All hands: Prvni den v Puerta Pulache

12.8.

Milý pokusníčku. Dneska byl můj první celý pracovní den tady v Puerta Pulache. Takže co se vlastně událo?

Byl jsem v Mojžíšově týmu, pravidelný čtenář si jistě pamatuje jak jsme spolu s Mojžíšem myli nádobí. No Mojžíš povýšil a já v minulosti nazýván Ježíšem pracoval pro něj (uděláme zase nějakou křížovou výpravu ve jménu Krista a zabijeme pár bezvěrců. Prosím!! Dlouho tady nic podobnýho nebylo…).

Před začátkem prací byli vyhlášený dobrovolníci týdne. Oproti Huarmey se vyhlášujou tři místo jednoho a hlasování probíhá mezi ostatníma dobrovolníkama. A to formou napsání jména na lístek včetně důvodů proč hlasujete pro dotyčnýho. Původně jsem hlasovat nechtěl, páč tady lidi moc neznám zatím, ale nakonec jsem si vzpomněl na Richarda. No a „Riči“ nakonec skončil druhej, což je super. Předběhl ho nějakej Frantík, což je míň super (ale ja mám vůči Francouzům předsudky, takže mě neberte vážně. O tomhle konkrétním zatím moc nevím)

Prvním úkolem dne bylo vykopat něco jako strouhu pro trubky. Rozměry byly 30cm na šířku, hluboký 20cm a délka cca 10m. Vrhli jsme se na to. Kolem nás bylo několik děr, který se kopaj aby se pak naplnily šutrama, narvaly se do nich ocelový konstrukce a nakonec se to všecko zalilo betonem z čehož následně vznikne betonová patka.

Díra má rozměry 1x1m a hluboká je cca 1,6m. Přičemž díra se kope ručně za pomocí týče a lopaty. Těch děr se dělá celkem #spočítat a všecko je to hand made, žádný bagříky apod. Navíc hlína je řádně proschlá, tudíž tvrdá jak beton. V díře je vedro jako v pekle a hlínu, kterou vykutáte musíte dostat na povrch lopatou, což znamená zvedat ruce řádně nad hlavu a při tom dávat pozor, aby se vám hlína z lopaty nevysypala zpátky do toho vašeho hrobečku. Hromádky hlíny, která se vykutá nabírají další lidi do kolečka a vozí na hromadu. Z tý hromady se hlína opět používá na obsypaní již hotových betonových patek, což jsem dělal včera. Nic se nikam neodváží, téměř všecko najde využití zpátky na place, což je sympatický. Není to jako když stavíte rodinej dům, firma vám vykope díru na základy, hlínu vám odveze z pozemku (za peníze) a když je barák hotovej tak vám s největší pravděpodobností přiveze na vaší zahrádku tu samou hlínu, kterou před měsícem odvezli opět za prachy.

No jelikož jsem pro sebe neviděl místo při kopání strouhy a nikdo se neměl k plnění koleček hlínou od „hrobníků“ začal jsem to dělat já. Po chvíli jsem však byl poctěn vlastním hrobečkem a tak jsem do něj skočil a jal se kutat. Hrobeček byl z větší části hotov, já jen odkutal trošku po stranách a trošku do hloubky. Práce to byla nekonečná kvůli tvrdý hlíně a hlavně kvůli vedru. Fakt v tý díře bylo jako v pekle. No ale kolem oběda jsem byl hotov.

Po obědě začalo být vedro. To je další rozdíl oproti Huarmey. Dopoledne je pod mrakem a odpoledne „bude hic Cecilko.“ No a krom vedra začala i zábava. Přivezla se míchačka a bude se betonovat… V praxi to znamenalo pár lidí plní kýble s pískem, další dávají cement, další plní štěrk. Jeden člověk vozí vodu. Jeden Peruánec překlápí míchačku buď k plnění nebo k vyprázdnění do koleček. Dva lidi plní míchačku. 3-4lidi vozí kolečka s míchanicí na místo, který se bude betonovat. V našem případě „bazének“ do kterýho se umístí nádrž na zbytky z lidských útrob (česky-hovna. Promiň babi). U bazénku byla kupa lidí. Čtyři co lopatama přendávali beton z koleček do kýblů (2 lidi na kolečko). Další dva co podávali kyblíky lidem do bazénku a zároveň od těch samých brali kyblíky prázdný. V bazénku byli dva Peruánci, který roztírali beton a hlídali rovinnost. Pak dva týpci, který vyprazdňovali kyblíky na dno. Celý to bylo jak stroj.

Ovšem ze začátku než jsme se sesynchronizovali bylo pár problémů, který se ovšem postupně vychytaly. Nejdřív jsem měl za úkol vyndavat beton z kolečka, ale nakonec jsem opět skončil u vožení betonu od míchačky k bazénku. Všecko probíhalo poměrně rychle, páč bylo vedro jak jsem už zmínil, takže beton poměrně rychle tvrdnul, čemuž jsme se úspěšně bránili rychlostí a poměrně dobrou organizací práce. Jak jsem kdysi psal v Huarmey jestli je něco co „vedoucí pracovníci“ u All Hands mají zmáknutý na jedničku, tak je to improvizace a téměř okamžitě vymyšlený řešení na náhodně se vyskytnuvší „překážku“. Žádný zbytečný porady, ztráty času, tabulky se složitejma vzorcema. Prostě jen selskej rozum. Další věc je, že nápadem může přispět kdokoliv. Pokud je nápad dobrej je fuk kdo s ním přijde a lidi z „vedení“ s tím nemají problém. Chování ve smyslu já jsem šéf a ty obyčejnej kopáč, hleď si svý lopaty, se tady prostě nenosí. Můj pocit je, že tady v tom jedeme VŠICHNI společně a stálý zaměstnanci All Hands se od ostatních liší jen barvou triček. Jinak jsou to normální, přátelský lidi.

Bazének se naplnil betonem. Vyčistil se vercajk a skončili jsme o půl hodiny dřív oproti plánu. Paráda!

Po práci opět „sprcha“ v řece. Voda byla opět studená, takže jsem už druhej den byl za holčičku, ale aspoň za čistou holčičku! Pak večeře. Pak párty s jungle juicem. Já se opět neúčastnil a když začali lidi nadměrně pištět  (dělají to hlavně Američanky), šel jsem si radši lehnout. Jak se dalo očekávat večerka byla prodloužena o hodinu, což podle zvyšujícího se pištění (tentokrát všech) ocenili všichni kromě jedný osoby-mě. Když už konečně Američanky přestaly jódlovat a vypla se ta hrozná muzika (ač řádově lepší než v Huarmey, ale pořád tragická), začali se bavit Peruánci a ty asi taky viděli elektrickou kytaru jen z Huascaranu.

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s