All Hands: Jak pokračujeme se školou

19.10.

Od mý dovolený jsem si vyzkoušel skoro všecko, co se dá na baráku resp. škole dělat. Brousil jsem stěny smirkovým papírem. Natíral jsem stěny penetrací, pak je maloval. Instaloval jsem profily, na který se pak šroubujou stěny ze „sádrokartonu“. To byla úplně nejvíc opruzující práce. Hlavně protože jsme používali nějaký speciální samořezný šrouby, jejichž specialita spočívala v tom, že vůbec nesamořezali. A tak jsme museli víc tlačit, což ve výsledku znamenalo, že jsme si oddělal ruce a v noci jsme mívali tiky v prstech, který jakoby v křeči svíraly vrtačku. Cpal jsem skelnou vatu do stěn a stropů. To byla práce, kterou lidi nesnáší. Asi protože celej den na sobě máte oblek, aby se k vám nedostala skelná vata. Venku je čtyřicet takže se potíte jak psí lejno v igeliťáku. Skelná vata se stejně dostane všude, celý tělo vás škrábe. Navíc se ze skelný vaty práší a my nosíme ochraný pomůcky, což znamená masku s filtrama. Maska se ovšem mlží a zapařuje jak se potíte, takže nic nevidíte. No zní to prostě jako práce snů. Ale mě to nějak nevadilo. Škrabání jsem nijak nepociťoval a pocit zpocenýho mně mi nijak nevadí. Takže až budete potřebovat nacpat skelnou vatu někam, dejte mi vědět. Dál jsme montovali okapy. Kopali díry na trubky. Spojovali, rozpojovali a znovu spojovali trubky. Předtím jsme ale kopali „kanály“, do kterých jsme ty trubky pak ukládali. Taky jsem silikonoval spáry mezi stěnama. Strašně jsem se smál holkám proč jsou tak zašvíkaný od silikonu a pak mi to došlo. Někdo omylem objednal silikon v „salámu“ nikoliv v platový tubě, takže se nedala použít vytlačovací pistole a já byl během chvíle zašvíkanej od silikonu jakbysmet, což opět pobavilo mé drahé kolegyně, kterým jsem se posmíval o dvě hodiny dřív. Mimochodem silikon nešel ničím smýt. Krom „umytí“ rukou odřezaním, případně upálením jsem zkusil naprosto všecko. Bez výsledku. Takže ještě dneska mám na rukou víc silikonu než Pamela Anderson v hrudníku.

Práce na škole se pomalu dokončují, zbývá dodělat výmalbu, pár okapů a tradá předat do rukou komunity v Puerta Pulache. Mělo by k tomu dojít ke konci příštího týdne. Pak dojde k exodu All Hands z Puerta Pulache. Několik lidí vlítne na jiný projekt v městě Yapatera (stále Peru). V Puerta Pulache zůstane jen pár lidí, aby uvedli naší základnu do původního stavu. Mezi nima budu i já. Zamknu to tady. A 2.11.nabírám směr Ekvádor. Moje první zastávka v Ekvádoru bude město Cuenca. Slyšel jsem, že je tam nádherně. Kolega Chris z Huarmey mi psal, že je tam nádherně. Navíc má Chris v Cuence nějakou kamarádku z Kuby, takže mě s ní prý spojí. Opět dochází k něčemu fantastickýmu. Skrz přátele se dostáváte dál a dál. Pomáhají, i když zrovna nejsou vedle vás. Propojení a souhry náhod jsou naprosto neuvěřitelný. A nikdy nevíte kdy se vám co bude hodit. Jsem neuvěřitelně nadšenej, že se tohle děje. Musím se smát, když mi dochází souvislosti. Prostě jen potkáváte lidi a najednou je všechno lepší. Každej někoho zná, každej někde byl, každej má někde známýho a tak se na vás nabalujou další a další lidi, který vám pomáhají, i když vás skoro neznají. Je to jako sen. Navíc od Bena jsem slyšel, že kousek od Cuency je národní park, kde se dá trekovat po zbytek života.

Těším se jako malej kluk. A vy se taky máte na co těšit. Protože víc treků znamená víc ztracení, víc zážitků a tudíž víc článků.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s