All Hands: Dva dny volna

Tož jsme měli dva volný dny. Střídavě nám tu vypínají a zapínají vodu. Rozuměj máme tu přehradu, která slouží několika komunitám. A protože je vody málo, je voda z přehrady na příděly, což znamená neplýtvat vodou na mytí kulek a řítí. Takže se povětšinou chodíme koupat do řeky, kde zanášíme řeku špínou z našich kulek a řítí, ale dokud nepadají leguáni ze stromů je to cajk jak se říká. V sobotu jsem se rozhod vyčistit řeku od plastů a bordelu, kterej občas zůstává po nás, ale i po místních. Byla to práce na hodinku a měl jsem z toho super pocit. Asi to bude tím, že jsem ničil ticho Vypsanou fixou z reproduktoru.

Odpoledne jsme se sebrali a šli připravit fotbalový hřiště. Dva kluci od nás tu trénujou místní nadšence do fotbalu a hrávají s nima fotbal jednou týdně a tak je napadlo uspořádat turnaj pro místní a s místníma. No a protože měli spousta práce s organizací požádali ostatní zda by jim nepomohli. No a tak jsme se sebrali a šli. Nebylo nás moc, protože dvě skupiny opustili základnu a jeli trávit dva volný dny jinam. Jedna skupinka jela do Ekvádoru, druhá do Tambogrande. A třetí ve který jsem byl i já zůstala na základně.

Vytahali jsme šutry z hřiště, díry zaházeli pískem, sebrali odpadky, aby si hráči nepletli míč s plastovou lahví. Já jsem dostal na starost nalajnovat hřiště a tak jsem lajnoval. Pískem ne kokainem. Když si odmyslím, že čáry byly křivý jako kdyby je lajnoval opilec, tak byly celkem úžasný. Nutno přiznat že byla sranda. A byl jsem hrozně nadšen, spatřiv že lidi jsou ochotný hákovat pro ostatní, i když mají volnej den.

Po práci legraci jak se říká a to znamená, že jsme pili. Dokonce i já jsem pil. Koupil jsem si tady půl litr místní samohonky, která stojí 6solů a je to nejlevnější cesta jak tu koupit opici. Vůně a chuť je strašná, málokdo to vydrží pít střízlivej, ale s pepsi se to celkem dá. A když lidi nemaji co pít vypijou i tohle. Takže nakonec mi upíjeli i ty co na začátku říkali, že je to fujtajbl. Společnými silami jsme tento nápoj, jenž se zove nějak jako „Kaňa“, překřtili na „Homeless liqueur“ vyslovovat se to musí s francouzskou nonšalancí jinak to nezní tak honosně. Původně jsem tento driák chtěl pojmenovat po likérce drak, ale nončeši by ten vtip nepochopili. Neptejte se mě z čeho se likér vyrábí. Vim, že součástí je pisco a tím to končí. Zbytek radši vědět nechci. Nicméně stále vidím a žiju, takže to není taková bída.

Když už jsme u těch likérů, každýho jistě zajímá čím se tu tak běžně zabíjejí mozkový buňky. Pije se tu pivo jménem Cristal. Je to dle mě to nejhorší co Peru může nabídnout. Většina lidí to tvrdí na začátku, ale postupem času stejná většina tvrdí, že to tak hrozný není. Hehe. Původní cena byla 5s, ale distributor pro naší oblast zdražil o jeden sol. Je to drahý jak sviň, na poradě jsem navrhnul přesunout základnu jinam, kde je pivo levnější ale nebylo to uskutečněno. Z mý strany to byl drobný rýpanec. Mě je to celkem jedno páč vypiju jedno pivo za 14dní a to už musí být nouze. Ale lidem co dají tři kousky každej den to asi poleze do peněz. Zábavný je, že stejný pivo jinde stojí 4,5s. Vytvořil jsem si takovou hanlivou osočující teorii, že někdo zjistil, že gringos pijou jako duhy a za chvilku se odporoučí jinam a tak si ten samej někdo usmyslel, že ještě z gringos vyždímá co půjde… Ale to promluvil ten škaredý nenávistník ve mě. Pryč s ním. Vše je zalité sluncem bratři a sestry.

Zpět k drinkům. Další možností jak ze se proměnit v paviána je krom piva víno. Jedno se jmenuje Clos a druhý Gato. Jen pro zajímavost Gato znamená španělsky kočka. Obě vína se tu prodávají v kartonu 23s za litr. Většina lidí si pochvaluje jak je to levný a dobrý víno. Ale lidi z východní Evropy ví svý. Víno z krabice pijou jen bezďáci a smažky. Když jsem se o tomto zmínil Frantíkům, kteří toto víno označili za dobré, bylo mi sděleno, že ve Francii se běžně prodávají i lepší vína v krabici. Prý pak víno dýl vydrží (jsem myslel že víno se nekazí) a chutná líp. Jsem z toho ohromen je to jako, kdyby se v ČR prodávalo já nevím třeba pivo v petkách. A sakra u nás už se vlastně prodává pivo v petkách. No to je fuk. Každopádně reakcí francouzských kolegů jsem byl překvapen. A už chápu co myslel můj bývalý kolega, když občas s povzdechem pronášel : “ a takovejhle národ má jaderný zbraně“. Aby se neřeklo víno jsem zkusil. Ráno mě bolela hlava (měl jsem jen dvě skleničky). Sklepmistr je proti tomu víno století. No řekněte mi upřímně, kdo z vás by si koupil krabicák za víc jak 150Kč? Pokud se někdo takovej mezi váma najde, dejte mi vědět a já si vás okamžitě mažu z fejsbůku, což v současné době považuji za jednu z nejhorších potup, která člověka v 21.století může potkat.

Dále do sebe lijeme tradiční nápoj rum  s kolou kterej stojí 25s za litr rumu a 3l coly. To je moje volba (pokud to není homeless likér). No a o víkendech se pije nápoj zvaný Jungle juice. Smíchá se vodka nebo rum nebo obojí s džusem. Lidi se na to skládají a pak si točí z velkýho barelu a za pár desítek minut jsou na šrot, což je cíl sobotního večera.

Jelikož nás o víkendu bylo málo, byl na základně klid. Byli jsme lehce cinklý ale neřvali jsme. Bylo to fajn. Hráli jsme hru Vesničani a vlkodlaci. Stručně. Hráči si vylosuju lísteček, kde je označeno zda bude dotyčnej hrát vesničana nebo vlkodlaka. Máte skupinu vlkodlaků, který vraždí vesničany. Vlkodlaci o sobě ví, ale nikdo z vesničanů neví kdo je vlkodlak a tak musí hádat. Sranda je v tom, že vesničani se někdy netrefí a tak někdy místo vlkodaka zabijou jinýho vesničana (je to hra o životě). Vyhrává skupina, která přežije. Pak máte ještě nějaký další role, ale to je na dýl. Hra byla super. Ja byl čtyřikrát vlkodlak. Asi bych se měl oholit.

V neděli jsem se potýkal s lehkou kocovinkou, protože když došel houmles likér došlo na rum a pak se v mým hrníčku nějakým záhadným způsobem objevilo TO víno. Když jsem se probral, šel jsem se podívat na fotbal. Byla tam celá vesnice.  Prodávali se džusy, zmrzliny a nějaký další drobný občerstvení. Krásná atmosféra. Zůstal jsem celý dopoledne ležíc pod stolem, protože to bylo jediný stinný místo. Ostatní se smáli, že jsem jak pes v boudě, kolem poledního se v mý boudě objevili další tři psi. Anglickej chrt, finskej husky a francouzskej buldoček. Pojmenováno podle národnosti ne podle toho jak kdo vypadá.

Odpoledne oběd. Hrozně mě baví když  jsem schopnej po pěti měsících v Peru pozdravit, objednat jídlo s džusem pro pět lidí a poděkovat. Myslím, že ani světlo není rychlejší než já.

Po obědě jsem si dal zmrzku a vydal se zpět na základnu. Proležel jsem dvě hodiny v hamaku čučíc do nikam přičemž jsem po chvíli zjistil, že moje hlava je naprosto čistá. Žádný přemýšlení, myšlenky, úvahy. Nic. Vysmejčeno jako ve státní pokladně. Bože jak to byl krásnej pocit jen tak čumět do blba. Každej by to měl občas zkusit. Je to osvěžující.

Jo málem bych zapomněl. Moje báječná polská kolegyně tu našla volně rostoucí mátu. Takže jsem si z ní hned udělal čaj. Z máty ne z kolegyně. Nebyl sice jako od babičky, ale i tak jsem si připadal jako malej Honzík na prázdninách, čekající na štrůdl (ale vždyť já vím babi, že se říká závin). Jak já bych si ten štrů závin dal.

A tímto hladovým výkřikem končím  příběh o našem volném víkendu.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s