Moje dobrovolničení-jsem udřený, frustrovaný a stanu se Židem

8. 6. 2017
20.12

Pátej den práce. Dneska jen útržky, páč jsem fyzicky vyčerpán.

-Moje žaludeční problémy jsou už lepší. Dneska jsem si vzal jen 2tablety uhlí a na WC jsem ještě nebyl.

-V práci jsem rubal šutry a stavěl zídku. Trošku mě to dneska frustrovalo anžto se dneska opět projevila mezera v komunikaci. Pablo neumí moc anglicky. Já vůbec španělsky, takže domluva je horší. Jednou mi Pablo řekl, že mám házet hlínu dolů, když jsem házel dolů, tak ji chtěl zas nahoru. Když jsem lopatil nahoru, tak zas něco jinak. Nemyslím si, že by to měnil záměrně. Jen prostě nemá slovní zásobu na to abych pochopil.

-pak jsem zase měl dělat chodník ze šutrů. To už se začala projevovat moje únava a navíc svítilo slunce, takže se mi začala motat šiška. Jo je to boj, když svítí slunce. No takže poslední dvě hoďky jsem práci moc nedal. Jen pro informaci dvě hoďky tady znamená skoro půlku šichty. Asi pozůstatek z čech. Až na to, že na pracovišti nemáme kuchyňku a kafe.

-co jsem nedal práci, to jsem si vzal na obědě. Snědl jsem toho nejvíc a do týhle chvíle to ve mně zůstalo.. Úspěch! Pak jsem se vysprchoval, voda je ve sprše pořád „frío“ ale slunce hřálo takže se to dalo. Přiznám se, že mi ta jednodenní pauza nabourala mojí odolnost proti studený vodě, takže jsem se třásl jako ratlík a někam mi zmizel pohlavní orgán, takže nebylo skoro co mýt. Doteď se neobjevil. Snad až přejde úplněk, bude zase všecko tam kde má být.

-Pablo mě nazval nějakým slovem, což prý v Peru znamená expert. V Chile naopak idiot. Takže nevím jestli mám být rád nebo se urazit.

-byl jsem si koupit toaleťák a řekl jsem si o něj španělsky. Dokonce mi i v krámu rozuměli. O svojí radost jsem se podělil s ostatníma. Tak je to potěšilo, že chtěli vědět jak se řekne toaleťák česky. Byla legrace sledovat jak se snaží říct hajzl papír. Pak jsem je taky učil kýbl s hlínou ale ten jim dělal problémy. Hlavně hlína.

-po koupeli jsem se šel vyvětrat na vzduch, páč jsem cítil nutkavou potřebu. A taky jsem měl chuť na sušenky, který jsem neměl…

-večer ještě přišla na řadu práce. Úkol noci byl natáhnout elektriku do baráku. To se dělá v Peru následovně: dopoledne přijedou maníci z elektráren. Vy jim ukážete sloup a oni vás na na něj připíchnou a odjedou. V našem případě připíchli asi 100m prodlužovačku a odjeli. Sloup na jedný straně silnice, barák na druhý…Co udělá Peruánec? Vrátí se na místo činu večer, kdy není takovej provoz. Vezme s sebou partičku nadšenců a jde natahovat kabel přes silnici ve výšce několika metrů. U baráku vztyčíte cca 4m sloup, zatížíte ho kamenama aby se neviklal a na něj přichytíte kabel, kterej nejčkonc plandá cca 3m nad silnicí. U toho se královsky bavíte spekulacema jestli to vydrží do rána.
Kabel dál vedete do baráku. Na jednom konci je dvoj zásuvka. Do tý potřebujete strčit další kabel na jehož konci je žárovka. Hmm bohužel na kabelu se žárovkou není zástrčka. Hmm. Žádnej stres. Rozdělíte žíly, oholíte izolaci, licnu smotáte aby se netřepila a na tvrďáka to narvete do zásuvky. No a pak už jen světla svítí, stěrače stírají…

-po návratu domů jsou tu dva nový návštěvníci. Týpek z Ekvádoru. A a ním holka-Rotem(to je jméno) z Izraele. On je takovej nemluvnej asi něco jako já. Ona je mluvná. Baví se všici španělsky, takže odcházím psát blog. Ekvádorec a Izraelka vaří polívku.

-během psaní se ke mně nachomýtne Izraelka a začne se mě ptát na plány. Lehce mě to vyděsilo a měl jsem pocit, že me chce zavraždit, odvyk jsem si, že tu na mě někdo mluvit jinak než španělsky. No nakonec se „jen“ bavíme. Od doby co odjela Charlotte, je to snad první člověk, u kterýho mám pocit, že se se mnou baví protože chce a ne protože „musí“. Dozvím se, že v Izraeli je povinná vojenská služba i pro ženský. Dva roky. Představim si jak si Izraelský holky mažou na chleba mě a ostatní kluky z Čech, co nebyli na vojně.
Není to žadná miss playboy, ale učila se krav maga, takže mlčím. Jinak působí fajn dojmem a ne protože mi nabídla svojí polívku k ochutnání. A o Ekvádorci říká „ten chlápek“, takže to asi nebude její boyfriend.
V dáli slyším znít svatební zvony… Židovku jsem domů ještě nepřived. Hehe.

-když už jsme u Charlotte musím požádat Lucy, aby jí na mně předala mail. Celkem mě zajímá jak vypadá práce v tý organizaci, co rekonstruuje vesnice po povodních a tak bych rád měl od Charlotte nějaký info, než do toho praštím. Nic víc za tím není.

-zítra je můj poslední pracovní den u Pabla a Lucy… Večer bude pivko a možná pizza.

Když to tak po sobě čtu zas tak blbej den to nebyl.

Děkuji ti bože, žes mi seslal někoho s angličtinou.

P.s.:všimli jste si že když napíšu, že budu stručnej, tak je to moje psaní ještě horší?

 

Reklamy

1 thought on “Moje dobrovolničení-jsem udřený, frustrovaný a stanu se Židem

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s