Kudrnáč v Belgii: Práce, kolony, blešák, špacíry

Jakej byl první den po roce bez „pořádný“ práce? Co dělám a co se tu díje? Čtěte dál a dozvíte se všecko. Aby bylo jasný, nestěžuju si. I kdyby článek na některý mohl tak působit.


O práci

Jel jsem do Belgie jako kvalitář. První den jsem nastoupil do nového zaměstnání.
Všici se divili, že mě tam hned dali, protože je to prý „techničtější“ práce.
Do práce jsem šel se zkušeným kolegou, kterej se mnou zůstal dva dny a pak ho přeřadili jinam. Tudíž teď dělám sám. Se všemi plusy i mínusy.

No a co že teda dělám? Pracuju ve firmě, která vyrábí traktory. Hehe. Moji „šéfové“ jsou zatím milí a moc se o mě nestarají, což je fajn. Na druhou stranu, když něco potřebuju, tak se o mě starají dost. První dny práce jsem měřil nějaký ozubený kola do převodovky či co. Pak kontroloval těsnění v trubkách, filtrech a od středy brousím.
Je to nějaká část šasí převodovky či co a přetěsňuju šřouby, rozuměj vyšroubovat, nanést lepidlo a znova zašroubovat. Utáhnout momenťákem a to je moje práce.
V uších mám špunty, ve vlasech a na ksichtě kovový špony, ale je to sranda. Vzpomněl jsem si na praxi na střední. Broušení „úček“. Už jsem si na to moje domácí broušení vypracoval i proces. Doslova vybrousil. Bože proces.  Jak já to slovo dlouho neslyšel.

Ještě nutno podotknout, že díly jsou poměrně těžký (instalujou se do traktorů, který mají až 600 koňských sil), takže všecko jeřábem.
Než začnu dělat něco novýho, tak mi belgičtí kolegové vysvětlí jak s tím zacházet. Vysvětlujou to jako blbečkovi. Páč jsem ty věci z větší části viděl a používal, připadám si jako intelektuál.
Školení je něco ve stylu: tohle je jeřáb, zvedají se tím těžký věci, a když ti to spadne na nohu, bude to bolet. Používej ochranný pomůcky. Nechceme, aby se ti něco stalo.
Toto je hloubkoměr. Takto se s tím měří. Toto je ráčna, takhle se s ní utahuje.

Předpokládal jsem, že belgickej vercajk je stejnej jako českej, minimálně protože obojí vyrábí stejný osmiletý čínský děti, ale i tak jsem se nechal poučit.
Oblíbený heslo v Belgii je „Safety first“ – Bezpečnost především. A tak se tu všecko bezpečnosti podřizuje. Chození ve fabrice po chodníčkách. Musíte se držet zábradlí, když lezete do a ze schodů. Prý když spadnete a někdo vás napráší, že jste se nedrželi, dostanete od pojištovny starou belu. Další příklady uvedu později.

Jak jsem psal výše, tři dny jen brousím. Když mě belgičani viděli, tak mi dokonce ukázali koupelnu a s poznámkou, že je to zadarmo, mi řekli, že se tam můžu umýt.
Jsou prostě milí (bez ironie). Špunty v uších, takže mám svůj svět. Přemýšlím, že volně navážu na Wolkerovu Baladu o očích topičových, dílem, které bych pojmenoval Balada o očích brusičových. Ale zpět k práci. Mimochodem víte jak se pozná idealista (nebo blbec, jak chcete). Poznáte ho tak, že má danou pracovní dobu a věří tomu, že pracovní doba platí. Za celý první týden jsem neskončil ani jednou včas. Není to povzdech, normálně bych skončit mohl.
Nikdo mě tu nedrží, ale když já tak nerad odcházím od rozdělaný práce a tak radši zůstanu dýl. Nehledě na to, že to přináší peníze. Doufám.

Co mě trošku irituje jsou Antverpy. Přes ty musím každej den jezdit. To by nebyl problém. Problém jsou věčný kolony. Takže podle GPS bych měl jet do práce cca 55min.
To jakžtakž držím. Zpátky mi ovšem cesta trvá minimálně hodinu a půl. A to ještě, když je dobrej den. V pátek mi třeba cesta zabrala dvě a čtvrt hodiny. To se pak přivalíte domů, najíte a jdete pomálu spát. Takže na těch sto knih, co jsem si přibalil jsem se pořádně nedostal. A kde je teda ten problém s Antverpama? Tvoří se na okruhu kolem nich zácpy, pravidelně každej den.  Okruhy tady mají třeba šest pruhů v obou směrech! a všecky jsou plný, „jede se“ krokem. Tady musím uznat svojí mýlku a už nikdy nebudu tvrdit, že doprava v Praze je naprd. Antverpy jsou mnohem horší. Ale asi ne tak strašný jako doprava třeba v Peru.

Když jsem se zmínil o belgickým „safety first“, tak mám pocit, že na silnicích tohle heslo moc neplatí. Při přejíždení z pruhu do pruhu tu „občas“ lidi zapomenou blikat a tak musíte být pořád ve střehu. Řidiči mi tu přijdou „agresivnější“, což znamená, že když už dají blinkr, tak můžete čekat, že se do vteřiny nacpou před vás prudkým otočením volantu.
Jelikož jezdím podle GPSky a občas se včas zapomenu „držet se vpravo“, vyslechnu si pravidelně spoustu nadávek ve vlámštině a jiných jazycích, když třeba čekám až mě někdo pustí do vedlejšího pruhu. Čekání je vůbec nejhorší co tu můžete na silnici dělat. Nesmíte tu na nic čekat, páč se nemusíte dočkat. Já se zatím vždycky dočkal, ale za cenu toho, že si připadám jak ve hře GTA. Všici na mě troubí, hulákají a čumí. Je to prostě sranda. Ale zlepšuje se to.

Nějaký minimální vzdálenosti se tu taky nedrží. Lidi se tu lepí navzájem autama čumák na prdel jak psi k hárající feně, což produkuje spoustu zajímavých situací.
Do toho všeho se mezi autama proplítají motorkáři, takže musíte prostě čumět na všecky strany. Zvykám si. Provoz je tu prostě šílenej (kolem Antverp). Všude kolony.
Vemte si, že Belgie je víc jak o půlku menší než ČR při stejným počtu obyvatel. Hustota zalidnění je v Belgii 365 lidí/km2, u ČR je to 133/km2 (wikipedia).
Doslova a do písmene hustý. Dojíždění do práce a posunování po práci domů je prostě nejvěši opruz tady. Zatím.

Průzkum okolí a volnej čas

Jak jsem zmínil výše, přes týden tu moc volnýho času není. Respektive já ho tolik nemám. V pondělí jsem se tu šel podívat na průzkum kolem domu. Všude samý pastivny a louky s různým zvířectvem. Úžasný. Podél cest roste spousta kopřiv.
Půda je tu asi hodně dusíkatá, což v překladu znamená, že kopřiva roste poblíž míst plných organických hnojiv. Což česky znamená, že kopřiva roste tam, kde jsou lejna.
A tady je jich spousta. Močůvka teče podél každý louky. Takže bude na bio eko čaj. Hehe. Kousek za barákem máme koleje, kde jezdí místní rychlovlaky. Podél kolejí je všude plot, takže zapomeňte na přebíhání přes koleje, kde se vám zachce.
Přecházet se dá tam, kde ONI chtějí. A tak jdete pět set metrů doleva, aby jste přešli koleje a pak šli kilák doprava. U přejezdu ale najdete heslo Safety first a pak vám to teprve bude dávat smysl. Bohužel ploty jsou tady skoro všude, kudy jsem zatím chodil. Ani odskočit do lesíka si tu člověk nemůže.
Kolem pastvin, luk, polí. Všude dráty. Chodíte tu po chodníčkách (upozorňuju, že mluvím o místě kde jsem teď já, ne obecně o Belgii).

DSC08740

O chodníčky se taky musíte dělit s cyklistama. No dělit. Cyklista tu má přednost, takže zacinká a musíte jít z cesty. Je fuk jestli se namáčkete na ostnatej drát nebo skočíte do silnice pod auto. Cyklisti tu mají krom helem taky hodně reflexní vesty a svítí i ve dne(co jsem si tak všimnul). Sejfty frrrst. Cca 8km máme Lidl a lidl je levný a mají tam všecko, co v ČR kromě kremžský hořcice. No tak jsem si koupil tu slavnou dijonskou.
A litoval jsem toho při jídle i na záchodě. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak mi vyhrknou slzy. Slaná byla až hrůza a pálivost na stupnici od jedný do dvou bych označil číslem třináct. Fuj.

První volnej víkend

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

První víkend máme za sebou. A taky první výlet. Chris, co jsem ho potkal u All Hands, mi poslal číslo na svojí známou belgičanku Sáru a ta mi poradila pěknej park v okolí Gentu, jménem Bourgoyen-Ossemeersen, což je super místo, který můžete vidět na fotkách nebo víc v mojí fotogalerii na Zoneramě. Bohužel tam Sára se mnou nemohla, ale přidal se jeden z mých spolubydlících. Pořád mě nutí k smíchu, že před rokem někoho potkáte a díky tomu poznáváte další a další lidi.

 

V parku bylo nádherně. Ptáci, krajinky, mokřady. Kachny. Fotografové kachen.
Cestou z parku jsme se chtěli podívat ještě do jednoho takovýho parku kolem nějakýho zámku s vodním příkopem. Než jsme na místo došli, narazili jsme úplně na něco jinýho. Něco jako místní trhy v městě Mariakerke. Představte si louku a na tý louce zelený se pasou belgičani a prodávají věci. Něco jako obrovskej blešák, kde měli všecko od kabelů až po vinily Elvise Presleyho s jeho „zaručeně pravým podpisem“.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Počasí přálo a taky tam měli stánek se zmrzlinou, která byla výborná, osvěžující a navíc jí prodávali dvě krásný holky. Mimochodem k těm holkám. Spousta lidí se mě ptalo na ženský v Peru a tak, abych se vyhnul dotazům ohledně belgičanek, tak ne nejsou pěkný. Krom těch ve stánku se zmrzlinou. Češky stále vedou.
Alespoň, co jsem měl možnost vidět. Ale je to čistě subjektivní věc. Němcům by se třeba belgičanky líbily. Těžko říct.

DSC08859

Zámeček

Po trzích se šlo na ten zámeček, kde nebylo nic a vypadalo to spíš jako sanatorium. Chvílema jsme si říkali či tam můžeme vlízt, ale vlezli jsme tam normálně na drzouny. Nikdo nás nevyhodil, takže v pohodě. Den pěkný, jako malovaný. Fotek taky spousta.
Je to tady dobrodůžo. Zkušenost dobrá.

 

Reklamy

1 thought on “Kudrnáč v Belgii: Práce, kolony, blešák, špacíry

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s