Monthly Archives: Říjen 2017

All Hands: Dva dny volna

Tož jsme měli dva volný dny. Střídavě nám tu vypínají a zapínají vodu. Rozuměj máme tu přehradu, která slouží několika komunitám. A protože je vody málo, je voda z přehrady na příděly, což znamená neplýtvat vodou na mytí kulek a řítí. Takže se povětšinou chodíme koupat do řeky, kde zanášíme řeku špínou z našich kulek a řítí, ale dokud nepadají leguáni ze stromů je to cajk jak se říká. V sobotu jsem se rozhod vyčistit řeku od plastů a bordelu, kterej občas zůstává po nás, ale i po místních. Byla to práce na hodinku a měl jsem z toho super pocit. Asi to bude tím, že jsem ničil ticho Vypsanou fixou z reproduktoru.

Odpoledne jsme se sebrali a šli připravit fotbalový hřiště. Dva kluci od nás tu trénujou místní nadšence do fotbalu a hrávají s nima fotbal jednou týdně a tak je napadlo uspořádat turnaj pro místní a s místníma. No a protože měli spousta práce s organizací požádali ostatní zda by jim nepomohli. No a tak jsme se sebrali a šli. Nebylo nás moc, protože dvě skupiny opustili základnu a jeli trávit dva volný dny jinam. Jedna skupinka jela do Ekvádoru, druhá do Tambogrande. A třetí ve který jsem byl i já zůstala na základně.

Vytahali jsme šutry z hřiště, díry zaházeli pískem, sebrali odpadky, aby si hráči nepletli míč s plastovou lahví. Já jsem dostal na starost nalajnovat hřiště a tak jsem lajnoval. Pískem ne kokainem. Když si odmyslím, že čáry byly křivý jako kdyby je lajnoval opilec, tak byly celkem úžasný. Nutno přiznat že byla sranda. A byl jsem hrozně nadšen, spatřiv že lidi jsou ochotný hákovat pro ostatní, i když mají volnej den.

Po práci legraci jak se říká a to znamená, že jsme pili. Dokonce i já jsem pil. Koupil jsem si tady půl litr místní samohonky, která stojí 6solů a je to nejlevnější cesta jak tu koupit opici. Vůně a chuť je strašná, málokdo to vydrží pít střízlivej, ale s pepsi se to celkem dá. A když lidi nemaji co pít vypijou i tohle. Takže nakonec mi upíjeli i ty co na začátku říkali, že je to fujtajbl. Společnými silami jsme tento nápoj, jenž se zove nějak jako „Kaňa“, překřtili na „Homeless liqueur“ vyslovovat se to musí s francouzskou nonšalancí jinak to nezní tak honosně. Původně jsem tento driák chtěl pojmenovat po likérce drak, ale nončeši by ten vtip nepochopili. Neptejte se mě z čeho se likér vyrábí. Vim, že součástí je pisco a tím to končí. Zbytek radši vědět nechci. Nicméně stále vidím a žiju, takže to není taková bída.

Když už jsme u těch likérů, každýho jistě zajímá čím se tu tak běžně zabíjejí mozkový buňky. Pije se tu pivo jménem Cristal. Je to dle mě to nejhorší co Peru může nabídnout. Většina lidí to tvrdí na začátku, ale postupem času stejná většina tvrdí, že to tak hrozný není. Hehe. Původní cena byla 5s, ale distributor pro naší oblast zdražil o jeden sol. Je to drahý jak sviň, na poradě jsem navrhnul přesunout základnu jinam, kde je pivo levnější ale nebylo to uskutečněno. Z mý strany to byl drobný rýpanec. Mě je to celkem jedno páč vypiju jedno pivo za 14dní a to už musí být nouze. Ale lidem co dají tři kousky každej den to asi poleze do peněz. Zábavný je, že stejný pivo jinde stojí 4,5s. Vytvořil jsem si takovou hanlivou osočující teorii, že někdo zjistil, že gringos pijou jako duhy a za chvilku se odporoučí jinam a tak si ten samej někdo usmyslel, že ještě z gringos vyždímá co půjde… Ale to promluvil ten škaredý nenávistník ve mě. Pryč s ním. Vše je zalité sluncem bratři a sestry.

Zpět k drinkům. Další možností jak ze se proměnit v paviána je krom piva víno. Jedno se jmenuje Clos a druhý Gato. Jen pro zajímavost Gato znamená španělsky kočka. Obě vína se tu prodávají v kartonu 23s za litr. Většina lidí si pochvaluje jak je to levný a dobrý víno. Ale lidi z východní Evropy ví svý. Víno z krabice pijou jen bezďáci a smažky. Když jsem se o tomto zmínil Frantíkům, kteří toto víno označili za dobré, bylo mi sděleno, že ve Francii se běžně prodávají i lepší vína v krabici. Prý pak víno dýl vydrží (jsem myslel že víno se nekazí) a chutná líp. Jsem z toho ohromen je to jako, kdyby se v ČR prodávalo já nevím třeba pivo v petkách. A sakra u nás už se vlastně prodává pivo v petkách. No to je fuk. Každopádně reakcí francouzských kolegů jsem byl překvapen. A už chápu co myslel můj bývalý kolega, když občas s povzdechem pronášel : “ a takovejhle národ má jaderný zbraně“. Aby se neřeklo víno jsem zkusil. Ráno mě bolela hlava (měl jsem jen dvě skleničky). Sklepmistr je proti tomu víno století. No řekněte mi upřímně, kdo z vás by si koupil krabicák za víc jak 150Kč? Pokud se někdo takovej mezi váma najde, dejte mi vědět a já si vás okamžitě mažu z fejsbůku, což v současné době považuji za jednu z nejhorších potup, která člověka v 21.století může potkat.

Dále do sebe lijeme tradiční nápoj rum  s kolou kterej stojí 25s za litr rumu a 3l coly. To je moje volba (pokud to není homeless likér). No a o víkendech se pije nápoj zvaný Jungle juice. Smíchá se vodka nebo rum nebo obojí s džusem. Lidi se na to skládají a pak si točí z velkýho barelu a za pár desítek minut jsou na šrot, což je cíl sobotního večera.

Jelikož nás o víkendu bylo málo, byl na základně klid. Byli jsme lehce cinklý ale neřvali jsme. Bylo to fajn. Hráli jsme hru Vesničani a vlkodlaci. Stručně. Hráči si vylosuju lísteček, kde je označeno zda bude dotyčnej hrát vesničana nebo vlkodlaka. Máte skupinu vlkodlaků, který vraždí vesničany. Vlkodlaci o sobě ví, ale nikdo z vesničanů neví kdo je vlkodlak a tak musí hádat. Sranda je v tom, že vesničani se někdy netrefí a tak někdy místo vlkodaka zabijou jinýho vesničana (je to hra o životě). Vyhrává skupina, která přežije. Pak máte ještě nějaký další role, ale to je na dýl. Hra byla super. Ja byl čtyřikrát vlkodlak. Asi bych se měl oholit.

V neděli jsem se potýkal s lehkou kocovinkou, protože když došel houmles likér došlo na rum a pak se v mým hrníčku nějakým záhadným způsobem objevilo TO víno. Když jsem se probral, šel jsem se podívat na fotbal. Byla tam celá vesnice.  Prodávali se džusy, zmrzliny a nějaký další drobný občerstvení. Krásná atmosféra. Zůstal jsem celý dopoledne ležíc pod stolem, protože to bylo jediný stinný místo. Ostatní se smáli, že jsem jak pes v boudě, kolem poledního se v mý boudě objevili další tři psi. Anglickej chrt, finskej husky a francouzskej buldoček. Pojmenováno podle národnosti ne podle toho jak kdo vypadá.

Odpoledne oběd. Hrozně mě baví když  jsem schopnej po pěti měsících v Peru pozdravit, objednat jídlo s džusem pro pět lidí a poděkovat. Myslím, že ani světlo není rychlejší než já.

Po obědě jsem si dal zmrzku a vydal se zpět na základnu. Proležel jsem dvě hodiny v hamaku čučíc do nikam přičemž jsem po chvíli zjistil, že moje hlava je naprosto čistá. Žádný přemýšlení, myšlenky, úvahy. Nic. Vysmejčeno jako ve státní pokladně. Bože jak to byl krásnej pocit jen tak čumět do blba. Každej by to měl občas zkusit. Je to osvěžující.

Jo málem bych zapomněl. Moje báječná polská kolegyně tu našla volně rostoucí mátu. Takže jsem si z ní hned udělal čaj. Z máty ne z kolegyně. Nebyl sice jako od babičky, ale i tak jsem si připadal jako malej Honzík na prázdninách, čekající na štrůdl (ale vždyť já vím babi, že se říká závin). Jak já bych si ten štrů závin dal.

A tímto hladovým výkřikem končím  příběh o našem volném víkendu.

Reklamy

All Hands: Souhrn za poslední dny…

Takže žhavé novinky. Začíná tu být vážně žhavo, protože podle místních začíná nejteplejší část roku. Jestli jsme tu měli 40 stupňů občas tak je prý budeme mít každej den. Někdy tu prý bývá i 48. Vždycky jsem si říkal jak nesnáším zimu, ale teď by mi tolik nevadilo mít peruánský zimní teploty (25 stupňů). Teploty mě tady vysilujou víc než práce. Poslední dny jsem si připadal jak hadrovej panák a tak jsem se dnes (24.9.) nechal dobrovolně napsat na rajony. Dopoledne jsem trávil úklidem a odpoledne jsem prospal. Zajímavý je, že když jsem se zmínil, že se tak nějak necítím, spousta lidí mi nabízela všelijaký prášky. Je to od ostatních milý, stejně tak když se mi během pauzy na oběd ptá 25lidí jestli se cítím líp. Nicméně mi přijde šílenost, když se většině lidí vybaví není mu dobře =potřebuje tabletu. To už fakt nejsem schopný se obejít bez prášků?

I když jsem původně dovolenou nechtěl, teď se na ní těším. Ještě nevím kam pojedu ale vidím to zase na pláž. Nicméně změním město, protože Mancora je party místo a já si chci odfrknout. Je zvláštní napsat, že si potřebuju odpočinout, i když tu zdánlivě nic nedělám, ale být zavřenej 6tydnů s těma samýma lidma (víceméně) na jednom místě, kde se dá jít na dvě tři místa, je to prostě vysilující. Do toho ještě slunce… Proč já to vůbec dělám?! Že jsem radši nezůstal v tý klimatizovaný kanceláři s  na okolní fabriky…

Práce na škole zvesela pokračují. Jedna budova už má hotový vnější stěny, osazuje se elektrika. Na druhý (větší) se dneska už taky obejvily kusy stěny. Termín dokončení prací se nám posunul na 26.října. Ale znáte to už Napoleon říkal, že situace se na staveništi mění každým okamžikem. Lidi přijíždí a odjíždí. Jedna novinka – vytvořila se tu menší skupinka cvičenců, kteří se ke přidali k mému cvičení. Zatím jsme měli jednu lekci, druhá měla být dnes ale protože jsem ve stavu vyčerpaných, tak lekce dneska nebyla. Ostatní to samozřejmě brali jako volnej den. No ale i tak bratr sokol Tyrš by na mě byl hrdej. Cvičím už víc jak měsíc. Dokonce mi bylo i několikrát řečeno, že prý vypadám dobře. Hehe musím se smát. Smích mě ovšem přechází, když si na stavbě lidi myslí, že když cvičím měl bych tahat těžký věci. To je pak Heyyy Jan, úsměv a následně něco jako mohl bys zvednout, podržet, přenést…

Dostal jsem pár typů na místa v Ekvádoru, taky mi bylo řečeno ať si hlídám bágl v nočním buse, páč kolegovi byl z báglu odcizen noťas. No ale já jako prosťáček z ČR mám v batohu prd. Jediný co by mě mrzelo jsou fotky, kterých mám přes 2000 a samozřejmě jsou nezálohovaný, protože bych musel strávit 100 světelných let nahravaním fotek na internet. Pak jen foťák a mobil, kterej je ovšem tak starej, že by ho nechtěl ani zloděj. Vlastně ještě karty do bankomatu. Bylo by celkem zajímavý dostat se do situace, kdy nemám prachy a jsem uprostřed země, kde umím sotva pozdravit, říct kladivo a být bez peněz. Pro tyto případy mám ovšem plán-začnu zpívat. To by bylo aby mi lidi nezaplatili za to abych přestal.

V sobotu máme volno stejně tak i v neděli, což znamená že budu mít spoustu času na rekonvalescenci. Těsně před dokončením projektu v Puerta Pulache se otvírá další projekt v Peru. Hádáte správně nepojedu tam. Čas přesunout se na sever. V Ekvádoru je prý chladněji a prší tam, což je povzbudivý zvlášť když jsem někde nechal/ztratil/byla mi ukradená pláštěnka, kterou jsem vůbec nepoužil. Ale nevadí když bude hodně pršet zavřu se do nějakýho hostelu a budu zase stlát postele. Hlavní cíl v Ekvádoru je ovšem jinej-najít nějakou čokoplantáž, nechat se zaměstnat jako dělník a potajmu užírat čokoládu dokud neprasknu.

Mějte se všichni dobře! Opatrujte se a buďte zdrávi!

 

25.9.2017 All Hands: Davová psychóza

Volnej den u All Hands. Jelikož jsem měl pouze dva hrníčky koly s rumem, byl jsem skoro první kdo vstal. Měl jsem tudíž spoustu času na úkoly, který jsem si předsevzal. Šlo hlavně o cvičení, praní špinavého prádla (nejen před volbama) a uveřejnění článků.


Zbytek dne jsem se jen tak procházel po okolí. Andrei mi ukázal jedno poměrně klidný místo s výhledem na jezero. Je tam klid a nikdo tam nechodí, protože je to do kopce. Není tam stín a tak není chlastání piva tak zajímavý jako u rybníka Krajáče (jezero). Z čehož můžete těžit, když chcete být chvíli sám. A já z toho taky těžil. Po odpočinku jsem se vydal na oběd a zpátky na základnu rozčesat dredy, kterých mám plnou hlavu (krom jiného). Přidala se ke mně holka, která přijela nedávno jmenuje se Gosia a hádejte odkud je? Hádáte správně je z Polska. No tak jsem se dvě  hodiny česal, ona půl hodiny prala špinavý prádlo (i když mají v Polsku po volbách) a povídali jsme si. Nic zajímavýho pro čtenáře.

A teď k tý davový psychóze. Odpoledne se vrátili alfa samci z koupačky u jezera. Alfa samci jsem je nazval, protože je to prostě skupina chlapů (kluků), který mají svůj uzavřenej klub. Něco jako když vlítnete na střední jako prvák a už se nemůžete dočkat až budete ve čtvrťáku kdy na vás všici budou pohlížet s respektem. Pro lidi postižený vojnou-jsou to prostě mazáci.

No a tyhle kluci si mě takhle zavolali a začali mi promlouvat do duše, že jsem dobrej a dobrovolník týdne a že prý umím lidi motivovat k práci a prostě mě všelijak opěvovali. No a nakonec z nich vypadlo, že bych měl jít dělat team leadera (vedoucího týmu), protože jsem prostě dobrej. Snažil jsem se jim vysvětlit svý argumenty proč to není práce pro mě. Zněly mi celkem logicky. Jedním z argumentů bylo mimojiné to, že vedoucích máme skoro víc než dobrovolníků atp… Jenže víte jaký to je když mluvíte s opilýma lidma. Je to s nima těžký pořád si vedou svojí. Musí se jim ale nechat, že i mazáci měli pádný argumenty. No nakonec jsme skončili na tom, že zvážím účast na poradě vedoucích, který se musíte zúčastnit když chcete být vedoucí týmu. Důležitý je slovíčko CHCETE. Já nechci. A navíc víte jak to chodí s mazákama. Nejdřív vás chválí a pak vám začnou brát svačiny od maminky, kapesný od tatínka a tak… Je to divný protože touhle davovou psychózou (uděláme z něj vedoucího) trpěli i lidi z vedení v Huarmey. Musím zjistit jestli se neděje něco se sluncem. Pokud nejsou erekce na slunci, budu muset zavolat domů ať mi mamka zase začne dělat svačiny…

Davová psychóza pokračovala i v pondělí. Když za mnou přišel Ben a říká mi:“tak jsem slyšel, že z tebe udělali konečně vedoucího“. A smál se od ucha k uchu. Co jsem mu na to měl říct? No poslal jsem ho do prdele. A smál jsem se od ucha k uchu jakbysmet. Tuze jsme se nasmáli. Pak za mnou přišel týpek co tu dělá něco jako hlavního stavbyvedoucího či jak to nazvat a ptal se mě jak dlouho tu hodlám zůstat (vedoucí týmů jsou většinou lidi, který zůstávají delší dobu). Odpověděl jsem mu, že jsem prodloužil a zůstávám do konce. Řekl jen „cool“. Dostal jsem strach, že se taky zmíní o vedoucím, protože on rozhoduje kdo stojí za to a kdo ne (a prý koho trefí ten stojí za to) a tak jsem nadhodil menší džouk ptajíc se ho jak dlouho tu hodlá zůstat on. Rozesmál se a odpověděl, že jsem „fucking idiot“. Kdyby někdo nerozuměl tak mezi chlapama se prostě neříká hej ty si vtipnej nebo já tě mám rád. Mezi chlapama se mluví chlapsky, takže když o vás nějakej chlap prohlásí, že jste „fucking idiot“, v ČR například: „ty si debil“, je to chlapský vyjádření obdivu. Pozor nefunguje to v případě, když píglujete nějakou ženskou, najednou se objeví v pokoji cizí chlap (cizí pro vás) a prohlásí o vás, že jste „fucking idiot“. Je třeba umět rozlišovat, kdy se máte cítit počten a kdy je lepší skočit z balkónu a doufat, že nejste výš než ve prvním patře.

Den běžel jak po másle. Od vrtání mě bolí svaly. „svaly“. Přemýšlím, že přehodím zítřejší trénink. Když už jsme u těch mých tréninků. Chtějí se ke mně přidat další dva kluci. To by znamenalo dva kluci a jedna holka. Je celkem vtipný, že já gaučák „nachytal“ tři lidi na cvičení. Ale víte jak to je. Každej je hrr a když dojde na lámání činek všici vyměknou. Uvidíme zítra. Mimochodem jeden z kluků je Francouz. To není tak zajímavý. Zajímavý je, že má knírek a pořád si ho  mne mezi ukazovákem a palcem. Když s ním sedím u stolu, přijdu si jako ve francouzským filmu. Dobře to taky není zajímavý, ale měl jsem nutkavou potřebu to zmínit.

A když už jsme u těch Frantíků byl tu jeden. Jmenoval se Matheu. Byl to takovej mlaďas a furt kouřil. Když jsem se pohyboval někde poblíž něj bylo to zase jako ve válečným filmu. Vždycky jsem za ním viděl kulisy zákopů, my dva v nich dřepíme. Potkali jsme se v Anglii a teď čekáme na útok fašistů. On chce vyhrát pro Francii a já pro Československo. Asi už tu mám taky halucinace.

Jinak přijelo nových sedm nebo osm lidí. Přibývá frantíků. Zase se množíme. Dál jsem se dozvěděl, že se plánuje slavnostní otvíračka školy. Termín finiše je stanoven (předběžně na 26.10.2017). Jsem vzrušen. Myšleno jako že se těším. Hrozně mě bere, že jsem prodloužil.

Od 4.10. mám dovolenou. Po každým odpracovaným měsíci u All Hands máte nárok na 4dny volna, což je super. Až budu milionář s vlastní firmou zavedu něco podobnýho jako bonus pro zaměstnance. I když je mi jasný, že žádnej můj budoucí zaměstnanec tuhle výhodu chtít nebude, protože bude svojí práci prostě milovat.