All Hands – exodus cislo 2

Pátek 14.7.

Takže dneska to vememe hopem. Místo Codyho máme šéfa Nata.
Dle mýho názoru je to blbec. Typ co strašně touží po funkci, ale nemá na ní. Cody nasadil laťku vysoko.

Co se práce týče jsme asi už čtvrtý den na obrovským pozemku, kterej vyklízíme. Zabralo by to míň času, ale jakmile uklidíme bordel, přijede demoliční tým, všecko rozmlátí a můžeme začít od znova. Nesnáším demoliční tým. Ovšem pozitivní je, že od majitele vždycky dostaneme banány. Hromadu banánů. Dneska ale přišel pozdě a já měl hroznej hlad a tak jsem musel běžet do obchodu a proti svý vůli koupit tunu sušenek. Měl jsem takovej hlad, že se celý moje tělo třáslo. Asi něco jako absťák.
Nic jinýho než sušenky neměli. Ale aby se neřeklo, že jsem kolenovrt, rozdělil jsem se s kolegama.

Dále Bogdanka mi ukazovala moje video pro studenty. Až mi ho pošle, budete mít možnost ho taky vidět. Na závěrečný fotce se ale moc nesměju. Prý je to škoda. Moje odpověď zněla, že nesnáším lidi. Zasmála se tomu. Z mý strany to ovšem nebyl vtip.

Přišla nová holka. Z Polska. Jak jinak. Dále odchází asi 10 dalších lidí. Někteří jedou stavět školy do Piury. Ostatní jedou domů. Mezi nima je holka co jsem s ní a s Danem byl v neděli na výletě. Dluží mi 15solů. Ve středu jsem ji připomínal, aby mi je nezapomněla dát. Prý nemám mít strach. Zítra odjíždí a peníze mi ještě nedala. Začínám mít strach. Je to 15solů, ale když budu takhle všude rozdávat přijdu na žebráckou hůl. Nicméně ani dluh jí nezabrání chodit se bavit do města a kupovat chlast… Nemám rád, když někdo utrácí prachy, ale k splácení dluhů se nemá. NJ je to dvacetiletý jelito a ještě je to Němka. Co můžete chtít po lidech, kterým šéfuje Angela Merkel.

Jedeme dál. Přišel za mnou Dan, že do Huarazu pojede už v pondělí. Kvůli kamarádce. Kam čert nemůže, tam nastrčí kamarádku. Na jednu stranu mi to ani nevadí, anžto zjišťuju, že se stávám těžce asociálním tvorem. Od neděle navíc trpím malomluvou. Mnohé to jistě překvapí. Některé asi tolik ne (že Nikol). Ano i já umím mlčet a začíná mě to bavit. Za celý dnešní dopoledne jsem namluvil asi 50 slov.
Z nichž většina byly slova typu „pozor jedu“, „díky“ a „prosím“. Na stranu druhou zase budu cestovat sám, nebude s kým sdílet zážitky a zablešený hostely, takže všecky štěnice pujdou zase na mně. To je dilema. Sakra.

Teď poslouchám Doors a u toho čtu Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Je to těžká četba, páč je psána v češtině starý desítky let, ale je svým způsobem zajímavá. Navíc je z ní jasně patrný, že spousta věcí, který mě na lidech serou, se odehrávalo už o několik staletí dřív. Lidi jsou prostě sebranka od nepaměti.

Abych se ještě vrátil k Huarazu. Dostal jsem tip na osmidenní trek. Huaywash se to prý jmenuje, tak to musím vynajít a zjistit o co jde. Navíc někde poblíž existuje místo, kde v roce 1970 při zemětřesení zahynula skupina českých horolezců. Mají prý někde v okolí pomník a tak se tam možná zastavím. Čechů není nikdy dost, i když jsou mrtvý.

Nakonec možná pojedu i do tej džungle. Definitivní rozhodnutí o džungli padne pravděpodobně v Huarazu. No a pak kvapem z Peru do Ekvádoru. Už jsem v Peru strávil dva měsíce a to je víc než dost. Je třeba projít i jiný země.

Reklamy

1 thought on “All Hands – exodus cislo 2

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s