Džungle Cuyabeno I. + foto

Slíbený článek o mém pobytu v džungli. Plus nějaký fotky. Dokázal jsem překonat lenost. Huráá. Tři dny slavte a dvě noci se radujte.

Od kolegyně z All Hands jsem dostal pár tipů kam se podívat v Ekvádoru. Mimojiné mezi návrhama byla i džungle. No když už jsem se na ní vykašlal v Peru (džungli nikoliv kolegyni), musím se do ní podívat aspoň v Ekvádoru. Vzhledem k tomu, že jde o džungli a já se tak nějak vždycky ztrácím, i když mám jít jen rovně podle cedulí, rozhod jsem se koupit si balíček s jídlem, ubytováním, průvodcem a programem alá tu máte prachy a bavte mě. Předpokladal jsem totiž, že s průvodcem uvidím víc, páč existuje drobná pravděpodobnost, že se vyzná v džungli víc než já. Poslední důvod ke koupi balíčku bylo to, že jsem aspoň jednou v životě chtěl okusit pocity, který zažívá průměrný americký turista při All inclusive pobytu. Toliko k důvodům. Obejdnal jsem balíček na pět dní a vydal se směrem k Lago Agrio, kde nás měli vyzvednout. A vyzvedli.

Ve skupině jsme byli celkem čtyři. Dvě kamarádky (svoje, ne moje). Jedna z Holandska, druhá ze Švýcarska. Číňanka kupodivu z Číny a jeden nazdárek z Čech (já). Z Lago Agrio, kde bylo vyzvednutí jsme jeli soukromým autem k dalšímu místu setkání. Nemoh jsem celou noc usnout a tak jsem vypadal trochu zmuchlaně, ale pak došlo k uvědomění hlavního hrdiny. „Kamaráde ty jedeš do džungle. Ani nevíš jaký máš štěstí.“ Musel jsem se začít smát. Očička se mi zase rozzářila, huba roztáhla a nešla zavřít. Po dlouhý době jsem dostal křeč do ksichtu z důvodu, že jsem se asi půl hodiny v kuse usmíval jak na perníku. Byl jsem vzrušenej z toho kam jedu (ne tak vzrušenej jak si myslíte, čuňata). Jedinej kdo sdílel moje nadšení byla Číňanka Lin. Druhá dvě děvčata byla lehce omráčená, protože strávila na cestě busem cca 16h. Takže se dalo pochopit, že úplně nezáří. Cesta nám jinak příjemně ubíhala. Jednu dobu pršelo a to jakože dost. Chvíli jsem měl depresi, ale pak mi došlo, že jsem to mohl čekat, když jedu do deštnýho pralesa. Po dvou hodinách jízdy (zadek mě bolí ještě teď) jsme dorazili na místo, kde nás čekal průvodce Nelson a lehkej oběd. K obědu byla coca cola (co jinýho asi tak gringos pijou že) a těstoviny s tuňákem. Oběd stál za to. Pochutnal jsem si. Možná to bylo protože jsem měl za poslední den jen kuřecí špíz, banány a dvě piva… Jedna z děvčat se tak nějak ofrňovala nad tuňákem. Že prej jí nechutná a tak snědla jen těstoviny kolem a zbytek nechala. O můj bože. Chvilka oddechu a že pojedeme do kempu a cesta trvá 2h na lodi. Paráda. Člun. Opět jsem se musel smát. Tolik zážitků za jeden den. Happy!!! Než jsme se nahrnuli do člunu, začalo pršet. Byly nám rozdány pláštěnky a hurá na vodu…

DSC04986_result

Obrázek kmenů, který v Cuyabenu žijí

DSC05009_result

Tropickej deštík

DSC05055_result

Nezvanej stopař

DSC05059_result

Cesta po řece

Aby džungle dělala čest svýmu jménu, pršelo skoro celou cestu. Takže z projížďky nebylo nic moc. Ale přece jen se mi podařilo něco vyfotit. Viděli jsme spousta ptáků a pár opic. Nejvíc mě zaujal pták jménem „Smradlavej krocan“.

DSC05153_result

Smradlavej krocan

Nevím jestli smrděl, ale líbilo se mi to jméno. Po cestě jsme taky narazili na ptáka, kterej vydával zvuk jako když vaříte vodu v rychlovarný konvici, tak pěkně si bublal. Nutno podotknout, že ze začátku jsem byl lehce frustrovanej, protože průvodce vždycky něco viděl, ukazoval nám směr, kterým se máme dívat a…. A prd. Viděl jsem lejno. Bylo těžký najít malou černou tečku, hýbající se v koruně stromu, kterej je deset metrů od vás a koruna je dalších 10m vysoko. Měl jsem sto chutí vrátit se do Čech, najít si rychle nějakýho očaře a jentak z plezíru mu vynadat, že za všecko může on. Ten by asi čuměl. Nakonec jsem ale přece jen něco viděl. A musím přiznat, že jsem byl rád za našeho průvodce Nelsona, protože měl trénovaný oko. Po cca třech hodinách jsme dorazili do naší lodže. Po cestě jich bylo asi dalších 10. Byl jsem ohromen. Nebudu vám nic popisovat koukněte na fotky.

DSC05188_result

Ubytování uprostřed džungle

DSC05192_result

Pokojíček pro mě a Lin

Po hodinový pauze jsme se vydali lodí k laguně. Plán byl následující pozorovat růžový delfíny, zaplavat si s nima v laguně, podívat se na západ slunce a nakonec se vydat na procházku noční džunglí a kouknout se po nějakých nočních tvorech. Počasí se umoudřilo a tak jsme se cestou k laguně mohli kochat krajinkama. Viděli jsme několik ptáků a malých opic. Ovšem byly tak daleko, že nemělo cenu se pokoušet o nějaký fotky. Měl jsem radost, že jsem je viděl aspoň okem. Ale stálo mě to strašně nervů, vám povím. Takový netrénovaný oko se musí hodně snažit, když chce uprostřed hustý, zelený koruny stromů pozorovat něco co vypadá jako myš (ale je to dle doslovného překladu „kapesní opice“). Občas jsem nakouknul i do dalekohledu. Ale než jsem se stačil zorientovat, bod zájmu uprchnul. No ale stalo se co jsem nečekal. Zamiloval jsem se. Bezhlavě. Do zvířete. Viděli jsme lenochoda. Bože nikdy jsem netušil jak můžu mít tolik společnýho se zvířetem. Sledovali jsme toho kluka ušatýho asi deset minut. Za tu dobu popošel metr a snědl celkem TŘI listy. Ano čtete dobře tři listy. Jsem ohromen dokonalou leností tohohle tvora. Konečně jsem našel spřízněnou duši. Navíc když jsem viděl bezstarostnost v jeho obličeji, mé srdce zaplesalo radostí. Kdybych nebyl línej, nechám si obrázek lenochoda vytetovat na můj kuřecí hrudník. No ale konec rozplývání. Jedeme dál.

DSC05226

Toto je lenochod. Seznamte se!

Dorazili jsme k laguně. Všude kolem nás byly čluny s dalšíma“gringos“.
Mezitím co si někteří užívali cachtáním v laguně, ostatní odpočívali nebo čekali na západ slunce. Očekával jsem že voda bude jako led, ale tipnul bych že měla tak třicet stupňů. Zaparkovali jsme naší bárku a že se můžeme taky vycachtat. Lin, moje super nadšená čínská kamarádka, byla ve vodě první. Dvě kamarádky, že prý nepůjdou. Taky jsem si říkal, že je to obyčejná koupačka, ale nakonec mi došlo, kolik lidí se za svůj život koupalo v laguně uprostřed džungle? Tohle mě definitivně přesvědčilo k vysvlečení (do trenek) a skoku do vody. Byla to paráda. Voda ideální, teplota vzduchu ideální, vlhkost akorát. Západ slunce se blížil. Byl jsem zase tak nějak neuvěřitelně šťastnej. Ten pocit, že můžete zničit trošku tý přírody tím, že smočíte svý smradlavý hnáty v laguně, je k nezaplacení. Bohužel pak ale nemůžete očekávat, že přípravou delfíni, který taky nepřiplavali. Ale nevadí.

Po vratkém výstupu na loď jsme čekali na západ slunce. Od tý doby mám okno, hlava se mi nadšením přehřála a já jen vnímal západ slunce v džungli. A dělal fotky… Tuny fotek… No posuďte sami-nejeblo by vám z tý nádhery?

DSC05341_result

Kdo by z tohodle nebyl celej hyn.

Když slunce zapadlo, jeli jsme na noční prohlídku džungle. Lodivod nám zastavil u místa, který v minulosti sloužilo jako výzkumná stanice univerzity v Quitu. Byly tu rozpadlý domy, prorostlý vegetací, která si našla cestu skrz neudržovaný stěny a prohnilou podlahu. Dřív ti bylo prý spousta kajmanů, jaguárů a anakond, ale místní komunity si s těmahle zvířatama poradily (rozuměj skoro je vyhubily), takže už toho moc není. Nicméně i přesto jsem měl trošku naděláno v kalhotách. Zvuky džungle byly strašidelný a magický zároveň. Bylo slyšet ptáky, žáby a opice. Dokonce jsme slyšeli i paviána (průvodce Nelson, říkal že to byl pavián). Bohužel nejsme americká osvobozenecká armáda s noktovizorama šířící demokracii, tak jsme viděli jen zvířata na dosvit baterky. Spoustu pavouků, brouků a jiný drobný havěti bylo hodně. Jinak nic. Ale ty zvuky džungle byly bezva.

DSC05408

Spider(man)

DSC05404

? Kudlanka. Asi

Návrat na základnu. Moc dobrá večeře a šlo se spát. Už jsem se pokládal a v tom se ozval jekot. Nebyl to ale typickej jekot jakože vás někdo vraždí a tak jsem si dal načas než jsem vylez z postele (inspirace lenochodem se nezapře). Když jsem vylez ven ukázalo se, že ty dvě kamarádky byly poctěny návštěvou početné rodiny švábů a trošku se vylekaly, páč jich bylo kolem třiceti. Byly přestěhovány do jiného domečku. Holky, ne šváby. Bohužel i v jiném domečku měla děvčata návštěvníky-hada na stropě v koupelně. Jekot se tentokrát nekonal. Had byl krásnej, ale nic moc velkýho takže jsme si ho prohlídli a s pokrčením ramen šli spát. Po cestě jsme si s Lin povídali jak je krásný, že máme v pokoji jen jednoho švába… To byl první den.

V příštím díle se dočtete o mě. O šamanovi. A o tom jak se dělával chleba z juky.

Reklamy

1 thought on “Džungle Cuyabeno I. + foto

  1. Pingback: Džungle Cuyabeno II.den | Kudrnáčův pokusníček

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s