All Hands – makáme jako stroje!!

17.7. Pondělí

Noc stála za prd. Byla dlouhá a já se furt převaloval. Ráno jsem se vzbudil s lehkým bolehlavem. Včera jsem zapomněl napsat, že to víno jsem skoro celý vypil sám, anžto Chrisovi nechutnalo. Mám rád víno. Chris prý taky, ale jen portugalský. Fajnovka.

Takže bolehlav. Jelikož je pondělí, byla porada i ráno, takže nebylo kam spěchat.
Na poradě nám řekli, že ve středu bude nějaká rozlučková párty. To mám radost, ráno ve čtvrtek bych měl odjet směr Huaraz a večer předtím bych měl slavit? Ajjaj. Prý ale alkohol nebude, pořádá to město, takže jen Inca cola. Nevím jestli je lepší mít bolehlav z piva nebo břichobol z Inca coly. Uvidíme.

Zapsal jsem se zase k Benovi. Máme tu tři týmy a jednomu velí Nat. Můj názor, že je to blbec je každej den podpořen tím, že místa v jeho týmu se začnou plnit až když jinde není místo.

Po příjezdu na plac Ben řekl že mi dá k ruce dvě holky, který budu mít na starosti a mám je „menedžovat“. Fajn zase mi vecpali vedoucí funkci. Nevím proč musí život každýho dříče zničit vedoucí pozicí? Někdy mám pocit, že když dřete víc než ostatní, tak z vás udělají vedoucího, zahltí vás tabulkama a menedžováním aby vám tu pracovitost vyhnali z hlavy. Většinou ovšem udělají šéfa z kdejakýho všehoschopnýho debila.

Nakonec z mýho menedžování nic nebylo. Jedna z holek šla demolovat stěny, což jí šlo víc než práce s lopatou. Druhá jelikož je „media contest creator“ šla radši fotit fotky na fejsbůk. Za posledních pár let jsem zjistil, že můžete hákovat jako magor, ale když nemáte správnou sebeprezentaci je to k ničemu. Někdy prostě stačí vyfotit pár chlapů s lopatama, bahno na ně naházíte v počítači a pak modely prezentujete jako makáče století aniž by reálně sáhli na práci. Úsměvné ale reálné.

No takže jsem byl bez podřízených a menedžoval sám sebe, což mi naprosto vyhovovalo. Sám jsem makal s lopatou, vozil si kolečka, třískal do stěn kladivem a byl jsem prešťasten. V jednom okamžiku jsem dostal strašnej vztek ani nevím proč. Házel jsem bordel lopatou do kolečka, najednou se mi zatemnělo před očima a každý píchnutí lopatou do sutin mě naštvalo ještě víc, po dvou minutách mě to naštěstí přešlo, kolečko bylo plný.

Po tomhle amoku, jsem dostal třes. Asi drobná kocovinka. A tak jsem radši zrychlil a to pomohlo. Za chvíli jsem celou místnost vyčistil téměř sám. Občas mi přišla pomoct fotoreportérka, ale vždycky hodila dvakrát lopatou a nechala toho. Jednou když rubala kladivem, neměla brýle na což jsem ji PŘÁTELSKY upozornil a pučil jí svoje. Všimněte si, že před třema týdnama jsem si dělal srandu z týpka co na brýle upozorňoval mě a teď to samý dělám já. Zpět k pipině. No a tahle fotoreportérka se mých brýlí štítila, prý že jsou zpocený. Ano jsou zpocený, lidi se občas zpotí, když pracujou v 25stupních s lopatou a ne s foťákem. Nakonec si je otřela, jednou mávla kladivem a šla zase fotit.

Těsně před obědem jsme se přesunuli na jinej pozemek, abysme nepřekáželi demoliční četě. Před dvěma týdny bych řekl, že ten bordel vyházet je nemožný. Ale dneska jsem se na to vyloženě těšil jako malej kluk. Ben se mě ptal co na to říkám, ale pak si sám odpověděl, že je na mě prý vidět jak se těšim. Plácli jsme si a šlo se na to. Dneska nám zase pomáhal místní kluk Neil. V 11 musel domů a tak jsem zůstal na vožení koleček sám. Ani mi to nějak nevadilo. Dvě ženský zaplnily jedno kolečko za stejnou dobu jako Ben dvě. Takže jsem vozil dvě kolečka  od Bena a jedno od holek..byla to makačka, ale dalo se to zvládnout. Tričko jsem měl úplně mokrý, ale to se prostě stává… Za hodinu náruživý práce se nám s Benem podařilo rozflákat dvě kolečka. Nebyla to naše chyba. Kolečka jsou tenký jako papír, i dečka mají lepší to co je na pískoviště. Takže zřejmě únava materiálu. V ČR by pravděpodobně ty samý kolečka prodávali s nápisem „ultralight uveze i vaše žena“ a stálo by pravděpodobně ranec.

Na základně nám řekli při vystupování z auta, že oběd bude trošku dýl, anžto se nás řidič vyflákal na svém motocyklu značky Laurint a Klement a tak oběd vaří Luke s Ethanem. Špagety s rajským pyré a strouhaným sýrem byly příjemná změna oproti téměř každodenní rýži s kuřecím a salátem.

Zbytek dne byl pořád stejnej. O jedný z přestávek jsem zaslechl jak se o mě ostatní baví. Doslova řekli „Jan is really  fucking machine“ pro uživatele Google translatoru -neznamená to že jsem mašina na sex, která vydrží celou noc (já tak maximálně spát Hehe.) Kolegové o mě prostě prohlásili, že makám jako stroj. Taky říkali, že za celou dobu neviděli nikoho kdo by si tak užíval tvrdou práci a jízdu s kolečkem jako já. A na závěr dodali, že kdybych přijel před dvěma měsícema, Huarmey by bylo pravděpodobně už dávno bez bahna a suti. Potěšilo mě to a jsem na sebe hrdej. A tak se tím rád pochlubím, že.

Blbý je, že mě tahle pochvala donutila makat ještě víc. Jako když dáte cukr koni a on pak tahá víc aby dostal další… Je vtipný jak člověka pochvala „donutí“ vydat ze sebe ještě víc než před tím. Dostanete cukr a sami si na sebe upletete bič. Nemůžu si ale pomoct co jsem u Bena, dřít mě vyloženě baví a taky jsem si všim že uvezu těžší a těžší kolečka. Sílím a ještě u toho pomáhám. Ideální kombinace.

Dokončili jsme jeden barák a to jsme měli pocit, že je to práce na týden. My to zvládli za dva dny. Nepopsatelná paráda! Předpokládám že zítra doděláme ten barák co jsme dneska začali a pak vzhůru na další bestii. Zbývají dva pracovní dny, z toho jeden bude kratší kvůli oslavě. Přiznám se že mě to na jednu stranu mrzí. Dělat kolečka s kolečkem mě začalo bavit. Na krumpáč už jsem skoro zapomněl. Láska k němu asi nebyla ta pravá… Myslíte, že má krumpáč city?

Málem zabili pejska. Kde je psycholog?

Ještě dovětek k poradě. Vzpomínáte na mojí zmínku o tom jak Chris málem zabil štěně? Dneska se to probíralo na poradě. Dělala se z toho strašná věda. Lidi by si prý měli dávat větší pozor, vedoucí směn dávat pozor na podřízený a tak… Jedna z koordinátorek dokonce řekla, že je připravená a lidi za ní můžou chodit pokud jsou z toho otřesený a chtějí si o tom promluvit. Stěně odešlo po svých a žije. Připletlo se tam náhodou, když Chris šlápnul na něco co podpíralo stěnu a Chris to neviděl uprostřed ty hromady suti. A tak stěna padla zrovna když tam byl ten vometák. No a tady se z toho dělá bublina jak kdyby umřel člověk. Největší „problém“ má paradoxně Chris. Když už mu došlo že se vlastně nic nestalo a všici odešli po svých, tak se to otevírá na poradě a dělá se z toho VELBLOUD. Mimochodem ráno při výstupu z auta jsem jen tak lehce předhodil před Chrisem něco na způsob pojďme zabít nějaký další štěňátka. Myslel jsem to jako vtip.
Ale když jsem viděl tu hysterii na poradě uvědomil, že jsem asi přestřelil a tak jsem se Chrisovi omluvil. Prý nebylo za co, páč mu to přišlo vtipný. Vůbec ty Amíci jsou zvláštní, když spadne stěna na čokla, kterých je plný Peru, volají se psychologové, na stranu druhou když se v nějaký cizí zemi objeví něco zajímavýho, volá se armáda a pořádá se křížová výprava… Divím se, že Amíci ještě nevyhlásili válku Číně, tam žerou psy jak na běžícím pásu…

Reklamy

1 thought on “All Hands – makáme jako stroje!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s