zařek jsem se, že ještě vyrobím, zkalibruju a umeju milión pracovních plošin a pak si koupím nějakou samotu, kde se v klidu, v lůně matky přírody bez lidí budu moct konečně pořádně nadechnout a svobodně a definitivně se zbláznit.

Zbývá týden a půl a pak hurá domů. Těším se na Vás všechny!

 

Reklamy

1 thought on “Moji Ahmedi. Moje práce, moje běhání a moje stěhování.

  1. Pingback: Děláme plošiny v nové „garáži“ | Kudrnáčův pokusníček

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s