Jsem v Ekvádoru. Konečně!

Předem sorry za úpravu. Posílal jsem tenhle příspěvek z mobilu a tak si jistě představíte jakej očistec to byl😄
Tak se to stalo. Po pěti měsících jsem se ocit mimo Peru. Hned na hranicích jsem se radoval a zároveň byl nešťastnej. Radost jsem měl z toho, že na hranicích nebyla kontrola pásů a ja nemusel platit pokutu za překročení víza. Důvodem mýho smutku bylo to, že budu muset navštívit imigrační, abych neměl průšvih jindy. Nakonec se to po pár hodinách jízdy vyřešilo samo, když nás vyhodili na celnici. Zaplatil jsem asi 90solů za překročení víza, ale dostal jsem pobyt na 90dní resp.jsem si o něj řekl. A taky tadaaaa jsem na hranici zcela náhodně potkal Cha. Měl jsem radost jako blázen!!!Cha jela jiným busem a tak jsme si akorát vyměnili čísla na whatsapp a že se sejdeme v Cuence.
Další co mě překvapilo byla neuvěřitelná čistota podél silnic. Obrovskej rozdíl oproti Peru. Navíc všude zeleň, což na mě po 2,5 měsících v prachu působilo až magicky. Pocítil jsem blaho a radost z toho, že zažiju zase něco novýho. No dobře samozřejmě jsem měl i trochu  strach anžto po delší době na jednom místě, kde se nemusíte o nic starat (krom čokolády) jsem trošku zlenivěl. Ale nevadí, nějak se to podá. Od Bena jsem měl tip na hostel a tak nic nebránilo tomu, abych byl vysmátej.
V Cuence jsem byl kolem šestý. Celou dobu jsem nespal a tak jsem se těšil na hostel a postel. Už když jsem přijížděl do Cuency, byl jsem lehce ustříklej. To město je nádherný. Úžasný a překrásný. Oh my god, jak by řekli Američani. Na nádraží jsem byl trochu zmaten, což nebyla chyba nádraží. Jsem prostě zmatenej pořád. Sháněl jsem se po autobusech. Když už jsem byl zoufalej (cca po 5ti vteřinách) šel jsem za místní ochrankou, ukazujíc mu adresu hostelu a lámanou španělštinou vysvětlujíc, že jako jakým busem se tam dostat. Starší pán z ochrnanky na mě anglicky spustil do čeho mám nastoupit a kolik zaplatím za bus. Byl jsem ohromen. V Peru, když jsem se kohokoliv pokoušel na něco zeptat anglicky, i když to bylo třeba v centru Cusca, moc jsem se nechytal. A tady. O můj bože, celej jsem se tetelil radostí. Když navíc pán z ochranky s povzdechem zmínil jak ho štvou Číňani (ukazoval na zmatenej čínskej pár o metr dál), protože někam jedou, neznají místní jazyk, nemají pořádnej telefon a neumí ani anglicky, byl jsem na vrcholu blaha!!! Když jsem spadnul z obláčku úžasu, vydal jsem se na bus.
Autobus přijel zanedlouho. Nasoukal jsem se nemotorně do autobusu. Mám dva bágly, dvě ruce a teď musím nést dva batohy, vyndavat peněženku, platit, sedat si, v další ruce telefon, abych se neztratil. No musel bych být minimálně chobotnice. Navíc autobusy moc nečekají a jakmile poslední nastupující ma jednu nohu v autobuse a druhou ve vzduchu, autobus se rozjíždí. Nikdy na to nejsem přípravenej a tak většinou padám na ostatní cestující, což se stalo i teď. Navíc v přecpaným MHD s velkým báglem. No je to výzva jak při výstupu, tak při nástupu. Vstupný se platí u řidiče a to 25centů. Měl jsem jen dolar a tak jsem to řekl řidiči. Něco odpověděl španělsky, ale prachy mi nedal. Čert to vem, řekl jsem si a jelo se. Na další zastávce dalším cestujícím něco řekl a všici mi začali dávat peníze. Připadal jsem si jak somrák, ale pak mi došlo, že mi vlastně vracejí peníze za můj dolar místo, aby peníze hodili do kasičky.
Po 10ti minutách jsem byl na místě.

Hostel byl dalších pět minut. Po příchodu se ukázalo, že je plno. Byl tam se mnou ještě jeden kluk z Číny. Stejně jako já neměl rezervaci, ale to mu nebránilo neustále se dohadovat o tom, že by měli mít nějaký volný místo, i když mu recepční říkal že opravdu žádný nemají…No nakonec se sebral a odešel, Číňan ne recepční. Já připojiv se na wifi hostelu, hledajíc náhradu jsem seděl opodál. Číňan (bohužel jsem zapomněl jméno) se mě přeptal zda půjdu s ním, že našel něco kde je volno a je to kousek. A tak jsem poděkoval a šel s ním. Po příchodu na místo se ukázalo, že mají volno jen jednu noc. Zbytek je v rezervovaný až do konce týdne kvůli nějaký fiestě. Snad den nezávislosti Cuency či dokonce Ekvádoru. Kurva (to jsem si pomysel). Byl jsem rozčarován, páč jsem chtěl dáchnout tak dva dny a pak se vydat do Cajas národního parku poblíž Cuency. Kurva (to jsem si pomyslel znova). Napsal jsem Cha aby věděla jenže než jí to přišlo, už stála na recepci a přemlouvala recepčního aby ji udělal slevu na ubytko. Všecko jsem jí teda vysvětlil a dohodli jsme se že hodíme sprchu(každej zvlášť) a vyrazíme zkusit štěstí do města. A nasnídat se. Hodili jsme sprchu (všimněte si, že nepoužívám zastaralý výraz osprchovat se a to schválně aby mi rozuměla i mladá generace) a vyrazili do města.

Na každým kroku pekárna. Město zrovna stávalo a tak všecko vonělo a bylo teplý (pečivo). Koupil jsem asi tunu sladkého pečiva (já na tom úplně ulítávám), pak jsme šli na trh a shánět ubytko. Po půl dni běhaní, vyptávání jsme nenašli nic. A že jsme se ptali i na takových místech jako je kostel. Já starej pseudosatanista a nepohrd bych kostelem. Holt stárnu, mozek měkne. Zkoušeli jsme i couchsurfingy, homestaye, fejsbůky a nic. Dokonce jsem psal i Chrisovi zda by nenapsal svý kubánský kamarádce, která tu žije. Napsal jí, ale neozvala se, takže nic. Co teď? Cha se rozhodla, že pojede směr pláž poblíž města Guayaquil, já pořád koketoval s myšlenkou vzít stan a rozložit ho v Cajasu. No ale jelikož jsem byl neodpočatej, podrážděnej, unavenej a navíc jsem věděl prd kam v Cajasu jít, rozhod jsem se, že prostě pojedu s Cha směrem Guayaquil. Abyste věděli proč se mi tam moc nechtělo -je to dvoumilionový město tzn.větší než má oblíbená Praha (sarkasmus) no a já nesnáším přecpaný města. No ale co. Potřeboval jsem se vychrápat a nakonec bylo jedno kde, hlavně když tam bude postel. Zabookoval jsem teda nejlevnější a nejlíp hodnocenej hostel na bůkingu a jal se hledat jak se tam dostat z autobusaku.
Když byl hrubej plán (přesný plány nedělám, abych si pak mohl nadávat proč jsem neudělal přesnější plán), pozval jsem Cha na čaj. Dali jsme si čaj, poleželi v parku na trávě, ale moc dlouho jsme tam nevydrželi. Sundal jsem si totiž boty a tráva kolem začala podezřele černat a tak jsme se vydali zase směr hostel. Po cestě zpátky jsme viděli nějakej průvod maškar a pak taky spoustu turistů marně hledajících ubytování (některý z nich vypadali taky jako maškary). Šel jsem spát s pocitem, že mě začínají kakat jihoamerických oslavy. Poctivej čtenář si jistě vzpomene jak jsem zažil podobnou situaci v Huarazu. Další pocit byl ten, že se mi fakt nechce odjíždět, pač Cuenca je nádherný město. Co nádherný překrásný. A když použiju slovo překrásný, tak to už musí bejt

Reklamy

1 thought on “Jsem v Ekvádoru. Konečně!

  1. Pingback: Fotky: NP Cajas a Cuenca | Kudrnáčův pokusníček

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s