All Hands: Poražení bambusových stromů a tanečky

15.8.

Milý pokusníčku. Dneska jsem poprvé držel v ruce mačetu a okamžitě jsem šel do lesa kácet stromy. Hned jsem si vzpomněl na poražení stromů se starým dobrým dědou z Habartova. Kácení bambusu je prakticky stejný jako jiný stromy. Rozdíl je jen v nástroji a v tom, že bambus je dutej. Jinak i když se kácí bambus lítají třísky a pořád musíte dávat pozor kam padá strom.

V týmu jsem byl sám se čtyřma ženskýma. Jedna z nich byla ovšem Julie. Naštěstí Sarah, dočasný zástup za naší koordinátorku, byla poměrně kvalitní kompenzace. Sarah je tady jedna z mých oblíbených person. Je s ní sranda, je vstřícná, schopná a navíc má pochopení pro moje sarkastický poznámky. Bohužel Sarah se udělalo blbě, takže si šla po chvíli lehnout. Nicméně předtím mě pravděpodobně zachránila před úrazem, když jsem stál zády k padajícímu stromu, kterej kácela jedna z holek a tak nějak jí asi nedošlo že kolem můžou být lidi. Takže Sarah patří díky!

Druhou holku jsem poslal zpátky na základnu potom co jí kousla nějaká vosí mrcha. Jen pro jistotu. Ukázalo se to jako dobrý rozhodnutí, páč než prý ten kousek došla, měla ruku poměrně oteklou. Dostala nějaký „histaminy“, čert ví co to je, ale zabralo to. Odpoledne byla zpátky na place. Bambusovej les byl parádní. Kácení šlo líp než přemísťováni kmenů na silnici, ale nakonec se všecko podařilo. Dopoledne jsem strávil v lesíku s dvěma holkama, což by se dalo považovat za čest, kdyby jedna z nich nebyla Julie. A ani v lese nezavřela svá ústa a tak jsem se snažil ztratit co nejdál v lese jako správnej Jeníček.

Odpoledne už zase ve čtyřech jsme donosili kmeny ze silnice k septiku, kde ostatní řezali bambusy na kusy a používali je jako rozpory. No a pak se tým rozdělil. Já a Lucia jsme šli vozit písek a Halley a Julia šly k Benovi. Díky bohu za Bena, že je tak oblíbenej. Hehe.

Ve čtyři hodiny pro nás přišli, že se jdeme do školy učit tancovat ten peruanskej tanec. Na rychlo jsem se přeptal několika lidí zda mi nemůžou převrátit kolečko na nohu nebo tak něco. Žádnej kamarád se nenašel no a tak jsem šel tančit. Ve škole na nás čekal Willy, což je Peruánec, kterej má na starost vztahy komunita – All Hands. A pak ještě nějaká učitelka tance či co, která chodila do místní školy. No a tyhle dva nás učili tančit. Naučili nás celkem čtyři úseky tý jejich parády. Já se statečně bránil „naučení se“. Čučeli na nás peruánský děti a kdo myslíte, že jim byl nejvíc k smíchu? První krok je těžkej, páč musím počítat kroky a ještě zvednout nohu pak zase nějakej krok a jiná noha, což je pro mě nadlidskej výkon, takže mezitím co ostatní celkem obstojně prováděli tenhle „první krok“, já prováděl něco co bych přirovnal k běhaní na místě.

Druhej „krok“ je jednoduchej i pro mě. Dvakrát úkrok vlevo, tlesknout a pak to samý vpravo, což se několikrát opakuje. Nebudu zastírat, že když někdo náhodou tlesknul dřív nebo později, byl jsem to v 98% já. Po těhle pleskačkách se provádí tři otočky o 360 stupňů. Vpravo. Vlevo a a znova vpravo. Mezitím se zase tleská.

No a další krok je chytit sám sebe v pase a kroutit bokama, což má být asi sexy nebo má možná tenhle pohyb připomínat svádění papouška Ary, ale jistě si dokážete představit jak asi vypadám když se držím v pase, snažím se u toho kroutit bokama a napodobovat tak nějakej sexy pářicí rituál. Pro ty co si to představit nedokážou vypadá to dle mých kolegů z All Hands velmi zábavně. Asi jako  člověk s klíšťovou encefalitidou, kterej je po operaci kyčlí a snaží se o nějakou rehabilitaci, přičemž mu do těla pouští 220V a do toho je nucen poslouchat Despasito. Nebudu vám lhát, připadal jsem si jako idiot. Ale ostatním můj tanec přišel zábavnej. Což mě nezbavuje dojmu, že si připadám jako idiot.

Na poradě jsme se dozvěděli, že existuje možnost úniku od tance a to je pomáhat čtyři dny nějaký jiný neziskovce z Jižní Ameriky někde kousek od Piury. Staví se tam dočasný domy z papundeklu. Hned jako druhej jsem se tam zapsal. Ben se mě ale se smíchem přišel zeptat jestli to myslím vážně, že je opustím a nezúčastním se tance, když mi to tak šlo. Možná změním rozhodnutí. Rád ze sebe dělám blbce na veřejnosti, ale jen když se chce mě. Ne když mě do toho nutí ostatní. Uvidíme.

Večer jsme trávili společně na pokoji s Audrey. Oba jsme potřebovali být chvíli sami. Ne sami jako spolu. Ale tak nějak jsme se náhodou sešli v pokoji. Audrey si četla, já psal blog. (pro nechápající byli jsme u toho oblečený) Občas jsme prohodili pár slov. Na to že  je Audrey 21 je poměrně rozumná a má poměrně zajímavý názory (rozuměj stejný jako já. Hehe). Kdyby byli všichni v jejím věku takový, tak se o budoucnost jako lidstvo bát nemusíme. Jediný co nás rušilo byla užvaněná Julie, jejíž tlachání se donášelo až k nám do pokoje. A byl jsem pozván na jóga seanci, což mě potěšilo, příležitostí ke spaní nikdy není dost.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s