Konec u All Hands a Huaráz

Článek vychází s týdenním zpoždením. Bohužel jsem byl nucen huntovat svoje tělo, víc než mysl laskavého čtenáře. Doufám, že mi to odpustíte, abych mohl jít k bohu s čistým štítem…

Poslední ráno na základně. Ráno byla porada. Pak loučení. Rozdal jsem pár mailů, pár whatsapp čísel, ale mám pochybnosti, že se někdo ozve. Dlouho jsem se loučit nechtěl páč na mě šel smutek. Přece jen tři týdny je dost dlouhá doba. A i když jsem tady u All Hands občas něco kritizoval, přesto  všechno mužů napsat, že to byla zkušenost k nezaplacení a jsem rád, že jsem tu byl. Lidí jsem tu potkal víc jak 70. Z toho asi 10, se kterýma jsem si měl co říct. Cestou na nádraží v Huarmey mě zastavil motorkář a ptá se mě anglicky jestli z Huarmey odcházím a proč. Odpovídám, že tady končím a odjíždějí všici z All Hands. Na to mi bylo řečeno, že je to škoda a že všichni místní nám děkujou a jsou vděčný za práci, kterou jsme odvedli. Pak mi popřál hodně štěstí v životě (jo to budu asi potřebovat), šťastnou cestu a podal mi ruku na rozloučenou. Náhoda, ale milá…

Za celej pobyt jsem utratil cca 2000Kč, což se s předchozím obdobím nedá srovnat. Je prostě fakt, že nejvíc stojí doprava, žrádlo a ubytování.

Huaraz

Jsem v Huarazu. Hledal jsem hostel, kterej mi byl doporučen kolegama z All Hands. Bohužel ačkoliv jsem měl přesnou adresu, tak jsem nebyl schopen ho najít. Když už jsem to chtěl zabalit a skočit pod tuk tuk, potkal jsem nějaký další gringos a zeptal se jich na hostel. Poslali mě do Alpes Huaraz.

Sdílená postel stojí 23solů včetně snídaně, wifi a anglicky mluvícího Peruánce.
Navíc mají čtyři počítače v entertainment room, takže ušetřím soly za návštěvu internetových kaváren, což je cool.

Na pokoji bydlím s týpkem jménem Dominik je z Rakouska, hodinu od Českých Budějovic. Pak s nějakou holkou, která není moc vidět a nakonec s holkou jménem Laura. Je z Německa. Jak Dominik tak Laura jsou poměrně milý společníci. Žádný přehnaně sluníčkový lidi, ani high society něco mezi, takže se s nima dá normálně bavit a jde to tak nějak samo.

Druhej den v Huarazu jsem se šel podívat na vybavení respektive na vařič a bombu (může se ještě používat slovo bomba nebo už je na seznamu zakázaných slov, který se v EU nesmí používat?). Je drahý jak svině. Všechny „společnosti“ co vybavení pronajímají mají navíc naprosto stejný ceny a nechtějí moc slevit. Respektive vůbec. Takže nebudu vařit. Na trek jsem si koupil ovesný vločky. K obědu jsem je zkoušel jen tak zalít studenou vodou, zamíchat a sníst, abych nebyl na treku překvapenej. No nedalo se to žrát, takže jsem pak ještě mazal do obchodu pro cukr, skořici a nějakou vanilkovou srágoru co se dává do buchet. Mimochodem ta vanilková věc obsahuje alkohol, dá se to docela dobře pít. Takže budu sice umírat hlady ale za to budu vysmátej. Kdo by nechtěl umírat s úsměvem na rtech?

Večer před trekem jsme šli s Laurou do města. Ona nakoupit na večeři, já navštívit stánek s hamburgrama. Na to, že je Laura Němka je s ní docela zábava. Bohužel stánek hamburgerama nebyl, tak co teď? Laura mi nabídla, že koupíme něco dohromady a uvaříme to. Nakonec to byly těstoviny s peruánskou boloňskou   omáčkou.
Koupili jsme si k tomu peruánskej parmezán. A vařili jsme, respektive ohřívali v kuchyni. Přidal se k nám týpek jménem Mitch (ne Bjukenen), když viděl moje All hands triko, vypadlo z něj, že jede do Piury. Chvíli jsme se s Mitchem bavili a při tom ohřívali špagety. Byly výborný až na parmezán. Já teda nemůžu posoudit, páč můj nejoblíbenější sýr je ultralight eidam třicítka…ale Laura říkala, že je foodie takže to pozná. Foodie volně přeloženo znamená, že sežerete všecko jen abyste věděli jak to chutná… Nebo tak nějak.

Po večeři mi Laura vyprávěla historku o nějakým klukovi co byl před pár dny v hostelu a že jí pozval pod záminkou cigarety na střechu (hostelu-je tam supr výhled na Huaraz)
A tam jí chtěl ocicmat a pak obskočit. Vysvětlil jsem jí jak to s náma chlapama chodí – ať udělá nebo řekne ženská cokoliv, je to pro chlapa automaticky pozvánka na sex.
Třeba ženská: „dneska je krásně„, chlap v hlavě:“hmm chce se mnou mít sex„.
Moje vysvětlení ji přišlo vtipný, marně jsem ji vysvětloval, že to není vtip. Ale možná mi tu historku říkala proto, abych jí pozval na střechu a já to jenom nepochopil. Sakra.
Jsem já to ale pechfógl. Cítim se jako untermensch.

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s