23.9. All Hands: Radost netrvala věcně

Den jsem začal příjemně, anžto jsem vstal s pocitem naplnění, že jsem dobrovolník týdne. Ach ta pýcha.

Většinou rána stojí za prd, ale jelikož jsem dobrovolník týdne mám zodpovědnost a tak musím jít příkladem, takže místo klasického ranního, nesrozumitelnýho mručení jsem zřetelně vyartikuloval pozdrav jak z učebnice anglický gramatiky pokaždý když jsem někoho potkal. Byla paráda, že lidi pochopili a zdravili mě se stejnou grácií (nebo jsem si to myslel). Jednoduše připadal jsem si jak džentlmen s cylindrem ve starý Anglii. Uctívá poklona, služebníček. Ruku líbám mladá paní…

Bohužel radost netrvala věcně. Práce mi nešla od ruky. Za celý dopoledne jsem zašrouboval jeden vrut a šlápnul na metr, čímž jsem ho odeslal do věčných lovišť (jazykem bledých tváří -prostě jsem ho zničil). Toliko byla moje práce za dopoledne. Odpoledne nebylo o moc lepší – při řezaní profilů se nám (mě a Peruánci jménem Viktor) podařilo třikrát blbě změřit délku profilu a tudíž blbě ho uříznout. To by samo o sobě nebyla taková tragédie, kdyby se nám to nestalo třikrát na stejným místě. No ale od srdce jsme se tomu s Viktorem zasmáli. A byl konec šichty. Co se týče dneška byl to ukázkovéj den, kterým by se rád pochlubil každej dobrovolník týdne (sarkasmus)

No ale abysme nevěšeli hlavy, zakončíme tento článek tak jako to dělá Lucka Borhyová na nově. Ano hádáte správně je čas na zvířátka. Takže jak bývá u All Hands v Peru zvykem máme na základně jakási adoptovaná zvířátka. Je to kočka Lodo, kterou jsme dostali darem od místních v Huarmey a která má to štěstí, že byla vyvolena a pojede do všemi zbožňovaných spojených států amerických. Což je příběh nad kterým by se radostí zalknul i Zdeněk Srstka. Dále tu máme psa Lulu a psa jménem Carmelo (pohlaví jsou u Loda a Lulu pouze orientační). Jediný co si pamatuju, že Carmelo je fena. No a tyhle psíci jako jediný můžou k nám na základnu a to dle mého pozorování protože Lulu je roztomilý stěně a Carmelo vyčůranej gaučák. Tahle Carmelo je poslední dobou středem pozornosti… Hádejte proč?

Správně. Nastala její perioda. Tudíž na tu potvoru každý ráno čeká banda psů před základnou. Všichni mají kulky plný naděje, že budou vyvolení. Večer se nám tu psíci perou, aby ukázali kdo dokáže močit výš. No a co byste řekli, že dělá Carmelo? Správně promenáduje se po celý vesnici. Za ní se táhne asi třicet psů, pokud se nějakej odváží pokusit se dokonat akt lásky (nebo volání přírody jak kdo chce) je okamžitě zahnán šutrem. Je celkem výzva ubránit základnu před smečkou psů. A taky je zábavný, že všici tu brání Carmela, i když ona je dle mě prostě vychcaná. Nejsem žádnej zaříkávač psů, ale úplně je vidět jak si ta potvora užívá, že za ní táhne třicet nápadníků. Je mi těch psů líto. Představte si, že trávíte večer na diskotéce s pěknou holkou, přežili jste pokousání od ostatních soupeřů a když už si sundáváte trenky před vchodem do dívčina domu, abyste dokonali akt lásky (nebo puzení přírody) musíte uhýbat šutrům, který na vás hází její táta z okna… Ještě že jsme lidi máme  antikoncepci a tátové pivo nebo milenky (v ideálním případe milenky s pivem, takže můžeme být všici v klidu. Psi to mají těžký.

Postupem času, ale Carmelo vyměkla a začíná psi odhánět míň a míň. Bohužel u ní asi zvítězily mateřský pudy nebo outlocit, takže vyhrává nejzuboženější pes co se tu vochomejtá. Možná je příčina i v tom, že ostatní samci bojující o alfa pozici, zapomněli, že když se dva perou třetí se páří. Dle mýho laickýho zjištění dokonal Carmelin oblíbenec akt lásky pod školou v době, kdy všici byli zábraný do práce, takže nikdo neházel šutry. Já šel náhodou kolem a celou událost jsem tak nějak se zaujetím sledoval. Šutry jsem neházel ze dvou důvodů. Zaprvé kariéru kazišuka jsem pověsil na hřebík před lety a za druhý national geographic nikdy nevysílala psí sex. To byli pořád jen lvi, sloni, mravenci a želvy, ale po psech neštěkne ani pes. Takže až Lucka na Nově oznámí, že se v Peru narodila štěňata, který kojí dobrovolníci z All Hands společně s krocanem (žijeme na základně i s kurem domácím), vzpomeňte si na tenhle článek.

Jelikož je sobota před volným dnem, znamená to že se hrají hry. Nejoblíbenější je tu beer pong. Neznám úplně přesně pravidla týhle hry, páč jsem nikdy neměl odvahu se zúčastnit, pro stručné přiblížení jedná se o hru, ve které je úkolem trefit se míčkem do soupeřova kelímku, plus nějaký další pravidla který jsem nepobral. S téměř 98% jistotou se odvažuji tvrdit, že v této hře hraje nějakou roli pivo, ale nevím přesně jakou… Každopádně výsledkem (možná že i cílem) je řev účastníků i diváků. Ruku v ruce s opilostí účastníků i diváků.

Zdeňku nebreč!!!  Chceme tě!

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s