All Hands – poslední dva dny „v kostce“

Úterý 18.7.

Anžto toho zbývá moc rozhod jsem se napsat dva dny do jednoho článku. Omlouvám se všem, který neradi čtou za následující prožité utrpení.

Dopolední práce stála za prd. Nemohl jsem se dostat do tempa a byl jsem takovej nijakej. Benovi to taky nějak neodsejpalo, takže jsme nebyli moc spokojený, páč nám to kazí normy. No ale za dopoledne jsme aspoň sdělali ten chlív z čehož jsem nadšenej. Vzhůru uklízet další bordel!!

Během polední pauzy musím opravit kolíky od stanu-někdo mi o ně pořád zakopával a tak jsou zohýbaný. Pak je třeba začít se pakovat, zítra bude ta oslava, takže toho pravděpodobně moc nestihnu a chtěl bych vyrazit do Huarazu ve čtvrtek hned ráno, cesta totiž trvá 6-7h…

Odpoledne se odehrávalo ve stejným duchu jako ráno. Dneska by náš tým olympiádu v odklízení suti rozhodně nevyhrál. Všichni kolem mě hráli nějakou hru. Něco jako se hraje u nás když si myslíte něco, ostatní vám pokládají otázky a pomocí nich máte přijít na to co si dotyčnej myslí. Byl v tom ale nějakej „háček“ a něco bylo trošku přidaný, takže když se nad tím zamyslím byla to vlastně úplně jiná hra než jsem popsal výše. Já nehrál, protože jsem byl pořád pryč s kolečkem. Pracovní tempo se ale zpomalovalo právě kvůli usilovnýmu přemýšlení účastníků.

Moc nám nepomáhal ani majitel, kterej nám pořád neuměl vysvětlit co od nás chce, kde máme začít a kde skončit. Že to nechápu já mě tolik nepřekvapilo, ale že bloudili i ostatní, který umí španělsky víc než dobře to jsem čuměl. Nakonec jsme se ale nějak domluvili.

Zkrátka jsem měl křížek- kritický den. A ani by mi dneska nevadil západní způsob trávení volnýho času. Klidně bych si sednul na prdel v trenkách a čuměl na fotbal.
Při tom bych pil pivo, jedl párek s křenem, škrabal se na kulkách a nadával na fotbalisty jak hrajou na prd…

Na stejnej pozemek se vracíme zítra, tak to snad půjde líp. Máme poslední poradu s All Hands tak jsem zvědav…

Na poslední poradě se ukázalo, že akce ve městě bude tak na hodinku, pak se vracíme na základnu pak máme opravdu poslední poradu a balíme…


19.7. středa poslední pracovní den s All Hands

Ráno nešla elektrika, takže k snídani jen peruánskej chleba s džemem. Pak do práce.

Vzhledem k tomu, že to byla poslední šichta všici byli tak nějak nijaký. Opět. Hrála se zase ta včerejší hra. A jelikož jsem nehrál tak asi aby mi to nebylo líto, měl jsem vybrat hudbu, která se bude hrát. No a tak jsem tyhle americký šmouly poctil System of a down. Oni si hráli svojí hru a mě se aspoň líp jezdilo s kolečkem.

Kolem desátý jsme změnili pracoviště, anžto jsme byli hotový. Poslední bordeliště s All hands. Bylo malý a všici jsme se tam nevešli, takže se půlka týmu opírala o lopaty. Makal prakticky jen Ben, já a dva další. Skončili jsme hodinu před koncem směny. Dokonce přijel i zmrzlinář naposled. Zmrzku měl dycky výbornou a navíc na ní dával nějakou čokoládovou polevu. A ta byla fantastická. Kolikrát jsem měl chuť koupit si jen tu pixlu s čokoládovou polevou a nalít si to do pusy. Zmrzku mi dneska koupila naše „fotografka“, kterou jsem v jednom z minulých článků nazval pipinou. Prý jestli od ní příjmu zmrzku jako dárek, že bych jí udělal radost. Zmrzka gratis… Hmm proč ne? Vůbec dneska na mě byli všici nějaký milý. Neustále mě za něco chválili. Jednou za rampy, pak že rychle jezdím s kolečkem, pouští mi muziku, kterou chci… Mám takový podezření, že mám nějakej neléčitelnej moribundus a z celý základny All Hands jsem jedinej kdo o tom ještě neví. A tak se mi ostatní snaží splnit všecky co mi na očích vidí než umřu.

Po práci se jelo na slavnost. Byla vskutku velkolepá. Čekala na nás kapela tj.buben, trubka, klarinet a činely. Vyskákali jsme z auta a čekali co se bude dít. Nedělo se nic. Kapela na nás koukala, my jsme koukali na ně a tohle trvalo tak deset minut. Pak kapela začala hrát. Vím, že si teď bude většina čtenářů myslet jaká jsem nevděčná kurva, ale já celou událost chci popsat tak ja mi to přišlo. Žádný cestovatelský sluncem zalitý žvásty.

„Oslava“ pro All Hands

Kapela hrála falešně. Tvářili se u toho, že je to strašně „baví.“ Ale co jsem v Peru viděl různý slavnosti včetně těch v Cuscu, tak výrazy hudebníků a falešnost hudby je všude stejná. Během „koncertu“ jsme se asi měli začít spontánně bavit, ale nikomu se tak nějak nechtělo. Ve finále to vypadalo tak, že se udělal něco jako kruh.  Na jedný půlce stály Peruánci, na druhý my. Uprostřed kola nebyl nikdo. Pak někdo začal tančit no a ve finále uprostřed kola bylo asi deset lidí.. Z toho všichni tak nějak z donucení. Většina byla od nás a já jen s úsměvem pozoroval jak Peruánci vytahujou mobily a točí si lidi uprostřed kruhu jak se „spontánně“ baví. Pak přišel místní umělec a zpíval nějakej song. Nastala poměrně trapná chvíle, kdy dával mikrofon k puse našim, ale nikdo z nich tu písničku neznal, takže zpívání se podobalo spíš mečení kozlů. Seděl jsem stranou na obrubníku a pozoroval tu šaškárnu. Když už jsem se na to nemohl dívat radši jsem si šel nakoupit jabka na trh. A zjistil jsem že nejsem sám kdo se vytratil.

Po návratu zahráli písničku Despasito, o který jsem se zmínil v jednom z předchozích článků. No to se naši bavili trošku víc a přidal se k nim i nějakej peruánskej děda. Jinak z místních nikdo. Tyhle hurá akce alá pojďme se všici bavit mě moc neberou. Vzpomněl jsem si jak nás koordinátorka na tuhle slávu zvala, že nám místní chtějí poděkovat a ukázat jak se umí bavit… No jestli se baví tak jako na „oslavě“ tak jsou to ty nejsmutnější lidi na planetě pravděpodobně.

Naštěstí hudba skončila. Dostali jsme sušenky a pití a začaly proslovy. Nejdřív děkoval starosta, pak přicházeli někteří z těch co jsme u nich pracovali. Mimojiné i babička co nám udělala „Lomo saltado.“ Pak přišel učitel ze školy, kde jedna z našich dobrovolnic společně s kdysi zmíněným gay dobrovolníkem a dětma ze školy, malovali obrazy na zeď. Učitel měl plamenej proslov a oči plný slz. Poděkoval nám za naší práci. Že jsme přijeli pomáhat aniž bychom za to něco chtěli. Pak přišli slova díků pro naši malující kolegyni, protože vtáhla dečka do malování a ty si vlastně vyzdobili školu částečně sami… Kolegyně byla dojatá. A my ostatní vlastně taky. Na celou tu slávu se přišlo podívat spousta místních, i když ze začátku na náměstí nebyl skoro nikdo.

Nakonec proběhla fotka. No a po fotce rozloučení, který bylo lepší než celá oslava. Místní šli k nám, začali nám podávat ruce, objímat nás a děkovat. Objímali mě lidi, který jsem v životě neviděl a oni mě pravděpodobně taky ne, ale beztak jim to neubralo na srdečnosti. Bylo vidět, že místní jsou vděčný všem ne jen těm, co znají  Ovšem potkal jsem i spousta jiných, který jsem znal, protože jsem u nich dělal. Přesto jsem se necítil úplně komfortně. Jsem rád, když pomůžu, ale aby někdo stál frontu aby mi moh osobně poděkovat… Jo jasně je to milý, ale já se prostě cítím divně. Samotný vědomí, že jsem pomoh mě hřeje a to stačí. Žádný oslavy ani fanfáry nepotřebuju. Nakonec jsme jeli na základnu na večeři…

Po večeři se začalo slavit po našem. Tentokrát došlo i na hromadnej striptýz, půlka lidí se svlíkla do půl těla a tančila. A to včetně holek (ty jen do podprsenky, škoda). Pilo se něco čemu se říká  Jungle juice. Ale není to nic jinýho než Pisco sour s džusem a fantou, případně spritem. Já celou tu slávu opět sledoval z uctivý vzdálenosti, byl jsem u toho oblečenej a pil vodu. Hudba mě nedonutila tančit a neměl jsem náladu na pití (fakt mám asi nějakej moribundus) Nakonec jsem si dal jen půl piva, který mi nabíd Chris. Ke konci „mýho“ večera jsem se šel podívat do ohně, kde se skartovali naše dotazníky. Hrdličky co spolu minule tak krásně tokaly a pak spolu týden neprohodily slovo, spolu opět tokaly a mluvily spolu poměrně intenzivně. No co hudba byla hlasitá tak musely mít hlavy hooodně blízko u sebe, aby se slyšely. A navíc tokaly opět pod vlivem Jungle džusu. Říkám si, že bych měl asi víc chlastat, přijde mi že mi ujíždí vlak…

Když plameny sežraly všechny dotazníky, šel jsem balit. Pokecali jsme chvíli s Chrisem-spal jsem u něj na pokoji poslední noc, abych se ráno nemusel zdržovat balením stanu. Vyplnil jsem výstupní dotazník, dostal za to tričko, ale neměly mojí velikost. Ano i přesto že jsem zde zesílil, mám stále velikost „M“. No ale tričko velikosti „L“ bude dobrý jako noční košile.

Tak dobrou noc…

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s