Monthly Archives: Září 2017

1.9. All Hands: laska, sex a neznosti

Spal jsem asi hodinu. Odjíždějící měli rozlučkovou párty, což by mě tolik nevadilo, šel jsem totiž brzo spát (cca v 10). Bohužel jsem byl třikrát probuzen různýma osobama, který si strašně přáli abych s nima pil rum. Dvakrát jsem to vydržel, ale když mi do ložnice vlezla už třetí osoba a svítila mi do ksichtu mobilem, že jsem volán ke králi a moje přítomnost je nutná, tak jsem holt šel. Výsledek? Jedna hodina spánku. Nicméně u ohně byla zábava. Ležel jsem u ohně já a tři ženský seděly a povídaly si. Co myslíte že bylo téma? Připadal jsem si jak v Bravíčku sekce láska sex a něžnosti.

Románek?

Jedna osoba, nazvěme jí Mirka, má problém, protože má ráda kluka číslo jedna říkejme mu Karl. Karl se dotknul u ohně Mirčiny ruky, což Mirka považovala za náznak náklonosti, protože cítila, že to nebyl jen přátelský dotyk. Jenže o pár chvil se Karl dotknul ruky dívky číslo 2, jméno např Lenka. No a teď si Mirka není jistá zda se Karl dotknul stejným způsobem i Lenky. Ale vyhodnotila, že Karl není kluk pro ní. A tak si myslí, že by lepší mohl být kluk číslo dvě -třeba František. Jo jenže František je tak trošku koudelka, tichej, přemýšlivej a je těžký s ním zavést řeč, páč je prostě uzavřenější. No a protože Mirka neví co má dělat a vedle ní u ohně sedí dvě stejně opilý kamarádky Katka a Lucka, tak se jich Mirka ptá na názor. Obě Katka i Lucka svorně přitakávají, že Karl není kluk pro Mirku, protože stisk ruky, který provedl Karl Lence byl intenzivnější než dotyk ruky, který spáchal na Mirce. Obě kamarádky souhlasí i přesto, že u daný situace nebyly. Ja u tý situace byl a ten dotyk jsem vyhodnotil jakože Karl hledá flašku rumu a místo toho nahmatá Lenčinu ruku a jelikož byl Karl taky našrot, tak nepoznal, že drží ruku a ne rum. Jenže navíc se spolu Karl a Lenka podezřele často baví a tráví spolu až moc času, což v překladu znamená, že spolu mají jistojistě sex. No tudíž zbude jen František a tak kamarádky Katka a Lucka řádí bezradné Mirce co má dělat. Jako například musíš na něj zaútočit, protože to na takovýhle kluky platí. Druhá zase říká ne musíš pomalu aby se nelek. Pak se znovu vyhodnocuje intenzita stisku ruky mezi  Lenkou a Karlem. Přičemž se užívá různých měřítek intenzity stisku ruky. Pak se zase skáče na Frantu (obrazně). Občas děvčata houknou na mě ať přiložím do ohně nebo ať se napiju víc rumu. No a já to tak poslouchám a jsem překvapen, že ženský kolem třicítky řeší stejný problémy jako patnáctky. Bavilo mě to poslouchat, vzpomněl jsem si na mladí když jsem se ségře smál, že čte takový srágory jako bravíčko a pak si ho tajně pročítal na hajzlu. Hehe. Každopádně mi došlo, že chci víc zapracovat na svým cynismu, páč mi pak budou všecky city úplně fuk… a odpadne mi spoustu starostí.

Protože jsem musel ráno cvičit (odpoledne jsme po práci jeli do Piury, takže nebyl čas) vstával jsem dřív než obvykle. Když se nad tím zamyslím vlastně jsem ani nespal. Den tomu taky odpovídal.

V poledne kdy odjížděli další kolegové autobusem domů, jsme se rozloučili (tentokrát bez slz) a že se potkáme v Piuře večer a bude se opět pařit. Pak jsem se odebral stavět školu.

Po práci jsem se rychle převlík do čistýho. A čekal na bus. Nakonec se ukázalo, že jsem si klidně moh zacvičit po práci, páč bus kterej nás měl vézt do Piury měl zpoždění oproti plánu. Do Piury jelo celkem 15lidí. Z toho půlka Španělů. Vždycky jsem si myslel, že nejuřvanější osoby na planetě jsou Germáni nebo Amíci, ale mýlil jsem se. Španěláci jsou mnohem uřvanější. Vůbec bych se nedivil kdyby se ukázalo, že kolonisti ze Španělska vyhubili původní obyvatele Jižní Ameriky svým řevem. Když se ke Španělům přidal Ital myslel jsem že se nic horšího stát nemůže. Mýlil jsem se. Někdo totiž pustil Despasito. Což byl poslední hřebík do rakve (mojí). Chtěl jsem vyskočit z autobusu a zabít se, ale okna nebyla otevírací a kladívko taky nikde. Naštěstí mě i přes řev španělských spolucestujících přepadl spánek, takže se sebevražda odkládá.

V Piuře jsme šli na jídlo a pak zpátky na hostel, kde se hráli nějaký hry. Něco kolem půlnoci jsem šel spát. Připadám si jak starej dědek.

Druhej den ráno jsme se nasnídali. Někteří odjížděli domů už opravdu. Další měli namířeno do Mancory, což je místní velmi hojně navštěvovaná oblast s pláží a surfařema. Původně jsem jet nechtěl, ale nakonec jsem se rozhodl jet. Cestu busem jsem prospal mezitím co Boba vedle mě na sedačce fotila krajinky. V Mancoře jsme potkali pár lidí z All Hands, prošli se po pláži, která místama vypadala spíš jako hřbitov zvířátek-mrtvý pelikáni, obrovská mrtvá želva, mrtvej tuleň a o pár metrů dál spousta opilých pařicích lidí, který zajímá akorát to kdy jsou happy hours a tudíž chlast v akci. Mimochodem za 2h špacírování městem jsem dostal jednou nabídku na kokain, 3x mi byla nabídnuta tráva. Jednou mi nabízeli něčí sestru za 300s na hodinu… Stačí si tři týdny mýt vlasy kýblem a je z vás očividnej konzument drog…

Večer večeře s lidma z All Hands. Já si dal jen jedno pivo, anžto jsem měl v kapse jen 20solů a nemoh jsem si vybrat víc protože tu nebyl bankomat jediný banky, která mi funguje. Nicméně o hladu jsem nebyl díky pověsti mrchožrouta, kterou jsem si vybudoval při práci pro Techo, kolegové se mnou vesele sdíleli svoje zbytky, takže jsem se slušně přežral. Zadarmo. Ostatní se pak vydali na párty, ale předtím na koktejl. Měl jsem chuť hýbat bokama, když už jsem se to tady tak pěkně naučil, ale návštěva koktejl baru před tančírnou mě donutila se na to vykašlat, páč už jsem zase usínal a tak jsem šel spát.

Cesta busem do Piury probíhala poklidně nebýt Peruánky jenž seděla vedle mě a řezala fošny. Jednou jsme stavěli kvůli práci na silnici asi na deset minut. Někteří obyvatelé Peru mě neustále překvapují svým chováním. Jeden příklad za všechny. Týpek dopije colu a flašku místo aby schoval a vyhodil do koše pozdějc, tak láhev prostě mrdne ven otevřenýma dveřma. Pak se není co divit, že peruánský města a okolí silnic vypadá jako jedno velký smetiště. Ty lidi si tady vůbec neuvědomují, že si serou do vlastního hnízda. Mrzí mě, když vidím jak jsou silnice a koryta řek lemovaný plastovýma taškama, lahvema a všelijakým jiným bordelem. Někdy si říkám, zda by pro planetu nebylo lepší, kdybysme skončili jako dinosauři, když se neumíme chovat jak se patří.

V Piuře jsem si běžel vybrat, bohužel bankomat kterej mi dycky fungoval nejčkonc nefachal a tak mě přepadlo zoufalství. Nakonec jsem nasel jeden, ale vybrání z něj mě stálo 150Kč. Ach tohle Peru… Pak KFC a odjezd zpět na základnu. Opět jsem se napálil-odjezd byl naplánován ve tři, ale my opět odjížděli pozdějc.

Na základně jsem rozdal zbytek dortu, kterej koupila moje hádací kamarádka Lucia. Večer Alek dělal pizzu no tak jsem si taky dal, přičemž jsem kus pizzy sdílel s Kat aby neumřela hlady. Tohle sdílení mě tady bere. Chceš ochutnat moje jídlo? Ok vem kolik chceš. Nedáš si sušenku? Fajn ber. Hele mám tu rum s kolou nalej si… Fakt mě tenhle přátelskej komunitní život bere. Ale asi je to taky důvod proč tu neustále obchází sračko brouk. Rozuměj prostě tu není den kdy by se někdo neposral.

Před ulehnutím do pelechu jsem ještě přemách hadry (rozuměj zapral špínu) a šel spát. Fede a Boba mi tu nechaly svý matrace, deky, polštáře, síť na moskyty a já nevím co ještě, takže se pomalu ani nevejdu do postele. Nechtěl jsem to, všecko mi bylo vnuceno. Momentálně jsem asi nejbohatší člověk v Puerta Pulache co do výbavy postele. Ten komfort je pro mě zbytečně nekomfortní, takže při nejbližší příležitosti všecky tyhle cetky prodám v aukci a prachy věnuju All Hands. Upřímně bych uvítal kdyby si lidi odpustili tyhle dary a radši tu zůstali… No co se dá dělat. Potkat se s nima můžu kdekoliv. To máte Švýcarsko, Srbsko, Itálie, Španělsko. Anglie… Budu se muset vrátit do Kolbenky abych si tohle všecko moh zaplatit.

Omlouvam se za pozdni aktualizace, ale posledni misto, ktery melo internet v teto bohem zapomenute visce, je nyni bez internetu. takze tak…

Zaroven se pratelsky pripominam vsem, kteri chteji mit alespon financni podil na skole v Puerta Pulache – coz je misto o kterem ted ctete – prispet muzete zde.

Reklamy

30.8.2017 All Hands: smutek u All hands

 

Práce na škole z vesela pokračují. Hlavní boss měl dovolenou a tak nastal trochu chaos, což znamenalo „kopejte díru tady“ o půl hodiny přišel někdo jinej, že máme díru zahrabat a vykopat jí jinde. Nakonec přišla další persona a rozhodla že se bude kopat původní díra. Prostě trošku chaos. Dneska se naštěstí hlavní boss vrátil, takže snad zavládne zase pořádek. Přijelo několik nových zaměstnanců, takže nám začínají přibývat manažeři a funkce. I tady nám to bobtná.

Většina lidí z Huarmey už tady není a zbytek odjíždí v pátek. Je mi z toho šoufl. Mám ty lidi rád a tak mě to nějak dojímá. Začínám se bát jestli nebudu mít pravidelný měsíční periody nebo nejsem těhotnej nedej bože.

Tenhle víkend bude prodlouženej i o sobotu, takže jedeme do Piury a na pláž do Mancory. Jsem na to zvědav. Plán jet s Alekem na motorce tudíž padá.

Jinak včera mi napsal můj starej dobrej kámoš Chris. Nějak mě to sebralo. Asi fakt budu těhotná. Zase jsem pil rum do rána a spal pod širákem. Huhu!! Poslední dvě noci jsem spal pod hvězdama. Lidi si tu klepou na čelo, prý škorpioni a tak, ale mě spánek pod hvězdama přijde cool. Připomíná mi to    čundry u nás doma.

Co mě tu lehce irituje je, že se tu paří každej den. Není tu kam utéct pokud chcete být chvíli sám, což je lehce frustrující. No ale nějak to tu přežiju.

Strašně mi tu taky chybí tvrdá dřina. Nikdy dřív jsem netušil, že něco podobnýho napíšu. Ale jakmile nemám v ruce krumpáč, lopatu nebo kolečko přijdu si zbytečnej. No a tak se aspoň každej druhej den zničím při workoutu s Kat, která mi počítá kliky. Nutí mě dělat shyby apod. Nemůžu si pomoct, ale když ze mě po práci nekape pot nejsem spokojen s výkonem. Na druhou stranu při teplotách kolem 35stupňů, který tu máme od poledne do večera, není zas tak těžký být spocenej během minuty.

Dneska jsem kupříkladu měl na starost přivazovat k sobě dva kusy železných tyčí. Vůbec jsem nepochopil jak tyče vázat k sobě i když se mě to mý kolegové snažili naučit a tak jsem se na to vykašlal a byl frustrovanej celej zbytek dne. Hehe. Možná moje dočasná (doufám) idiocie byla způsobena včerejším rumem a smutkem z odjezdu kolegů… Očekávám, že v pátek to bude ještě horší, protože odjíždí Boba a Lucia, což je ta se kterou si tu hrajeme na hádky.

Toť vše. Nastal čas spánku…

Omlouvam se za pozdni aktualizace, ale posledni misto, ktery melo internet v teto bohem zapomenute visce, je nyni bez internetu. takze tak…

Zaroven se pratelsky pripominam vsem, kteri chteji mit alespon financni podil na skole v Puerta Pulache – coz je misto o kterem ted ctete – prispet muzete zde.

23.-26.8.2017 All Hands: Události posledních dní.

Od našeho odjezdu se událo na škole spousta věcí. Byly nainstalovaný nosníky, příčníky a jiný íky. Všecko zalitý do betonu. Od návratu jsem moc času při stavbě školy nestrávil. Dostal jsem totiž příležitost, která se opakuje možná jednou za život a taková šance se nezahazuje. Mým úkolem na posledních pár dní je postavit hajzlíky. Možná se smějete, ale nakonec musíte uznat že hajzl je nejdůležitější místnost kdekoliv. Schválně co vás napadne, když se vám něco nepovede? Nevím jak vás, ale mě napadne jako první věta:“já se na to vyseru“. Prostě hajzly musí být. A tak jsme se toho chopili s kolegou Alekem. Vykopat díru nám zabralo 3h, což se dá považovat za úžasný.

O den později máme rošt, při jehož stavbě jsme uplatnili znalosti získané během naší anabáze v Techu. A nejčkonc nás dělí zhruba den od slavnostního otevření. Záchody budou jen prosté kadibudky. Místo stěn bude igelit a taky nás s Alekem napadlo pár zábavných vychytávek. Např umístění papíru s propiskou na „dveře“ a jeho využití  jako chatovací prostor s přáteli… Dále piškvorky, který budete moc hrát s lidma co užívali toaletu před váma. Lodě hraný s kolegou na vedlejší toaletě. No prostě bude to cool hajzl.

Práce na škole jinak pokračuje v nastaveném tempu. Pokusím se sehnat pár fotek. Septik je vybetonován..prostě legrace.

Co se týče nějakých dalších záležitostí. Nějak jsem se tady uved jako místní kašpar. Každej ze mě má srandu, což je naprosto vzrušující. Většina zábavných situací plyne z toho, že asi blbě slyším. Jo headbanging na koncertech s hlavou u repráků si vybírá svou daň. Našel jsem si tady „do páru“ Španělku se kterou se neustále „hádáme“ a všecky to strašně  baví. Včetně nás. S touhle holkou je sranda. Bohužel musím přiznat, že poslední slovo má vždycky ona. Hehe.

Dál je tu holka jménem Kat, která se normálně živí jako osobní trenérka. Dal jsem se s ní do řeči a začal jsem pod jejím dozorem lehce cvičit. Pro normálního chlapa by to byl spíš strečink, ale mě ta půlhodina s Kat strašně zničí. Ale stejně mě to bere. Co jsem u All Hands, trochu jsem zesílil. A nemusel jsem za cvičení utrácet ani korunu. Ba ne kecám. Koupil jsem Kat pivo. Prostě jen vozíte kolečka s hlínou, kopete hrobečky, házíte lopatou, někomu pomáháte a najedou zjistíte, že na ruce vidíte něco co by se dalo nazvat náznakem bicepsu.

V neděli (27.8.) jsem se pokusil udělat s holkou jménem Sarah, přezdívanou Scotty (je ze Skotska), česnečku. Bohužel jsem neodhadnul poměr vody a palic a česnečka byla spíš vodovka. Ale nevadí. Příště.Nakonec jsme měli jen talíř, protože kolega si myslel, že naše česnečka jsou zbytky z předchozího dne a vylil nám polívku do kanálu. Nicméně všecko co tu dělám mě tak nějak učí. Scotty mě učila spoustu nových anglických slov. Je to tu taková škola hrou. Chtěli byste vědět jaký nejužitečnější slovo jsem se naučil při vaření česnečky? Průjem. Ano průjem tu má skoro každej takže se tohle slovo řadí mezi nejužívanější na základně. Kdo má prášky na srajdu a nebo tmavou čokoládu ten je tu velevážená osoba.

Na příští volno jsme se domluvili s Alekem (to je týpek, co se mnou staví hajzly) že si pronajmeme motorku a pojedeme někam na výlet jako dva teplouši hehe. No ale vážně chci se pokusit naučit řídit motorku, protože jsem to shledal užitečným. No a Alek to umí a tak se podělíme o náklady. Snad nebudu tak tupej a naučím se řídit ty peruánský vehikly brzo. Pokud to ovšem vyjde. Den před volným dnem se tu většinou pije a o volným dni většinou střízlivý (jo je to tu stejný jako v Huarmey a vůbec všude jinde) a nebo zase pije. Mimochodem stala se mi tu příhoda, že jsem se decentně cinknul. Původní plán byl koupit kolu a rum ve čtyřech lidech a vypít to tak nějak společně. Bohužel většina lidí měla průjem (já říkal že je to užitečný slovo) a tak jsem po půlce flašky zjistil, že rum sdílím jen já se sebou. Postupem času jaksi došla kola, ale rumu měl každej na rozdávání a tak jsme docvakli pár dalších lahví. Seděli jsme u ohně do rána do čtyř. Nakonec jsme zůstali u ohně pouze já a moje hádací kamarádka ze Španělska, jenž uslnula. Jo asi jsem nudnej. No celá akce dopadla tak, že jsem jí vzbudil počkal až se dokutálí to pokoje. Vzal jsem spacák a karimatku a šel si lehnout pod širák. Z hvězd jsem měl prdlacku, páč jsem byl ve vteřině tuhej. Mimochodem peruánskej rum je strašlivej. Ale když potřebujete nakrmit opici, dá se pracovat i s peruánským rumem.

Volnej den stál za prd. Vstával jsem po třech hodinách spánku, anžto jsem byl pozván na palačinky(na který jsem si přispěl).Palačinky tlustý 1cm. S kakaovým mlíkem, nutelou (peruánskou) a jahodovým kompotem. Byla to super změna.

Během dne jsem si pak přemáchnul trenky a trička. Ale přinutit se k praní špinavého prádla byl nadliskej výkon. Trvalo mi půl dne než jsem se odhodlal. Nakonec to byla zábava. Nechápu co všichni mají proti praní špinavého prádla na veřejnosti. My v All Hands to děláme každej den a nic strašného se neděje.

Tenhle týden každej z mých nových známých odjíždí. Většina lidi z Techa. Včetně mý hádaci sparing partnerky. V pátek tu budu tři týdny. Oproti Huarmey to letí jako blázen. V září tu prý bude spousta lidí, tak jsem na to zvědavej. Můj pobyt je tady do 29.9. ale plánuju tu zůstat do konce. Což je začátek listopadu. Uvidíme jestli mě tu budou ještě chtít.

Toliko události za poslední týden. Omlouvám se jestli to není tak napínavý a dlouhý jako dycky, ale internet je tu… No však to znáte…