Salkantay trek 2017, část 5

Po vychrápaní na „terásce“ jsme vyrazili na další část Salkantaye.
Po několika málo krocích nás došel hipster z Polska, takže jsme byli kompletní. Ten den nás čekala cesta do Hidroelectrica, což měla být předposlední část výletu.

DSC01442

To je ta „teraska“

Když jsme vypadli z vesnice, kde jsme spali ukázalo se, že turistická La Playa je hned za ní. Jen jsme rychle prosvištěli mezi stánkařema, který se postupně připravovali na další nápor turistů. Kousek dál se nacházela poměrně velká cedule ukazující na cestu do Hidroelectrica. Měli jsme zase lézt do kopce, no a protože jsme cestou míjeli „restauraci“, kde mají Best coffee in La Playa (bylo napsano na kazdym druhym stanku), tak jsme to museli vyzkoušet. Hipster mezitím pokračoval v cestě. Ani si nevzpomínám zda jsem fakt měl kafe nebo zase heřmánkovej čaj. Vypilo se a šlo se.

DSC01454

Pohled na terasku zvenku

Zase jsme stoupali do kopce prozatím krytý stromama a keřema. Čím vyš jsme stoupali, tím míň bylo houští a my se tudíž ocitnuli na cestě, kde pražilo pekelný dopolední slunce. Byli jsme zpocený, udýchaný a čert ví co ještě. Spotřeba vody stoupala, voda docházela ale naštěstí se našlo místo, kde jsme mohli vodu doplnit z potoka. Byli jsme rádi za každej kus stínu, i když ve stínu bylo zhruba stejně jako na slunci. A ta cesta pořád do kopce. Mimoto jsme se ve „vedení“ střídali s nějakým párem. Respektive s holkou z toho páru. Vždycky nás předběhla a spolu s náma za sebou nechala svýho kluka/kámoše/bráchu nebo co to vlastně bylo. Občas se nám podařilo jí doběhnout, po nějaký chvíli dorazil i její společník a jakmile si sednul, aby si odpočinul, ona se zvedla a šla dál. Ideální parťačka na takový výlety dle mýho názoru(ironie).

Nakonec jsme se dobelhali k nějakýmu stánku s občerstvením. Tady už se občerstvoval hipster a dokonce i náš dream team, což byl první a asi poslední okamžik, kdy jsme viděli, že ta holka počkala na svýho společníka. Stánek s občerstvením byl na skvělým místě s výhledem do krajiny. Peruánec servíroval čerstvě vymačkanej pomerančovej džus. Byl sice dražší, ale po tom výkonu nám to bylo jedno.

Hipster se bavil s dream teamem. My jsme chlastali džus, odpočívali a čučeli do krajiny. Mezitím se ukázalo, že hipster má hnačku. Asi ze sluníčka. Po asi půl hodině se všici postupně zvedli a vyrazili dál. Sledoval jsem kam jdou, protože se mi zdálo, že je v dáli cesta, která vede zase do kopce. A nemýlil jsem se (asi poprvý v Peru). Chvíli jsme měli nohy nahoře, zaplatili džusy a taky se vydali na další výstup na vrchol. Celkem to šlo.

Po nějaký chvíli jsme dorazili k dalšímu občerstvení. Zase tam byla jen ta super parťačka a pak nějakej Frantík. Já mám ty Francouze rád. Vypadal jako voják. Pil pivo a začal se protahovat a taky potahovat. Jednou rukou se držel nějakýho trámu a druhou držel cígo. Fascinující. Představte si jogína, kterej zdraví slunce a má přitom čvaňháka v hubě. Jo frantíci. Po oddechu zase dál do džungle. Kouřící Frantík nás předběhl. Kousek od stánku s občerstvením bylo rozcestí. Frantík tam došel, chvíli čučel směrem k nám a pak zahnul doleva. My nevěděli kudy a tak jsem se vrátil ke stánku a ptám se Peruánce kudy se máme dát jestli doleva nebo rovně. Chvíli se mi to snažil vysvětlit a pak to šel radši ukázat. To už ale kámoška křičela, že na zemi je šipka směrem rovně. Asi od hipstera. Poděkoval jsem peruánskýmu obchodníkovi a šli jsme. Dorazili jsme k nějakým ruinám, kde už byl dream team a nějakej divnej týpek. Divnej se mi zdál protože divně koukal a po chvíli začal nějak nervózně obcházet ty ruiny. Nemoh jsem si pomoct, ale měl jsem dojem, že hledá buď místo na sr… nebo ho ty ruiny natolik uchvátily, že si mezi stěnama chce uvolnit sexuální přetlak. No co co? Když si může ženská vzít nádraží a mít orgasmus při objímání stěn, tak proč někoho nemůžou vzrušovat Incký ruiny? Dneska je možný všecko a nejen v Americe.

DSC01460

Cedile smer Hidroelectrica

Od ruin jsme se dali cestou z kopce přes džungli. Zase tam byla šipka tentokrát z větviček. Navíc na větvích byly občas“značky“ ze zelenýho nebo oranžovýho plastu asi turistický značení. Po týhle cestě jsme došli až k nějakýmu turistickému rezortu, jenž byl zvláštní tím, že široko daleko krom nás a dvou psů nebyl nikdo. Nicméně na protějším kopci bylo vidět Machu Picchu. Celkem mě zarazilo, že tam nikdo není v tuhle hodinu-bylo asi 15h. No a tak přišel čas na dalekohled. No bohužel s dalekohledem se ukázalo, že po ruinách pobíhá spousta barevnejch hadů a lidí je tam tudíž jako… no prostě hodně.

DSC01497

Pohled na Machu Picchu

Když jsme se dost vynadívali, pokračovali jsme z kopce směrem k Hidroelectrica. Protože trošku během dne krápalo, cesta byla bahnitá, strmá a kamenitá. Takže jsme párkrát uklouzli (nebyli jsme první) a klouby dostaly zabrat. Ale budiž. Po hodince jsme dorazili k provazovému mostu přes řeku. U mostu seděl Peruánec a mě to bylo divný. Co tam ten kluk dělá, když je široko daleko prd. Ještě než jsem stihl vymyslet teorii, začal mávat papírem, kde bylo napsáno, že turisti za přechod mostu musí zaplatit, tuším že dva soly za osobu. Hmm. Dali jsme a pokračovali.

V Hidroelectrice

Cesta dál byla nudná. Začalo se stmívat a po levý straně na kopci se objevila vesnice. Mysleli jsme, že to je hidroelectrica, ale nebyla. Do Hidroelectricy se jde po silnici vpravo a ne přes most, kterej jsme viděli po levici.
Po příchodu do Hidroelectricy došlo ke zklamání, protože jsem myslel, že to bude místo s nějakým pořádným ubytováním nebo kempem či aspoň taxíkem, kterej nás odveze do Aguas Calientes. Nic z toho se nekonalo.
Nějakej plácek na stan tam sice byl, ale kolem pobíhalo tolik agresivně a vůbec nepříjemně vyhlížejících psů, že jsme radši neriskovali.
Našli jsme ještě barák před kterým stál taxík. Šel jsem se zeptat dovnitř či by nás neodvezli do Aguas Calientes (to jsem ještě nevěděl, že tam nevede silnice), ale jakmile jsem viděl toho řidiče co chrápal jak když řeže fošny pro celej okres, před ním je nedopitá sklenice s pivem, za ním stojí dvě prázdný litrovky od piva a kolem to smrdí směsí moči a piva, tak jsem toho pána ani nezkoušel vzbudit.

Pokračovali jsme dál. Byla tma. Nakonec jsme dorazili do vlakový stanice. Poslední vlak do Aguas Calientes odjel před půlhodinou a tak jsme se vydali do nejbližší“restaurace“ na večeři. Dostali jsme džus, hamburger z mrazáku a tak… Zeptali jsme se na nějakýho taxíka do Aguas a odpovědi se nám dostalo jen, že odtud nevede žádná přímá silnice jen vlak. Fajn šel jsem se zeptat na nádraží kolik stojí vlak. Týpek mi řekl 41dolarů za osobu. Což je za 20km trošku moc. Co teď?

Zeptali jsme se v restauraci na ubytování. Hlava rodiny řekla že za 10solů se můžeme vyspat na terásce v restauraci. Ok berem. Bohužel do restaurace přišli ňáký lidi, jedli, pili a nám se nechtělo čekat až se podnik zavře a ani jsme neměli v úmyslu si uprostřed jídelny vybalovat spacáky, natož sundávat boty. Kamarádka si všimla, že vedle terásky je něco co vypadá jako kůlna. Je to za dveřma, takže bysme mohli spát tam. To už ale přišel stařík, že pro nás má místo. Odved mě kousek od záchodů, kde odsunul dveře z OSB desky a tam voala? Ideální kamrlík do kterýho vezmete svojí holku na rande…pokud se jí chcete zbavit. Matrace proválená, na stěnách plíseň, pavučiny. Místnost tak dva na dva metry. Bez okna. Občas nějaký ředidlo, nevypotřebována barva. Starý nádražácký helmy. Kalendář snad ještě od starejch Inků. No prostě ráj na zemi. No ale co byli jsme unavený a tam se dalo spát hned. Vytáhli jsme spacáky a spali až do rána.

Až se ke mně dostane fotka toho kamrlíku, přiložím jí jen pro zajímavost, kde se dá všude spát:)

Následující den uz jen v rychlosti. Po vzbuzení jsme vyrazili po kolejích směr Aguas Calientes. Úsměvný bylo, že všude kolem kolejí jsou varování, ze chůze po kolejích je prohibido a při tom po cestě narazíte na několik snack-barů a dokonce jeden camp:)
Ten camp se jmenuje tuším“mama angelica“ či tak nějak. Je to po pravý straně kolejí a Maj tam i restauraci. Mimochodem lepší snídani než u mama angelicy jsem nikdy nejed. No a po pár dalších km dorazíte do Aguas Calientes. Tím Salkantay končí…

Tato slideshow obsahuje JavaScript.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s