All Hands: Palačinky, Francouzky, Rumun a Čech

22.10.2017

Opět volná neděle. Pro některý poslední v Puerta Pulache. A byla jedna z nejkrásnějších, který jsem tu kdy zažil.

Ráno jsme měli společnou snídani ve čtyřech. Já a Andrei (můj rumunskej kámoš, mimochodem strašně chytrej a zručnej, dokonce i když je ajťák) a spolu s náma Cha a Maud. Obě z Francie. Holky nás pozvaly na palačinky, který udělaly. Já do banku věnoval kafe, který jsem vysoutěžil v aukci a vajíčka. Andrei dodal cukr a dál že umyjeme nádobí. Byla to fantastická žranice. Palačinky byly úžasný. Jedli jsme si jako králové, při tom jsme si povídali. Pili kafe. Na palačinky jsme použili místo nutely něco jako nugát. Dál jsme k palačinkám měli mandarinku, banány a čerstvej ananas, kterej je tu mimochodem levnej jak sviň. Po palačinkách přines Andrei 70% čokoládu jako dezert. No chrochtali jsme si jako blázni. Hrozně krásnej okamžik, na kterej budu dlouho vzpomínat.

Po snídani jsme se každej rozešel po svým. Já se chvíli válel v hamaku a pak se vydal k řece. Byl jsem v ní sám. Seděl jsem kousek od vodopádu, pod kterým je malej písečnej ostrůvek. Ležel jsem pokrk ve vodě a koukal do korun stromů jestli neuvidím leguána. Neviděl jsem ani jednoho. Nicméně bylo mi to fuk. Poslouchal jsem šumění listů, se kterýma si pohrával vítr. Listy se pohybovaly jednou zleva do prava, pak opačným směrem podle směru větru. Pomalu jsem zrakem bloudil dolů, pod zelenými korunami stromů je šedivá skála, která tvoří jeden břeh řeky. Na skále jsou takový malý „nudle“ z hlíny, ve kterých něco žije, ale nevím co. Chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale jelikož jsem během přírodopisu nedával pozor, nenapadlo mě žádný zvíře, který by to mohlo být. Očima jsem se podíval ještě níž, tentokrát na hladinu řeky s níž si pohrával vítr a hnal vodu proti proudu. Pod hladinou jsem zpozoroval hejna ryb. Od úplně malých až po cca 15cm „obry“. Ryby as začaly přibližovat k mým nohám. Po chvíli, když nezjistily nebezpečí (pod vodou asi není cítit smrad), mi pomalu začaly okusovat nohy. Došlo mi jaký mám štěstí, páč některý lidi za tohle platí a tak mě hřál pocit, že jsem zase ušetřil nějakou korunu, když mě ty ryby okusujou zadarmo. Trošku jsem znejistěl když se ty drzouni začaly přibližovat k mé mužské chloubě – totiž k mému super dlouhému palci na noze. Nakonec ho ale nechaly být. Slunce mě příjemně hřálo a já se cítil tak neuvěřitelně součástí toho všeho kolem. Už dlouho jsem neměl takovej uspokojující pocit. Až mi to bylo blbý vůči všem, který se cítí na hovno.

Z myšlenek mě vytrhla Cha a Maud, když se přišly vykoupat. S nima přišla parta peruánskéjch kluků a bylo po klidu. Snažili jsme se dál bavit, ale nějak to nešlo. Kluci hulákali, dělali rambajs a všecky ty věci co děcka dělají… Takže jsme se po chvíli zvedli a vyrazili na oběd. Protože naše žaludky toho taky měly dost. K obědu jsme si dali tradičně kuře, rýži a hranolky. Mají k tomu tady takovou super majonézu či co to je. Všecko jsme spláchli jablečným džusem, do kterýho jsme narvali mátu natrhanou u řeky. No a po obědě zase odpočinek. A pak zase k řece. Večer jsem uzavřel jako vždy čokoládou a čajem. Posledch jsem si nějakou story o pralouce a pozemkových spolcích v Jizerkách a usnul jsem. Neděle se vážně povedla

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s