Kudrnáč v Belgii: Výlet do Hallerbos

Tož trochu se zpožděním, ale nastal čas popsat den výletu do Modrýho lesa či Hallerbos, jak kdo chce. Asi jste zvědavý jaký to bylo… Byl to den plný zážitků. Nejen z lesa.

V Bruselu mají koně s Albertem

Se Sárou a jejíma kámošema jsme měli sraz v centru Bruselu (asi abych se vyjezdil i v centru). Už začátek jízdy byl skvělej, když mi gpska v novým autě nahlásila, že mapy jsou bez aktualizace 57 měsíců. Nový auto rozumějte, jiný než to kterým normálně jezdím. Paráda. Se znalostí mého brilantního orientačního smyslu jsem tomu nevěnoval pozornost.

Nějak jsem dorazil do toho Bruselu. Brusel je mimochodem město, kde dřepí ta pakáž z Evropský komise, na kterou všici v pátek v hospodě svorně nadáváme. Toť vše, co o Bruselu vím.

WP_20180506_12_49_38_Pro

To žlutý v popředí koňského pozadí je stupínek, kde jste se mohli vyfotit.

Bylo ještě trochu času a tak jsem se šel podívat po okolí. Z podzemní garáže mě vyvedla chodba na nějaký náměstí s parkem a velkou sochou koně s jezdcem jménem Albert I. Což byl belgickej král, kterej se postavil Německu, když přes Belgii chtělo přejít do Francie.

 

Co mě na první pohled zaujalo byla placená atrakce pro turisty, kdy jste si vylezli na stupínek a mohli se u koně nechat vyfotit. Ale ne tak nějak normálně jako s Vaškem na Václaváku, že si stoupnete před něj a Venca vám kouká do zad. Tady to fungovalo tak, že jste na fotce měli za zádama prdel koně a celej Albert byl k vám taky zády. Nejdřív mě napadlo, že to je nějakej výmysl EU, aby chránila soukromí Alberta a ne, že s ním bude mít na facebooku každej blbec fotku, pak mi ale došlo jak je to geniální tah. Fotit s hlavou koně je klišé. To umí kdejakej šašek, ale fotku s koňskou prdelí pořídíte snad jedině v Bruselu. A to už se vyplatí si připlatit nějaký to éčko. To už mě ale z myšlenek vytrhla skupinka, která se tak na mě usmívala no a byli to ONI. Sára (Belgie), Kasia (Polsko), Victor (Španělsko) a Janet (Mexiko). A jelo se.

Než jsme se vymotali z Bruselu, uteklo 15minut na vině byla navigace, která nás posílala do jednosměrek nebo na neexistující silnice, ze kterých se staly chodníky (pravděpodobně v období 0-6let). Nakonec někdo vytáh navigaci v mobilu a tak jsme byli zachránění. Od Bruselu nám cesta zabrala cca 20minut po dálnici. Během toho jsme stihli vidět auto, který bylo totálně na uhel a hasiči ho zrovna kropili vodou. Snad v něm nikdo nebyl. A když, tak z něj zůstal jen škvarek. To nám vlilo do žil chuť do žít.

DSC09158

V dálce je vidět pampelišky. A nebo je to řepka? Andreji?

Kousek od lesa jsme zaparkovali. Belgičani tomu říkají parkoviště, ale pro normální lidi je to prostě parkování na trávníku vedle silnice. Po cestě k lesu jsme míjeli úchvatnou louku plnou pampelišek, takže jsem chvíli přemýšlel, že svoje společníky chytnu za ruce a půjdeme spolu nahý běhat pampeliškama jako bratři a sestry. Nakonec jsem si louku jen vyfotil. A to už jsme vcházeli do lesa.

Jste napnutý jak struny? Fajn co na to říct. Přišli jsme pozdě. Všecko bylo odkvetlý. Pár zvonků ještě bylo vidět, ale takovej ten modrej koberec, co znáte z TV reklamy se nekonal. A bez toho to byl prostě jen smíšenej les s bukama, dubama a sem tam nějakým smrkem.

DSC09181

Pozůstatky zašlý slávy

DSC09179

Prostě les

Po hodině chůze jsme narazili na strážce parku, kterej nám dal mapu a informaci, že jsme přišli pozdě. Měl jsem sto chutí říct, že to nemusí hlásit, páč to přece vidím, ale pak jsem řekl jen díky, mějte fajn den. Švejk má vyvinutej pozorovací talent, když už je pozdě a já zas přicházím všude, když už je po všem. Hodil jsem do fotogalerie pár fotek, aby se neřeklo, ale není to žádná sláva. Toť vše. Vzrůšo se nekoná. Alespoň ne v lese.

DSC09220

Všim jsem si, že mám úchylku na focení mechů

DSC09211

Hrdobec

Chceš pomoct?

Cestou zpět si Janet koupila zmrzku a mezitím co jí zdolávala, já si všímal mladýho páru u auta. Ona někam volala, on seděl na zadku, na noze sádru, v ruce auto kompresor a tak nějak bezradně koukal na to prázdný kolo. Zase se ve mně probudil ten podělanej syndrom nápomoci a šel jsem se ho zeptat, zda nepotřebuje píchnout. Normálně mě cizí lidi nezajímají, kdo mě zná ten ví, že mám celej svět u řitě, ale to víte ženský za zády a teď aby bylo co psát na blog…

No a tak jsem šel. Týpek na mě spustil nějakou hatmatilkou. Chtěl jsem mu vpálit ať se naučí česky, když po mně něco chce, ale pak mi došlo, že po mně nechtěl vůbec nic a navíc on je pravděpodobně domácí. Tož jsem na něj spustil svojí vybroušenou čengliš zda chce pomoct a on se jal ztěžka , lámanou angličtinou vysvětlovat co se děje. Neřekl mi nic novýho jen že má sádru, píchlý kolo a jeho mladá kamsi volá. To všechno jsem viděl předtím. Přítelkyni/manželce bylo všecko jedno a vůbec si nás nevšímala. Tož jsem se ho znova zeptal zda chce píchnout (nemyslel jsem další kolo), načež on na mě jen blbě koukal. Zavolal jsem Sáru zda umí francouzsky (znělo to jako francouzština) Sára přišla a začala s ním něco rozmlouvat. Prý jeho mladá shání nějakou firmu, která jim pomůže, ale že prej nemůžou nikoho sehnat, páč v neděli se v Belgii nedělá. Krámy jsou zavřený ATP… Položil jsem opět tu samou otázku k překladu: „Chceš s tím pomoct?“ Řekl že to udělá sám. Ale podle výrazu v jeho tváři bylo vidět, že neví. Jseš si jistej, že nepotřebuješ pomoc? Ne díky. Na to jsem se sbalil a šlo se. Až do příjezdu zpět do Bruselu jsem měl mindrák z toho, že jsem mu ten kompresor nevytrh z ruky a kolo mu nenafouk sám.

Hranolky se v Belgii jmenují Flemish fries:)

V Bruselu jsme šli na hranolky. Musel jsem je vyzkoušet, páč kamarád Chris (ten co mi dal kontakt na Sáru), o nich básnil, jak jsou báječný a tak nás Victor s Janet zavedli ke stánku, kde prej dělají nejlepší hranolky. Stánek vypadal jak naše stánky na grilovaný kuře akorát místo kuřat, hranolky. Mohli jste si vybrat ze dvou velikostí a z nepřebernýho množství omáček. Těch omáček bylo tak 15 od tatarky až po nevím co… Znajíc svojí rozhodovací paralýzu (=máte tolik možností, že si neumíte vybrat. A dostanete z toho stres. Příklad: jdete do restaurace, kde mají tisíc jídel, vybíráte si půl hodiny a pak si stejně dáte smažák), radši jsem řekl prodavači ať mi něco vybere a ať to není pálivý. Dostal jsem Andaluskou omáčku. Zajímavostí Andaluský omáčky je, že nemá vůbec nic společnýho s Andalusií. Pamatuju si jen to, že na první kousnutí mi hranolky nepřišly nic extra super. Normální hranolky. Andaluská omáčka trošku pálila a vypadala nechutně, ale jinak se dala. Vzhledem k tomu, že moje chuťový pohárky mají v paměti pouze chuť jablek, vloček, parků, papriky a rýže, případně těstovin, jsem schopnej zodpovědné potvrdit jen to, že Andaluská omáčka a flemish fries nechutnají jako nic z výše uvedeného. To je vše co si pamatuju o jídle. Napsal bych víc, ale…

Sára chtěla vědět něco bližšího o All Hands a to já jsem vždycky v prdeli. Jakmile se mě na All Hands někdo zeptá, dostanu se do zvláštního tranzu a nejsem schopnej dělat nic jinýho než kecat o tom jak to byla fantastická zkušenost. To se stalo i tentokrát.

Nakonec jsme probrali od smyslu života až po celosvětový problémy lidstva, který jsme úplně vyřešili. Teoreticky. Čas běžel a já ho na chvíli zapomněl vnímat. Určitě každej znáte takový ty typy lidí, v jejichž společnosti je vám z různých důvodů příjemně a čas je najednou podřadnej. A teď nemám na mysli lidi, co ve vás probouzejí pohlavní pudy prastarý Darwinovic vopice. Moment může se ještě dneska říkat, že lidi vzešli z opic nebo už to taky není korektní?

Mám na mysli lidi u kterých máte pocit, že se s nima znáte roky, že vás fakt vnímají. Reagujou na to, co říkáte. A hlavně inteligentně a ne jen „hmm jo“a „hmmm“. Prostě víme jak ne?! (a ne mami, ani Belgičanku si domu nepřivedu).
No takže jsme se Sárou prokecali celý hranolky. Proto jsem ani neudělal fotky stánku, meníčka nebo hranolek. Ale můžu vám nabídnout fotku dvou krásných mladých lidí.

IMG-20180506-WA0008

U stánků na levnou krásu…

Tak nějak jsme dojedli a rozjeli se každej po svým. Loučení bylo vřelý. Zjistil jsem, že v Polsku se lidi líbají na rozloučenou dvakrát a v Belgii dokonce třikrát. Radši bych to prohodil, protože dle mých dosavadních zkušeností jsou Polky hezčí než Belgičanky. Ale co krása je subjektivní.

Shrňme si to. Modrej les byl bez kytek „obyčejnej“ les. Takže si klidně radši zajeďte někam v ČR. Nicméně neděle to byla i tak pěkná. Stejně se budu muset v Bruselu zastavit ještě jednou, páč jsem si zapomněl udělat fotku s prdelí koně.

Další fotky v lepší kvalitě (hehehe) viz, fotogalerie

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s