„Čerstvé“ zápisky z Huarázu

Poslední dny jsou trošku hektický, anžto se snažím víc trekovat než válet po hostelech. Na peníze to vyjde zhruba stejně, ale na treku máte aspoň zážitky. Následuje malé shrnutí posledních dní… A ukázka ponaučení z přísloví nikdy neříkej nikdy v praxi!

Absolvoval jsem Santa Cruz trek a ještě jeden trek, kterej neumím napsat, páč název je v kečuánštině a tou já vládnu míň než španělštině (rozuměj pod bodem mrazu).
Články jsou v přípravě. Vsadil jsem se sám se sebou, že jestli mi někdo vydá článek za finanční odměnu, tak si založím facebook, abych mohl svoje historky vyprávět spolužákům,kamarádům, spolužákům kamarádů, kamarádům spolužáků a mnoha dalším (například budoucím zaměstnavatelům,hehe).
Prostě všem co jsem kdy potkal a kteří se bez fejsbůku nemají šanci dozvědět o tomhle webu.  Ano je to jistý pokrok v myšlení. Jedno z mých „NIKDY“ je na ústupu.
Nebudu vám lhát trochu se za tuhle sázku lynčuju, protože jsem stoprocentně přesvědčenej, že jednoho dne moje bájná neodbytnost prolomí hradbu a nějaký médium cukne a nabídne mi peníze. Hehe.

Dále jak jsem se již zmínil o hostelu. Působí to tady na mě tak příjemně, že mi to nedalo a zeptal jsem se majitelky na dobrovolničení na recepci. Měli vyvěšenej letáček, že někoho hledají na 4h denně výměnou za ubytování a snídani. Když jsem před několika měsíci přemýšlel o dobrovolničení, říkal jsem že NIKDY nebudu dělat na recepci v hostelu.
Další „NIKDY“ se bortí. Bohužel než jsem se vrátil z treku majitelka odjela pryč a vrátí se v pondělí. Takže co teď?

Po Santa Cruz jsem strávil jednu noc v hostelu. Hledal jsem další příležitosti k dobrovolničení na workaway. Napsal jsem několika hostům tak uvidíme.
Dále jsem kontaktoval Gladys (to je ta co jsem jí potkal při Ausangate treku) zda neví o nějakých příležitostech na práci. Prý se poptá po známých. Nakonec jsem si založil profil na Couchsurfingu o čemž jsem tvrdil, že to nemá smysl ani zkoušet. Další pokrok v mém nedokonalém mozku-nejdřív něco vyzkoušet a pak teprve říkat, že to nejde. Kontaktoval jsem tři lidi z Huarazu, zda by neubytovali šmrdolína jako jsem já. Alespoň na pár dní než se vrátí majitelka hostelu a já se s ní budu moct domluvit na práci.

No a abych neutrácel prachy za hostel vydal jsem se na další trek. Ve chvíli kdy tohle čtete, jsem pravděpodobně zpět. A také velmi pravděpodobně bude následovat několik dalších článků, fotek nebo obojího. Ze Santa Cruzu budou fotky co nevidět. Tentokrát jsem je opravdu netřídil, takže se omlouvám za to co tam najdete…(ne, žádný moje části těla nečekejte)

Dodatek z 30.7.2017

Co se událo od napsání tohohle článku? Ze tří kontaktovaných lidí na couchsurfingu se ozval jen jeden s tím, že nemá čas. K ničemu, ale aspoň se ozval. Takže nocleh zadarmo je také pasé. No ale co jsem čekal, když nemám žádný reference a na každý fotce vypadám jako zfetovanej masovej vrah po obrně.
Majitelka hostelu se vrací čert ví kdy, takže hostel taky zatím padá.
Gladys mi poslala kontakt na nějakýho známýho, mluvil jsem s ním, ale kvůli mý neznalosti španělštiny to neklaplo. Na workaway se mi ozval jeden host, že má plno. Po návratu z treku jsem zjistil, že peruánci slaví „independece day“ a tak všecky hotely a hostely jsou přecpaný a stojí dvakrát tolik. Tudíž za jednu noc platím místo 23s, 40s.
Což je nejlepší zpráva jakou může dostat člověk, kterej se snaží šetřit a tak tráví ve stanu víc času než by musel. No ale co se dá dělat. Byl jsem rád, že vůbec mají někde volno.

Chtěl jsem si vyprat smradlavý hadry, ale teplá voda jaksi neteče. Takže moje fusekle prošly jen studenou vodou, stejně tak jako já. Co jsem se tak naposled díval z okna, tak ponožkový mrak má namířeno směrem na ČR.  Aby nebylo všecko tak naprd, tak jsem v hostelu potkal češku- Marušku. Dala mi zavolat ze svýho telefonu tomu týpkovi od Gladys. Nabídla mi chleba a dokonce i vlastní koupelnu na ošplouchnutí.
Koupelnu jsem odmít. Nemůžu si dovolit, aby jedinej člověk se kterým se tu dá prohodit kloudný český slovo, utek kvůli smradu. Za její ochotu jsem jí přines speciálně koupenou ovocnou ledovou tříšť, páč jí normální zmrzka prý nechutná.
S díky odmítla, že prý je jí zima. Tím u mě skončila. Zmrzku jsem odnes mýmu oblíbenýmu peruánskýmu recepčnímu. Ten se tolik necukal a s díky si zmrzku vzal. Nemyslete si, že jsem nějaká Matka Tereza, která rozdává radost na potkání. Kdyby to nebyla ledová tříšť, ale něco s čokoládou, tak bych tu zmrzku sněd sám.

Večerní aktualizace. Pořád sháním nějaký práce. Snažím se tu udržet zuby nehty, ale nikde nic. Včera jsem dokonce psal nějaký rodince co vyrábí panenskej kokosovej olej, abych mohl machrovat, že to co vy v ČR dlabete a patláte na vlasy, já vyrábím. Bohužel rodinka si můj vzkaz přečetla, ale nestál jsem jim ani za odpověď. Jak já to nesnáším, zabere to strašně času napsat:“hej ty vořechu nemáme zájem“.
Rozhodl jsem se zůstat tuhle noc a pravděpodobně příští. Ano bude to zase stát prachy. Rve mi to žíly to mi věřte, ale ještě tomuhle městu dám šanci.

Zjistil jsem taky, že je v Huarázu stále Dan z All Hands, měli jsme se dneska sejít, ale potkal nějakýho kámoše z Izraele , kterýho dlouho neviděl a tak mě vyměnil.
Ten kluk má kámoše snad všude. Asi to bude tím, že má facebook. hehe. Doufám, že zítra dorazí majitelka hostelu. Jakmile jí potkám okamžitě na ní použiju veškerej svůj šarm, kterýho jsem schopen. Koupil jsem si dokonce kvůli tomu dezinfekční mýdlo, abych byl čistej a voňavej. Když zítra nebude majitelka k dispozici jdu na informace, zjišťuju jak se dostat na poslední trek, sedám k internetu a poníženě napíšu do All Hands v Piuře, zda by nepotřebovali nějakýho ramp manažera.
Pak vyrazím na poslední trek v Huarázu a děj se vůle boží…

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s