15.-17.9. All Hands – Vyhrál jsem aukci

Uplynulo několik dní a tak je třeba zase něco napsat.

Prvně přidali se k nám lidi z americký firmy medtronic. Přijeli jako dobrovolníci a když jsem se jich přeptal zda jsou tu opravdu dobrovolně všici řekli, že jo. Některý se sami přihlásili dřív než se jich šéf zeptal. Když o tom tak mluvili strašně mě překvapilo jejich nadšení. Přišlo mi a vůbec přijde mi tady, že lidi vůbec nepřemýšlej o věcech složitě. Příklad když mi někdo řekne, abych šel dělat něco co jsem nikdy nedělal, tak přemýšlím jak složitý to asi bude. Jak velkej problém to bude a jestli to vůbec přežiju. Že jsem to nikdy nedělal  a tak dál. Tohle všecko přemýšlení mě nakonec ve většině případů blokne a já dostanu něco jako strach. A ani nevím z čeho. Však nikdo z nás neuměl chodit a dneska chodíme celkem obstojně všici (když nejsme zrovna nalitý jak tašky). Když tady někomu řeknete udělej tohle, nikdo neřekne nikdy jsem to nedělal a tak to dělat nechci. Každej řekne „fajn, proč ne. Bude zábava.“ Nikdo nepřemýšlí stylem „já jsem to nikdy nedělal, tak to ani dělat nebudu, protože bych byl za trubku.“ Prostě se jde a zkouší se. Učíme se všichni navzájem jeden od druhýho. Je hrozně inspirativní vidět 20ti letý lidi, který v ničem nevidí problém. A zároveň je úžasný se učit od zkušenějších aniž byste měli pocit, že vás mají za debila nebo že je obtěžujete, zdržujete. Nikdo neřekne „hele to bys měl už dávno umět“. Naučíte se tady víc než ve škole. A to jsou věci, který si uvědomujete, pak se naučíte spoustu věcí, naberete zkušenosti aniž to nějak zaregistrujete. Tohle tady na týhle „práci“ miluju.

No konec rozplývaní. V pátek jsme betonovali podlahu v budově č.2. Betonovaní bylo rychlejší než u budovy první. Až mě z toho zamrazilo, protože budova první je o půlku menší. Jeli jsme na tři týmy. Já byl původně jen v jednom týmu, kde jsem plnil kýble štěrkem. Protože jsem se ale o přestávce, kdy nás vystřídal jinej tým, trošku nudil, zapsal jsem se do dalšího týmu a běhal s kolečkem. Nicméně necítil jsem se nějak valně, protože v noci jsem spal asi 2h z důvodu toho, že předešlý večer jsem vypil asi dva litry koly(bez rumu). Takže ponaučení pokud chcete spát nežerte tolik koly. Každopádně tvrdá práce přebije i ospalost. Nakonec jsem ještě pomáhal holkám, aby nemusely tahat těžký kýble s pískem nebo cementem. Nosil jsem jim vodu aby květinky neuschly a byl jsem tak nějak nabuzenej. Kolem poledne jsme měli hotovo. Cca po 5ti hodinách práce. Skoro stejnej čas jako minule akorát dvakrát větší budova. Hodně nám pomohli i lidi z medtronicu. Naštěstí nebyli takový komparsisti jako lidi, co nám přijeli „pomoct“ minulou sobotu. Bylo naprosto neuvěřitelný, co lidi dokážou když se soustředí na jednu věc. Asi mě to nikdy nepřestane udivovat.

Zbytek dne jsme měli volno a tak jsme se vydali k řece s partou lidí. Ve vodě jsem byl první, protože jsem to potřeboval jako sůl. Pak se ke mně přidal Alek. Doplavali jsme až k místu, kde je řeka přehrazená. Jelikož je řeka mělká, pod nohama jsme cítili odporný mazlavý bahno. Aleka nic lepšího nenapadlo než hodit ho po mně a tak začala Česko -italská válka. Když už jsme vypadali jak strašidla, rozhodli jsme se dílo zkázy dokonat a naplácali jsme na sebe bahna co to šlo. Přidalo se k nám několik holek a vzniklo z toho několik fotek bahenních příšer. Po řece jsme šli koupit pivko, páč tohle byl poslední Alekův víkend tady a tak jsme se rozhodli to pořádně zapít. Přiznám se, že jsem byl cinklej po dvou pivech. Na mojí obhajobu je třeba napsat, že jsem byl nevyspalej, utahanej a venku bylo cca 40stupňů.

Po večeři začala aukce. S Alekem jsme koupili ještě místní likér, jenž má barvu jako vodka a je smíchanej z bůhví čeho. Nicméně je to levnější a rychlejší než rum. Výsledek všeho byl, že na aukci jsme byli trošku víc cinklý, takže jsme přihazovali jako blázni jen tak pro srandu. Výtěžek z aukce půjde na projekt školy takže vlastně dětem. Po každým příhozu jsem se modlil, aby mě někdo přehodil. Protože například kidner vejce (falešný, peruánský) za 80solů (cca 600Kč) se mi fakt dát nechtělo. No nakonec se našel vždycky někdo kdo mě přehrál až na jeden případ. Dal jsem za něco 51 solů a ani jsem nevěděl za co. Ke konci aukce už jsem totiž měl značně naváto a tak jsem prostě jen zvedal ruku. Asi to způsobilo i to, že jsem ten podivnej peruánskej likér mixoval s vínem. Chutnalo to ale skvěle.

Můj příspěvek do aukce byly dvě matrace, teplá deka,moskytiéra a že za někoho udělám rajóny, když na něj přijde řada. Všecko co jsem prodal jsem dostal od kamarádek, který odjížděly a chtěly abych se dobře vyspal a tak mi nahrnuly na postel téměř všecko co nepotřebovaly, i když jsem jim říkal, že to nepotřebuju stejně mi to vnutily. Výsledek byl, že jsem se do postele pomalu ani nevešel. Nicméně prodejem výše zmíněných předmětů jsem vydělal All Hands cca 300solů, což není zdaleka největší částka, ale i tak se to počítá že. Pokud chcete i vy přispět na dobrou věc a být součástí projektu školy v Puerta Pulache, máte možnost přispět jakoukoliv částkou zde. Jakákoliv částka pomůže!

Málem bych zapomněl. V aukci jsem vyhrál něco za 51solů ale nevím co.

Po aukci jsem si šel pro něco do pokoje a probudil jsem se až druhej den.

Sobota 16.9.2017

Nebolela mě hlava, vyspal jsem se jakž takž. Umíchal jsem si vajíčka a šel s mým novým rumunským kamarádem na špacír. Po návratu, lehkej spánek, pak work out (jak říkají drsňáci). No a pak jsem nedělal asi nic. Večer byla večeře s místníma co nám pomáhají na škole. Účastnili se jí jen ty co si zaplatili. Já si zaplatil.

Jinak stále zvažuju zda zůstat do konce projektu nebo ne, což by znamenalo prodloužit o další cca měsíc. Pak honem do Ekvádoru. Došlo mi, že v Ekvádoru začíná období dešťů, což je paráda, když chcete lozit po kopečkách a spát ve stanu každej den(sarkasmus).

Děj se vůle boží (moje)

17.9.

Nevěděl jsem ráno do kterýho týmu se zapsat a tak jsem se zapsal ke „stěnařům“, což v překladu znamená měřit profily a usazovat je na místo, aby se na ně v budoucnu mohly přišroubovat stěny z materiálu podobnýho citris deskám. Práce šla pěkně od ruky akorát nás někdy bylo trošku moc. Problém byl občas i s tím, že se občas trošku taháme o vybavení jako pily, vrtačky a „kocoury“, což je trošku otravný. Bohužel el.nářadí je tu trošku drahý, takže si nemůžeme dovolit mít tu dvacet kusů od všeho.

Po práci jsem se konečně dozvěděl, co že jsem to vyhrál. Jedna holka tu docela pěkně fotí a tak nabídla, že někomu udělá fotku na Tinder. Nevěděl jsem co to znamená a tak jsem se přeptal. Pokud jsem to dobře pochopil tak si na Tinderu dělají profil lidi, co shánějí jiný lidi na šuk. Všecky strašně pobavilo, že ty stránky neznám. Asi už jsem fakt stařík co nejde s dobou. Přemýšlel jsem, že si nechám udělat nějakou profilovku na něco užitečnějšího a „slušnějšího“, ale s mým aktuálním vzhledem křováka tahle myšlenka postrádá smyslu.

Dále jsme se na poradě dozvěděli, že nám a komunitě v Puerta Pulache zavřeli vodu bez toho aby nám o tom někdo dal vědět. Dokonce nedali vědět ani místním. Jak peruánské. Takže se máme chodit koupat do řeky. A pokládat naše kabely do suchých hajzlů, který jsem vybudoval já s Alekem. Mě o kalení do suchého WC nic říkat nemuseli, páč já chodím většinou tam. Za prvé z hrdosti, že poprvý v živote trávím čas v něčem co jsem vybudoval vlastní rukou, i když jsou to jen hajzly. A za druhý není nic krásnějšího než sedět na WC a pozorovat při tom hvězdy. Chtěl jsem napsat že to zavání romantikou, ale nejsem si tak zcela jist. Nicméně vodu nám prý snad brzo otevřou. Protože bez vody nemáme v čem mýt nádobí, takže papapa poslední zbytky hygieny…

Dobrou noc

Reklamy

1 thought on “15.-17.9. All Hands – Vyhrál jsem aukci

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s