Souhrn z Huarázu aneb zasranej peruánskej internet!!!!

Následující článek bude velmi depresivní, plný rezignace a negativity. Neměly by ho tudíž číst osoby se sklony k sebevraždě, sebetrýznění, sodomii, sadismu a vlastně by ho neměl číst vůbec nikdo. Zkráceně bude o mých dvou posledních dnech v Huarázu. Pokud vás první odstavec neodradil, připravte si tramaly, neuroly, případně kokain a hurá do čtení. Důvod nadpisu najdete níže.

Jsem zhruba třetí noc v hostelu. Celou dobu trávím sháněním práce přes workaway nebo per huba nátlakem na recepčního. Kontaktoval jsem cca 10 hostů na workawayi a krom jednoho se mi neozval vůbec nikdo. Moje naděje a naivní představa, že se o mně všici poperou vzala za své. Rád bych věděl čím to je jestli ksichtem, nebo píšu málo motivovaný případně srdceryvný maily, fakt netuším. Ano, zkušenější cestovatelé jistě řeknou, že bych se měl sebrat, začít obcházet město a ptát se po hostelích atd.. Bohužel do této fáze osobního rozvoje jsem ještě nedospěl, takže ťukání na dveře jsem prozatím vynechal.

Aby to nebylo úplný fiasko, zeptal jsem se (opět) svýho oblíbenýho recepčního na majitelku a zda by jí nemohl zavolat, když není přítomná. Fakt jsem o tu práci v tomhle hostelu stál. Bohužel majitelka přepinkla rozhodnutí na svýho zástupce, což je týpek, kterej tu dělá na recepci ráno a strašně mě sere. Abyste neřekli, že mám zase předsudky, začal mě srát (promiň babi, fakt se omlouvám) až po pár dnech tady, když jsem měl tu smůlu párkrát s ním něco řešit. No takže celá věc se má tak. Oblíbenej recepční se ptal neoblíbenýho recepčního zda je tu nějaká práce. Neoblíbenej řekl, že není. Vsadil bych všechny svoje okousaný nehty (nemám tu nůžky), že ten můj neoblíbenec jakmile zjistil, že se o to zajímám já, řekl že práce není, i kdyby tady všici padali na držku, ale nekažme si náladu předsudkama. Peru je jinak zalité sluncem. Nicméně oblíbenej recepční mi bokem řekl ať to zkusím zítra ráno, že třeba ten druhej změní názor. Zkusím to. Naposled. Pak odcházím s vědomím, že si mě stejně nezasloužili. Jak se říká na všem špatným je něco dobrý. A asi poprvý jsem to dobrý našel sám. Nikdy dřív bych totiž neměl chuť zkoušet práci v hostelu, natož se na to ptát přímo lidí z firmy. Naplňuje mě to nadějí, že třeba někdy v budoucnu dojde i na obcházení a klepání na dveře. Takže, i když práce nebude něco do budoucna to jistě přinese do mého bohabojného života.

Co teda dál. Rozhodl jsem se vrátit na trasu svýho neúspěšnýho treku, tentokrát z druhý strany. Zítra (1.8. -což je ve chvíli, kdy čtete tento článek). Třeba se mi poštěstí a najdu sedlo líp. Ptal jsem se ve městě v kanceláři horskejch průvodců jak to s tím sedlem je a opravdu není u jezera a opravdu není dobře vidět, tak uvidíme. Mám spoustu času, takže můžu hledat sedlo klidně do konce života (mýho). Bude to takovej můj svatej grál.
Jo s tím časem jsem tak trochu kecal v předešlým odstavci. Důvod je ten, že se blíží návrat dobrého Kudrnáče. Nemyslím do Čech, ale pod křídla All Hands. Po shlédnutí útraty za 11 dní tady jsem se rozhodl strávit pár týdnů v Piuře stavbou školského zařízení. Peruánské dítě mě jistě bude nenávidět a nezmění na tom nic ani moje krásné edukativní video, ale moje peněženka se již tetelí blahem. Škola se staví někde poblíž Piury a není tam prý moc za co utrácet. Krom chlastu a cigaret, což není můj styl. Kdo mě zná jistě potvrdí, že se alkoholu vyhýbám jako Babiš tématu Čapí hnízdo. Trošku mě mrzí, že se mi tu nic nepodařilo najít, páč Huaráz je fakt pěkný město, ale ne dost pěkný aby si mohl chudý český nezaměstnaný prosťáček dovolit válet si tu svoje dva česnečky za těžký soly.

Na závěr ještě vábnička. Napsal jsem článek o treku Santa Cruz do jednoho nejmenovaného, leč profláklého internetového média (není to žena.cz). Bude v něm míň mých blábolů a víc praktických informací. Článek ještě musí projít redakcí a všeljakými procesy a pak až bude někdy uveřejněn, najdete tu odkaz. Případně i verzi plnou mých blábolů. Máte se na co těšit. Bohužel zatím se mi nepodařilo odeslat redakci blbých 20fotek (cca 100Mb) pro představu posílání cca 20fotek mi sebralo 4h života a na 96procentech se bez úspěchu ukončilo. Mrdne mě.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s