Kudrnáč v Belgii: Stěhování a syndrom vyhoření

Týden se s týdnem sešel a je třeba odpovědět na zásadní otázku. Copa děláš Kudrnáči?


Stěhování

Tož než jsem se nadál a sotva si zvyknul na starej barák, přestěhovali mě. Inu jak říkal Napoleon: „Situace na bojišti se mění každým okamžikem“. A tak jsem se v neděli přestěhoval od Gentu, blíž k Bruselu. Novej dům je několika patrová vila s teráskou, okolo s placem pro parkování aut. V novým baráku je víc pokojů než v tom starým, taky nás tu bydlí cca 15, dva lidi na pokoji. Zase jsem dostal na pokoj alfa samce. Nevím co mi tim chce kdo naznačit.

Každej pokoj má vlastní koupelnu, což ve mně budí podezžení, že jde o bejvalej penzión. Koupelna s hajzlem je oddělená jen závěsem, z čehož plynou jisté nepříjemnosti. Hlavně v období, kdy by se člověk na všechno nejradši vy… Lidi v baráku jsou milý, jsou tu Slováci, pár Čechů, a Maďaři přeškolený na Slováky. Kolem domu jsou všude vesnice a les, takže větší možnosti utrácet eura a kochat se krajinkama po večerech. V tomhle mě tohle místo bere.

Nicméně první dojem z atmosféry novýho baráku. První dům bych přirovnal k víkendovýmu festivalu, plným rockový muziky, holek, chlastu a radosti ze života. Kde je každýmu jedno jestli chlastáte teplou zelenou z flašky, která se paří ve stanu dva dny. Lidi si nabízejí chlast ani když se mezi sebou neznají a všichni jsou happy. Prostě jen tak prostě spokojeně žít a být. Všici se mají rádi.
Novej dům je koncert vážný hudby, kam se chodí ve fraku, musíte znát pravidla etikety, do vás je zavěšená manželka (ideálně vaše) s pečlivě vybranou večerní róbou a bižuterií. Navíc pijete jen znamenitý víno a skleničku je třeba držet způsobně za štopku (říká se tomu tak ne?). Prostě co se týče pocitu z ubytka, tak první barák vede na celý čáře.

Cesta z novýho domu do práce zabere stejně jako z minulýho a přes Antverpy se jezdí taktéž, v tomhle žádná výhra. Toliko k ubytku.

Pondělí

Pondělí začalo jaksi divně, probudil jsem se jaksi zlámanej, zbitej a vůbec cítil jsem, že dneska mám křížek. Ale totální. Kritickej den pokračoval tím, že mi přes cestu přeběhla černobílá kočka, takže tím chci říct-nevěřte na pověry o černejch kočkách, posrat den vám může kočka jakýkoliv barvy.

V práci jsem už čtvrtej den dělal to samý (broušení), měl vypracovanej proces, takže by mělo být všecko olrajt, ale nebylo. Řikal jsem si proč já to vlastně dělám a jestli to mám zapotřebí. Prostě jsem chyt ukázkovej syndrom vyhoření. Pokud dobře počítám, došlo k tomu celých sedm čili sedm dní po nástupu do práce. Tuhle skutečnost považuju za obrovskej úspěch. Čekal jsem, že frustrace přijde po prvních pěti čili pěti minutách.

Samozřejmě jsem začal srovnávat s All Hands, u kterých bylo vidět výsledky práce téměř okamžitě. Kde bylo vidět lidi, kterým pomáháte a která měla hlubší smysl (pro mě). A vůbec zatím je to pro mě TOP práce, kterou jsem kdy dělal (právě pro její smysluplnost). Vím, že jsem s All Hands už otravnej, ale představte si ten pocit, kdy v životě děláte to, co chcete a ne to, co musíte, abyste splatili barák, auto a milence diamantovej náhrdelník za 15 vteřin mizernýho sexu. A teď si představte, že takovou práci už děláte. Jakej je to pocit?

Ale zpět. Práce mi od ruky moc nešla. A protože se kolem pohyboval jeden z mých šéfů, zapředli jsme řeč. Povídal mi o tom, že v traktorárně (říkejme jí třeba Zetorka), vyrobí denně něco mezi 0-1000 traktory (sorry podle smlouvy mám zakázano psát o věcech týkajících se místa, kde pracuju, takže nemůžu psát moc detailně) různých variant a výkonů. Ptal jsem se kdo je jako kupuje a on mi začal vysvětlovat výhody traktorů:

1) Předně do traktorů můžete lejt mazut místo nafty/bezínu. Což je dělá na provoz levnější.

2) Za traktor zapřáhnete kromě manželky snad všecko. Od nádrže s močůvkou až po vlečňák s pískem nebo hlínou.

3) Traktor se dá v Belgii řidit už od 16let. Takže jej mohou řídit nejen mladí chlapci po vyučení, ale dokonce ještě před vyučením. Samozřejmě v rámci genderové rovnosti mohou traktory řídit dokonce i děvčata. Traktor je zářným příkladem rovnosti a přístupu bez nějakých přežitých stereotypů, je mu prostě jedno, kým je řízen. Není to skvělé? Je to skvělé!

Tyto tři důvody, ale hlavně ten poslední mě donutil k tomu, abych začal traktor jednoduše milovat. Dobře, ne tak zhurta. Ale pocit frustrace z broušení mě přešel. Představa, že chlapci (a děvčata) místo braní drog a koketování s takovými odpornými věcmi jako jsou alkohol, drogy, čokoláda a sex budou vyorávat koukole a to i díky mě, pozvedla mojí pracovní morálku a začal jsem plnit plán na sto deset procent. Bravo já. Sláva traktoru!

Po navrátu z práce jsem se jen tak mezi řečí dozvěděl, že náš barák je bývalej vykřičenej dům. Já v noci nikoho, ale křičet neslyšel. Každopadně nevím, zda je to fáma, pomluva nebo fake news, ale vysvětlovalo by to špatný vyspání. V našem pokoji totiž musel být sádlo máslo salón. Kůže, latex, biče, Láďa Hruška… prostě tak. Taky jsem začal podezřívat zrcadlo v koupelně, že mě skrz něj pozorujou ostatní při čištění zubů a pak ty videa budou dávat na pornhub pro lidi, co mají rozkoš z pozorování jinejch lidí během čištění zubů tzv. Colgate fetiš.

Jdu spát. I přes únavu mám strach, že mě tu bude v noci strašit duch nějaký vysloužilý prostitutky, která mě celou dobu bude mlátit důtkou. Další plus pro minulej barák. Ten byl na starým indiánským pohřebišti a nic moc se tam nedílo.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s