All Hands: Dovolená

Dlouho jsem přemýšlel kam pojedu na tu dovču. Posledně jsem byl v Mancoře, což je párty město u oceánu. Tam jsem znova nechtěl, páč kraválu si užiju až dost na základně. Druhá možnost byla jet do Trujilla a tam obhlížet nějaký architektonický skvosty. To jsem zamít jednak protože nejsem fanda do baráčků druhak proto, že to vyšlo na hodně peněz. Ja vím, že prachy se na dovolený neřeší a že bych si kdyžtak moh někde půjčit, ale já chci ještě nějak dobu cestovat. Ne otročit. Takže rozhodnutí nakonec padlo na Los organos, což v překladu znamená „Orgány“.

Takže jsem jel do Orgánů. Orgány jsou klidný místo spíš pro rodiny a ubytování dražší než v párty Mancore. Jeli se mnou dva týpci (alfasamci), každej jsme ale měli jinej hotel, protože jako podsamec a navíc obyvatel nejnezdravejší země na světě jsem chudej. Navíc mi přišlo zbytečný priplácet za bazén, když o dva kroky dál si můžu vošplouchnout řiť v oceánu a tím znesvětit už tak zničený životní prostředí. Kluci si navíc připlatili každej svůj vlastní pokoj. Já si zaplatil sdílenou ložnici pro čtyři, ale nakonec jsem tam strávil tři dny ze čtyř sám.

Tristan byl ve stejným hotelu a tak jsme lehce pokecali a dali si pár sklenic rumu. Pak jsme šli spát. Do pokoje doléhal zvuk oceánu. To šumění mě totálně uspalo a možná že v tom hrál roli i rum.

Ráno poklidná cesta k oceánu. Byla celkem zima (na Peru). Původní plán omýt si nohy úplně nevyšel, protože přišla větší vlna a smočila mě až po stehna a tak jsem se vysvlík a vlez tam celej. Byla to poměrně slaně chutnající zkušenost. Vylez jsem až když jsem zjistil, že se v hromádce mých hadrů valí pes. Chvíli mi to nevadilo, především, protože blechy už pravděpodobně mám, znajíc peruánský psy, který jsou schopný vykálet se a vymočit všude, čemuž jsem chtěl zabránit. Páč jsem si s sebou vzal jen jednu sadu oblečení a i když moje hygienický nároky trošku poklesly, nebylo by mi úplně dobře, kdybych chodil po městě o dovolený v pomočených hadrech, obzvlášť když jsem si je nepomočil sám.

Občas jsme se s klukama (alfasamcena) sešli na pivko nebo tak, ale většinu času jsem trávil sám. Bylo to báječné. Zmrzlina, čokolády, večer podřadný víno při šumění oceánu, západy slunce. Čerstvej vzduch. Ale to nejlepší mě teprve čekalo. Whale watching. Pozorování velryb. S klukama jsme se dohodli a zamluvili velryby.

No a tak se vám pokusím zkráceně popsat svoje pocity. Takže do toho. Bylo to fantastický!!!

A teď nezkráceně. Den V ( jako velryba) jsem vstal kolem šestý. Normálně si o lidech, co o dovolený vstávají na šestou, myslím že jsou šáhlý, ale v tomto případě šlo o VELRYBY!! V sedm mě vyzved soukromej tuk tuk a jelo se na molo. U mola byla slušná fronta a co mě překvapilo, byla spousta místních (rozuměj Peruánců). Naskákali jsme do lodě, navlíkli vesty a jelo se.

Průvodci mluvili španělsky ale i anglicky, takže nám usměvavá Ekvádorka všecko přeříkávala dvakrát… Bylo to milý. Mimojiné jsem se dozvěděl, že velrybí mládě vycucne z mámy 60litrů mlíka. Denně. To je pro představu takový množství, který já jsem nevypil za celej život.

No a pak jsme samozřejmě viděli nějaký ty velryby. Jedna vedle našeho člunu plavala dokonce celý dvě minuty. Probíhalo to asi takhle. Koukáte na oceán a najednou kolem sebe slyšíte hoooaaa (španělsky jeeee). Chorche právě viděl velrybu a všici se otáčíme tím směrem. Z vody se zvedá obrovská masa. Masa. A pak se zase zanořuje. Zmizí pod hladinou. Bylo neuvěřitelně vzrušující čekat na další takovej úkaz. Po chvíli se objevila další velryba, tentokrát s mládětem. Pokaždý jsem viděl jen hřbetní ploutev nebo kus „zad“. Jednou nás velryba pozdravila máchnutím ocasní ploutve. Může se to zdát jako nic. Trvá to chvíli a přesto je to jako věčnost. Vidíte jen neuvěřitelnou tmavou horu, která de zvedá z oceánu. V reálným čase jde o pár vteřin, ale pro mě to byla jako věčnost. Hora je vyšší a vyšší a pak najednou zase klesá a ztratí se v hlubinách. Nikdy jsem nic podobnýho neviděl. Jako párkrát v živote jsem velrybu viděl ve filmech, na obrázcích v knihách apod. Ale pak stojíte na člunu a vidíte všecko přímo před vašima očima 5m od vás. Je to nepopsatelnej pocit. Vzpomeňte si na svoje dětství, když jste dostali cukrovou vatu nebo zmrzlinu. Tak jsem si připadal já. Ve třiceti letech jako malej Jenda. Vzrušenej a ohromenej. Nejlepší část dovolený. Poslední den v hostelu jsem strávil s učitelkou dramaťáku, která přijela na dovolenou. Nevím proč mi jí dali do pokoje, když ostatní pokoje byly prázdný, ale pokecali jsme si celkem příjemně. Ano povídali jsme si, čtete správně. Dokážete si představit, že chlap a ženská můžou být ve stejným pokoji bez toho, aby se množili? Ano je to opravdu možné. A musím uznat, že bylo fajn cítit v pokoji i něco jinýho než moje fusekle.

Zbytek dovolený nebyl tak zajímavej. Jen jsem odpocival

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s